Novinky Mediální výstupy

Stínová ministryně spravedlnosti Eva Decroix v exkluzivním rozhovoru pro Techzpravy.cz hovoří o důvěře lidí ve stát, fungování české justice i aktuálních politických sporech. Vyjadřuje se také k financování veřejnoprávních médií, prezidentské žalobě kvůli summitu NATO nebo změnám v oblasti lidských práv a pomoci uprchlíkům. Česká justice, fungování právního státu i důvěra občanů ve veřejné instituce patří mezi témata, která v posledních měsících vyvolávají intenzivní veřejnou debatu. Vedle domácích politických sporů se řeší také role prezidenta v zahraniční politice, budoucnost financování veřejnoprávních médií, změny v oblasti lidských práv nebo pravidla pro pomoc lidem prchajícím před válkou na Ukrajině. Právě tyto otázky mohou podle mnohých významně ovlivnit podobu českého státu i v dalších letech. Eva Decroix patří mezi politiky, kteří se k těmto tématům pravidelně vyjadřují. V rozhovoru otevřeně popisuje svou představu o fungování moderní justice, vysvětluje, proč považuje důvěru občanů ve stát za jednu z největších výzev současnosti, a komentuje také aktuální politické spory, které podle ní přesahují běžný střet mezi vládou a opozicí.

Patříte k nejviditelnějším tvářím české politiky v oblasti práva a spravedlnosti. Co vás dnes v politice motivuje nejvíc a jaké téma považujete za svou osobní prioritu?

V politice mě nejvíc motivuje pocit odpovědnosti. Není to moc ani funkce, ale odpovědnost za to, aby stát fungoval slušně, předvídatelně a spravedlivě. Jsem právnička, takže se na politiku dívám i přes pravidla. A pravidla přeci mají smysl jen tehdy, když platí pro všechny stejně.

Moje osobní priorita je důvěra lidí ve spravedlnost. Aby soudy rozhodovaly rychleji, aby stát mluvil s lidmi srozumitelně a aby se člověk nemusel bát, že když narazí na úřad, soud nebo systém, zůstane v tom sám. Spravedlnost nemá být luxus pro ty, kteří mají čas, peníze a kontakty. Má chránit člověka.

Ve veřejném prostoru často vystupujete velmi razantně. Kde je podle vás hranice mezi tvrdou politickou kritikou a politikou, která společnost zbytečně rozděluje?

Tvrdá politická kritika je v demokracii naprosto legitimní. Když vláda dělá špatné kroky, má opozice povinnost to říct jasně. Když premiér této země je ve střetu zájmů, máme to říct otevřeně. Když se ministr zahraničí uráží na prezidenta a rozkládá právní stát, musíme se postavit na stranu spravedlnosti. Důležité je všechno tohle komunikovat otevřeně a srozumitelně.

Hranice je pro mě tam, kde se z kritiky rozhodnutí stává útok na lidskou důstojnost. Můžu velmi tvrdě kritizovat premiéra, ministra nebo vládu za konkrétní kroky. Ale politika nesmí z lidí dělat nepřátele jen proto, že mají jiný názor. Razance ano. Nenávist ne.

Prezident podal kvůli sporu o českou účast na summitu NATO kompetenční žalobu na vládu. Co podle vás tento konflikt vypovídá o způsobu vládnutí současného kabinetu? Jde ještě o běžný politický střet, nebo už o situaci, která může oslabovat důvěru občanů ve fungování státu?

Celou dobu říkám, že tohle není běžná politická šarvátka. Prezident republiky se kvůli účasti na summitu NATO musel obrátit na Ústavní soud. Už samotný fakt, že takový spor vznikl, je velmi vážný.

V zahraniční a bezpečnostní politice má stát působit jednotně, dospěle a předvídatelně. Zvlášť u NATO. Místo toho vláda vytvořila konflikt, který navenek působí malicherně a dovnitř oslabuje důvěru lidí, že ústavní instituce spolu umí normálně komunikovat.

Nejde o osobní spor Petra Pavla a Andreje Babiše. Jde o respekt k ústavní praxi, k roli prezidenta a k tomu, že bezpečnostní politika nemá být rukojmím domácího politického marketingu.

Vláda schválila návrh, podle kterého by financování České televize a Českého rozhlasu přešlo ze zákonných poplatků na státní rozpočet. Je podle vás tento model slučitelný s nezávislostí veřejnoprávních médií, nebo vytváří prostor pro větší politický vliv?

Financování veřejnoprávních médií přímo ze státního rozpočtu považuji za velmi rizikové. Ne proto, že by současný systém byl dokonalý. Ale proto, že rozpočet schvaluje politická většina. A kdo drží peníze, může časem chtít držet i obsah. Mimo jiné takové náznaky tu již médii proběhly, kdy se zástupci SPD vyjádřili, že by chtěli kontrolovat právě i obsah.

Česká televize a Český rozhlas nemají být vládní média. Mají sloužit veřejnosti, ne Andreji Babišovi. Jakmile jejich financování začne každoročně záviset na vůli vlády a sněmovní většiny, vzniká prostor pro tlak: buď budete hodní, nebo vám příště ubereme.

