Jana Černochová: Ukrajině pomáhat musíme
(sinmed.cz) „Ukrajinci už více než čtyři roky brání svou zemi proti agresorovi. Dokud se brání, musíme jim pomáhat. Česká pomoc musí být koordinovaná s našimi spojenci,“ říká pro SinMed.cz bývalá ministryně obrany Jana Černochová (ODS).
Opakovaně jste patřila mezi nejvýraznější zastánce vojenské pomoci Ukrajině. Myslíte si, že by Česká republika měla v dosavadním rozsahu pokračovat i v případě, že se podpora veřejnosti bude dále snižovat?
Ano, určitě musíme pokračovat. Rozsah a podobu pomoci je ale potřeba průběžně přizpůsobovat tomu, co Ukrajina skutečně potřebuje, jaké jsou naše možnosti a na čem se dohodneme se spojenci.
Názor veřejnosti je samozřejmě důležitý. Pokud podpora klesá, musíme my politici lidem vysvětlovat, co Ukrajině posíláme, kolik to stojí a proč je to důležité také pro Českou republiku a její občany. Lidé mají právo být unavení nebo mít obavy o svou bezpečnost, svobodu či finanční situaci. Válka ale nezmizí ve chvíli, kdy o ní přestaneme mluvit.
Ukrajinci už více než čtyři roky brání svou zemi proti agresorovi. Dokud se brání, musíme jim pomáhat. Česká pomoc musí být koordinovaná s našimi spojenci.
Andrej Babiš v minulosti kritizoval některé kroky bývalé vlády vůči Ukrajině a zdůrazňoval především potřebu diplomatického řešení konfliktu. Považujete jeho postoj za legitimní politický názor, nebo podle vás nahrává zájmům Ruska?
Volat po diplomacii je naprosto legitimní. Nikdo rozumný nechce, aby válka trvala déle, než musí. Problém je, že slovo diplomacie se někdy používá ve smyslu, že napadená země má ustoupit, zatímco agresor má zvítězit a získat to, co si násilím vzal.
Netvrdím, že Andrej Babiš jedná na pokyn Kremlu. Takové zkratky nemám ráda. Některé jeho výroky ale mohou Rusku objektivně vyhovovat, protože vytvářejí dojem, že problémem, který tu řešíme, je pomoc napadené zemi, a ne ruská agrese. A to je dost zásadní rozdíl.
Rusko označujete za největší bezpečnostní hrozbu pro Evropu. Umíte si představit, že by se skutečně pokusilo napadnout jiný evropský stát?
Rusko už evropský stát napadlo! Ukrajina přece leží v Evropě. Jestli se ptáte na členskou zemi NATO, pak si to představit umím, i když netvrdím, že k tomu v blízké době nutně dojde.
Děkuju za opravu, tak jsem to myslel…
Ruské tanky na Prahu asi zítra nepojedou. Rusko ale dlouhodobě zkouší, kam až může zajít. Vedle války na Ukrajině vidíme kybernetické útoky, sabotáže, dezinformační operace nebo narušování kritické infrastruktury.
Pravděpodobnost přímého útoku na člena NATO závisí především na tom, zda bude Aliance působit jednotně a důvěryhodně. Čím jasněji dáme najevo, že se dokážeme bránit, tím menší je riziko, že to Rusko zkusí.
Ve veřejném prostoru se objevují názory, že válka na Ukrajině se může protáhnout na mnoho dalších let. Měla by Česká republika podle vás připravit dlouhodobou strategii financování vojenské pomoci, nebo je na místě hledat jiný model podpory?
Určitě potřebujeme dlouhodobější plán. Není možné každý rok začínat znovu, čekat, co zrovna zůstalo ve skladech, a potom na poslední chvíli shánět peníze. Plán musíme mít jak pro pomoc Ukrajině, tak pro českou armádu a český obranný průmysl.
Samozřejmě Ukrajině nepodepíšeme bianko šek. Musíme mít strategii a vědět, jaké jsou naše možnosti, kolik prostředků chceme a můžeme poskytovat, na jak dlouho a co má být výsledkem. A nejsme v tom sami. Část podpory by měla probíhat společně s evropskými státy, část prostřednictvím nákupů od českých firem a větší prostor bych dala také přímé spolupráci s ukrajinským obranným průmyslem.
Pomoc Ukrajině a posilování české armády nemusí stát proti sobě. Když budeme investovat chytře, můžeme pomáhat Ukrajině a současně zvyšovat výrobní kapacity, zásoby i technologické schopnosti v České republice.
Nedá mi to nezeptat se na summit v Ankaře. Proč myslíte, že byly postoje Petra Macinky vůči prezidentovi tak ostré?
Podle mě se ministr Macinka dostal do situace, kdy už neřešil samotný summit, ale potřeboval ukázat, kdo nad kým zvítězil. Z věcného sporu o zastupování České republiky udělal osobní souboj s prezidentem.
Vláda nemusí s prezidentem ve všem souhlasit. Ani naše vláda v čele s premiérem Petrem Fialou se s tehdejším prezidentem Milošem Zemanem ve všem neshodla. Přesto jsme se dokázali dohodnout na tom, kdo bude Českou republiku na summitech zastupovat.
Celá ta situace působila malicherně a zbytečně oslabila obraz České republiky navenek. Na summitu NATO se má řešit naše obrana a Česká republika tam má vystupovat srozumitelně. Domácí spory samozřejmě existují, ale neměly by překrýt podstatná témata, tedy obranu země a naše závazky vůči spojencům.
(Autor: Jan Holoubek)
Rozhovor vyšel na serveru Sinmed.cz.
stínová ministryně obrany
předsedkyně výboru pro bezpečnost PS PČR
poslankyně PČR
