Novinky Mediální výstupy

(PrahaIN.cz) Stínová ministryně obrany ODS Jana Černochová považuje za chybu, že premiér Andrej Babiš (ANO) nechce umožnit prezidentovi Petru Pavlovi účast na summitu NATO v Ankaře. Zároveň uvedla, že je zvědavá, jak Babiš vysvětlí americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi české výdaje na obranu. Na ideové konferenci ODS také hovořila o potřebě posílit protivzdušnou obranu a o opatřeních, která by pomohla udržet vojáky v armádě.

V oblasti obrany jste zmínila tři hlavní body: investice, odolnost, připravenost. Premiér Babiš říká, že Česko letos nejspíš nesplní cíl NATO dát na obranu 2 procenta HDP. Přitom je tu závazek, že se mají výdaje postupně navyšovat na 5 procent. Jsou tu projekty jako F-35, nákup houfnic, tanků. Do čeho se mají v budoucnu peníze směřovat?

Určitě by měly směřovat do protivzdušné obrany. Před dvěma a půl lety jsem požádala armádu o koncepci protivzdušné obrany, která byla předložena panu ministrovi Zůnovi na konci roku 2025. Žádala jsem, aby se tímto Výbor pro obranu zabýval, protože to budou desítky, možná stovky miliard, které půjdou do protivzdušné obrany. Je to velké téma a velký zásah do rozpočtu na dlouhé období.

Určitě bychom se měli snažit investovat do nemovité infrastruktury, na kterou nesmíme nahlížet jako na něco, co může počkat. Je nutné investovat i do lidí. Díky změně zákona se nyní daří v náborech, ale nestačí personál jen přijmout. Je potřeba ho vybavit, vyzbrojit a zároveň vytvořit podmínky, aby z armády neodcházel.

Ambice armády v náborech je do budoucna až 3 000 nových vojáků ročně. Vy jste zmínila problém s odchodovostí. Jak tedy vojáky udržet?

Náš cíl pro rok 2026 bude splněn, myslím si, nad plán. V době mého působení odcházelo nejvíce lidí s 20 až 25 lety služby. Rozhodli se odejít z různých důvodů. Každopádně propad se nám podařilo zastavit, ať už stabilizačními příspěvky, nebo i zásadním zvednutím platů vojáků.

Ale cílem by mělo být, aby se zlepšila firemní kultura v armádě. Odchází nám lidé po 3 až 4 letech služby, což je alarmující. Někdy v létě bychom měli na výboru dostat informace o důvodech odchodovosti. To si myslím, že bude důležitý moment, abychom nastavovali firemní kulturu a politiku tak, jak se to děje asi ve všech armádách na světě.

Když mluvíte o firemní kultuře, což mi v souvislosti s armádou přijde jako trochu zvláštní obrat, podařilo se v armádě odstranit šikanu?

Určitě se šikana, která tady byla u základní vojenské služby, podařila odstranit. Na druhou stranu určitě se ne vždy na útvarech děje vše stoprocentně. Teď jsme byli svědky případů v médiích, kdy byl někdo kritizován za bossing vůči svým podřízeným. Máte pravdu, že armáda je natolik specifická, že se hrozně složitě hledají hranice mezi tím, co je ještě rozkaz, a co už může být šikana. Určitě by to nemělo být o tom, že je někdo dehonestován nebo týrán.

Když někdo vydá rozkaz a někdo ho nechce splnit, tak za to musí následovat určité sankce. Ale ten rozkaz musí dávat smysl. Řešila jsem stížnosti, kdy vojáci chtěli k jinému útvaru, měli dlouhodobě podanou žádost, ale velitel je nechtěl pustit a házel jim klacky pod nohy. A ten člověk se pak rozhodl, že z armády odejde. To jsou přesně věci, které by se daly řešit. Buďme raději za to, že ten člověk zůstane sloužit jinde, ale z armády neodejde. Tohle nastavení se musí v armádě postupně měnit. Není to jen o tom, že někoho převelíte a on se sebere a odjede, ale je to navázané na celou řadu dalších věcí.

Vy jste na ideové konferenci dostala dotaz na brannou povinnost, která platí pro muže a ženy do 60 let. Ale má stát přehled, kolik lidí by ho fakticky mohlo bránit?

To bohužel nemáme. Proto jsme se snažili jít cestou dobrovolného předurčení, kdy jsme chtěli, aby lidé státu nabídli svou službu v případě hrozícího nebezpečí. Platí to asi tři roky. U armády bohužel všechno trvá dlouho, než se změní předpisy. To je velký úkol pro budoucího náčelníka generálního štábu, aby se procesy zrychlily. Chystá se už třetí turnus dobrovolných cvičení pro středoškoláky. Tím si vytváříme zásobárnu lidí, o kterých máme data, ale které nesmíme odradit – naopak je musíme dál zvát na cvičení, aby si své dovednosti udržovali.

Dnes, kdyby se armáda rozhodla obnovit papírové odvody, myslím, že by to nedopadlo úplně pozitivně. Stálo by to hodně peněz a zároveň by se ukázalo, kolik lidí vlastně odmítá vojenskou službu z různých důvodů. A to je něco, co by úplně nevytvářelo dobrý obraz o společnosti. Do zákona o vojácích z povolání jsme proto doplnili možnost, aby služba v armádě mohla pokračovat i po 60. roce věku, pokud vojáci splní všechny podmínky. Tím jsme rozšířili dobu služby, abychom pomohli překlenout nepříznivý demografický vývoj, který se postupně dotýká nejen armády.

Vy jste byla jako ministryně obrany v unikátní situaci. Kdybyste po začátku války na Ukrajině udělali administrativní odvody, nepřijala by je v tu chvíli společnost lépe? Nepromarnili jste tu příležitost?

Nepromarnili. Na to tehdy nebyla připravená legislativa. Nejdřív jsem musela změnit zákony, abychom jako ministerstvo obrany vůbec měli přehled v evidencích a věděli, koho lze případně povolávat. Stálo to hodně úsilí a hodně přesvědčování některých našich puritánů, kteří to berou tak, že ochrana osobních údajů je nejsvatější grál na světě.

Změna legislativy zároveň zabrala čas a probíhala v období začínající války na Ukrajině. Dnes už ta příprava existuje, evidence je nastavena a prošlo to Sněmovnou, ale legislativní proces nejde urychlit. Musela jsem odstranit celou řadu překážek, o kterých jsem možná nemluvila tak intenzivně jako jiní, ale na resortu jsme se rozhodně nenudili.

Ve svém vystoupení jste zmínila zrušený úřad pro vyzbrojování, že by byl potřebný. Proč jste ho neobnovili?

Protože bych tím ztratila 3 roky času, který jsem musela věnovat něčemu jinému.

Takže bylo v tu chvíli výhodnější nechat sekci na ministerstvu?

Ano, ta sekce pracovala dobře. Kdybych zřizovala úřad pro vyzbrojování, tak bych ji tím oslabovala. Ti lidé by měli nejistotu, jestli se s nimi bude počítat. Potřebovala jsem, aby se rozběhli do světa a pomáhali získávat průmyslovou spolupráci u bojových vozidel pěchoty i u F-35, kde se v rekordním čase podařilo získat průmyslovou spolupráci, o které se nám ani nikdy nesnilo. Kdyby s tím někdo začal už v roce 2010, kdy se „rozdávaly vstupenky do VIP salonu“ na F-35, mohli jsme mít ještě větší spolupráci. My jsme to doháněli až potom.

Jestli si dobře pamatuji, v roce 2010 byla vláda ODS.

Nevím, kdy přesně se začalo nabízet státům, aby se do toho zapojily, jestli to bylo ještě předtím. Ale že tam bude šest zemí, to je známá informace už od roku 2010, takže si spíš myslím, že to bylo ještě o něco dřív, když vývojáři začali pracovat na novém letounu F-35.

Nechtěli jsme promarnit čas u tanků Leopard, proto to byla naše vláda, která se ve chvíli, kdy se začalo mluvit o osmičkových Leopardech, hned do projektu přihlásila a tu „vstupenku“ jsme si tam koupili.

Snažila jsem se při všech svých cestách dělat i ekonomickou diplomacii. Vždycky jsme nabízeli vojenský materiál, který jsme měli. Jak od velkých firem, tak i od menších, které měly zajímavé kontrakty.

Teď jde o to, jestli to bude dělat pan ministr Zůna, když mu pan Havlíček vybral lidi z té sekce, kteří k němu ale přecházet nechtějí a raději z ministerstva obrany odejdou. Resort tak přijde o odborníky, kteří tady tvořili průmyslovou spolupráci.

Je NATO stále jednotné? Když slyšíme více a více zpráv o tom, že Američané chtějí omezovat svoji přítomnost v Evropě, více se soustředí na Indopacifik a Blízký východ. Je to stále ta odstrašující síla?

Já myslím, že názory Donalda Trumpa na Severoatlantickou alianci jsou dlouhodobě známé. On je říkal už za doby svého prvního působení v roli amerického prezidenta. Možná je neříkal tak hlasitě, tak radikálně, ale náznaky o tom, že Evropa by měla více přispívat na svoji obranu, říkal dlouhodobě.

To říkala administrativa Baracka Obamy.

Teď se to proměnilo v to, že všichni žijeme v nejistotě, co vlastně Donald Trump řekne a udělá. Na loňském summitu NATO padlo i těch 5 procent, což asi nebylo pro nikoho překvapivé, když se to rozdělilo na 3,5 procenta na zbrojení a 1,5 procenta na širší výdaje na bezpečnost. Trochu to bylo tak, že se vlk nažral a koza zůstala celá.

Teď se budou počítat procenta a řešit, co jednotlivé země udělaly. Takže to asi nebude úplně příjemné jednání. Myslím si ale, že je dobře, že na tom hlavním jednání bude Andrej Babiš. To, že tam nepustí pana prezidenta na neformální večeři, je absurdní, nedůstojné a hloupé, protože i prezident má možnost vyjednávat pro Českou republiku celou řadu věcí se svými protějšky.

Na druhou stranu je dobře, že u hlavního jednání, kde se bude lámat chleba, bude Andrej Babiš. Ať to slyší. A jestli si myslí, že když si na summit NATO vezme červenou čepici, že si Donald Trump nevšimne, že Česká republika za éry Andreje Babiše do mimoresortních výdajů zahrnuje 30 miliard oproti více než 7 miliardám v roce 2025, tak mu to nepomůže.

Já jsem už pro rok 2025 říkala, že si myslím, že nám to NATO určitě všechno neuzná. Ale tendence obranných výdajů v České republice musí být narůstající, a ne klesající, jak to předvádí Andrej Babiš. Jsem zvědavá, jak to Donaldovi Trumpovi vysvětlí.

(Autor: Jakub Kopřiva)

Rozhovor vyšel na serveru PrahaIN.cz.

Jana Černochová

stínová ministryně obrany
předsedkyně výboru pro bezpečnost PS PČR
poslankyně PČR