Nezávislost médií veřejné služby není pohodlí novinářů. Je to ochrana občanů před tím, aby stát ovládal informace.

Lidskoprávní a protidrogové agendy byly přesunuty pod jednotlivá ministerstva. Vláda to označuje za optimalizaci, část odborné veřejnosti ale varuje před oslabením těchto oblastí. Jak tuto změnu hodnotíte vy?

Vláda tomu říká optimalizace. Já v tom vidím roztříštění odpovědnosti a odsunutí citlivých agend na vedlejší kolej. Lidská práva, rovnost, ochrana zranitelných lidí nebo protidrogová politika potřebují koordinaci napříč státem. Ne aby se rozpadly mezi několik ministerstev, kde se v praxi snadno ztratí.

Nejvíc mě na tom znepokojuje, že vláda tento krok neprojednala s lidmi, kteří v těch agendách roky pracují. Když vám kvůli takovému rozhodnutí odcházejí desítky expertů z poradních orgánů, není to drobná administrativní změna. To je varovný signál.

Premiér tím říká zranitelným lidem jedno jediné, že pro něj nejsou prioritou. S tím se opravdu smířit nemůžu. Naprosto zde selhala zmocněnkyně pro lidská práva, která tento rozklad lidskoprávní agendy zapříčinila.

Vláda zpřísnila podmínky dočasné ochrany pro uprchlíky z Ukrajiny s odůvodněním, že chce zabránit zneužívání systému. Kde podle vás vede hranice mezi legitimní ochranou veřejných financí a politikou, která může zbytečně posilovat obavy z uprchlíků?

Stát má právo chránit veřejné finance a nastavovat pravidla. To je v pořádku. Ale nesmí z toho dělat politiku podezírání celé skupiny lidí. Uprchlíci z Ukrajiny nejsou problém k volebnímu využití. Jsou to lidé, kteří utekli před válkou.

Hranice je jednoduchá. Kontrolujme konkrétní zneužívání, ale netrestejme plošně ty, kteří pravidla dodržují, pracují, posílají děti do školy a snaží se normálně žít. Silný stát umí být přísný i lidský zároveň. Slabý stát si vybírá zranitelné skupiny, na kterých ukazuje svaly.

Důvěra lidí ve státní instituce v posledních letech výrazně kolísá. Co by podle vás měl stát dělat, aby občané znovu věřili, že pravidla platí pro všechny stejně?

Stát musí přestat lidem říkat, že mají věřit, a začít se chovat tak, aby věřit mohli. Důvěra se nevyhlašuje tiskovou konferencí. Důvěra vzniká tím, že pravidla platí stejně pro premiéra, ministra, podnikatele i obyčejného člověka.

Potřebujeme rychlejší soudy, srozumitelnější úřady, méně výmluv a víc odpovědnosti. Když stát udělá chybu, má ji přiznat. Když politik selže, má nést následky. A když se přijímají zásadní rozhodnutí, mají být vysvětlena otevřeně, ne schovaná za fráze o optimalizaci.

Lidé nejsou hloupí. Velmi dobře poznají, kdy se s nimi jedná fér a kdy se jen mlží.

Jaké vlastnosti by měl mít ministr spravedlnosti nebo politička odpovědná za právní stát, aby dokázal obstát i v době silné politické polarizace?

Ministr spravedlnosti nebo politička odpovědná za právní stát musí mít odvahu. Ale ne odvahu křičet. Odvahu ustát tlak, říct ne vlastním lidem, když je to potřeba, a bránit instituce i ve chvíli, kdy se to politicky nehodí.

Musí rozumět právu, ale nesmí se schovávat za paragrafy. Právní stát není akademická poučka. Je to každodenní jistota lidí, že moc má limity. A v době polarizace je důležitá ještě jedna věc: pevnost bez hysterie. Neuhýbat z principů, ale zároveň nepřilévat benzín do ohně jen proto, že se to dobře stříhá na sociální sítě.

Kdybyste měla jmenovat jednu změnu české justice nebo fungování státu, kterou byste chtěla prosadit bez ohledu na to, kdo je právě u vlády, co by to bylo a proč?

Prosadila bych skutečné zrychlení a zpřístupnění justice. To je změna, která není levicová ani pravicová. To je základ funkčního státu. Když se člověk domáhá práva roky, spravedlnost pro něj ztrácí smysl. Když nerozumí tomu, co mu soud nebo úřad píše, stát se mu vzdaluje. A když má pocit, že právo je jen pro ty silnější, ztrácí důvěru nejen v justici, ale v demokracii jako takovou.

Proto bych chtěla moderní, rychlejší a lidštější justici. Digitalizaci, lepší organizaci soudů, větší důraz na komunikaci s lidmi a jasnou odpovědnost. Spravedlnost má chránit člověka. Ne ho unavit.

(Autor: Michal Koubek)

Rozhovor vyšel na severu Techzpravy.cz.

Eva Decroix

stínová ministryně spravedlnosti
stínová zmocněnkyně pro lidská práva
místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady