Renáta Zajíčková: Demografie je neúprosná a školy i jejich zřizovatele doběhne
(CNN Prima News) Demografie je neúprosná a školy i jejich zřizovatele doběhne. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS to řekla stínová ministryně školství Renáta Zajíčková (ODS). Školy na situaci podle ní musí reagovat a tvořit větší a efektivnější celky, aby se předešlo jejich rušení. V důsledku ekonomického vývoje a úbytku studentů pak považuje za nutné zvážit částečně zpoplatnění vysokoškolského studia. Zároveň chce provést audit vysokých škol, aby stát zjistil, jak studium na nich probíhá.
V tuzemském školství máme velké regionální rozdíly. Na jedné straně máme Prahu a další velká města, kde školy pomalu „praskají ve švech“, a na té druhé jsou regiony, ve kterých je spousta malotřídek, což nejspíše souvisí i s tím, že v Česku máme obrovské množství obcí. Je pro vás na místě nějaká redukce počtu škol?
Dříve či později k tomu dojdeme i díky demografii. Demografie je neúprosná a ty školy i jejich zřizovatele doběhne.
Jednou ze změn, které přinesla novela školského zákona, je obrovská motivace zřizovatelů k tomu, aby vytvářeli daleko větší školské subjekty. Nejde o slučování škol, potřebujeme větší školské subjekty, které budou mít nějakého ředitele, lídra, který bude spravovat například pět škol z pěti obcí. Nemusí to ani být pedagog, měl by být primárně manažer, který vedle sebe může mít nějakého pedagogického lídra.
Díky tomu na daném území, mikroregionu, vznikne daleko více možností pro zřizovatele, aby moduloval jednotlivé školy a stupně. Vždyť v každé škole nemusíme mít všech devět ročníků. Ukazuje se, že malotřídky mají spoustu silných stránek, tak pojďme udělat menší a střední školy pod jedním zřizovatelem. Je přece žádoucí, aby děti měnily prostředí. Když devět let chodí na jednu školu, potkávají jednu učitelku, tak si nevytvoří schopnost adaptace.
My určitě školy nechceme zavírat, i když k tomu na mnohých místech asi dojde, protože zkrátka děti nebudou. Pojďme ale tomu předejít tvorbou větších celků, které si zřizovatel bude modelovat na základě znalostí demografie. Už dnes to jde – obec si může zřídit střední školu a propojit ji se základní. Co mám informace z terénu, tak se to opravdu děje a takových vlaštovek přibývá.
Ano, celá situace je bolest a vyplývá to z toho, že máme obrovské množství obcí. Pro politika je razit myšlenku slučování obcí velmi rizikové, ale i to se děje. Jsem v kontaktu s předsedou Asociace společenství obcí, který prosazuje myšlenku vytváření větších celků obcí a s nimi i větších celků školských zařízení. To je z mého pohledu cesta. Samozřejmě na to můžeme jít i mnohem tvrději. V Rakousku zavedli, že pokud škola v ročníku nemá alespoň dvě třídy, tak jednoduše nebude existovat. Nevím ale, jestli současný ministr bude mít odvahu takovou věc udělat.
Předmětem poměrně bouřlivé diskuse jsou v Česku víceletá gymnázia. Jejich kritici tvrdí, že ze základních škol odsávají lepší a většinou i společensky lépe situované žáky, čímž vytvářejí nerovnost ve školství, způsobují úpadek úrovně základních škol a měla by se zrušit. Souhlasíte s tím?
Já neznám žádná data, která by říkala, že víceletá gymnázia jsou pro společnost nevýhodná. Říká se, že ten odliv je zhruba 10 procent žáků na osmiletá gymnázia a 2 až 3 procenta na ta šestiletá. Mně to nepřipadá jako zase tak moc, byť v jednotlivých regionech budou nějaké rozdíly. Skutečnost, že nám tu roste schopná skupina dětí, která zvládne dostudovat vysokou školu a bude vytvářet přidanou hodnotu této zemi, nepovažuji za špatnou. Ano, musí samozřejmě existovat i alternativa pro děti, které víceletá gymnázia nenavštěvují. To se ale zase vracíme k základním školám a jejich kvalitě.
Příčinou těch nerovností tedy nejsou víceletá gymnázia jako taková, ale nekvalitní základní školy. Třeba i kvůli nezvládnuté inkluzi, která nás strašně moc zatížila finančně, personálně i psychicky. Když dáme nějaké dítě, které je zvídavé a chodí do školy rádo, do třídy, kde učitel musí 20 minut usměrňovat nezvládnutelné dítě, tak potom nemůžeme rodiče vinit z toho, že chtějí pro své dítě lepší školu. Stejně tak nemůžeme trestat děti tím, že jim zrušíme víceletá gymnázia.
Co bychom tedy měli dělat s inkluzí? Je třeba ji podle vás zcela zrušit nebo máte jiné řešení?
Inkluze je určitě prospěšná. Jak jsme už říkali – máme tu obrovské množství škol, mezi kterými jsou obrovské rozdíly. My nedokážeme vytvořit takovou legislativu, která by zároveň vyhovovala škole, která má 50 žáků a zároveň škole, která má 1 500 žáků. Vždy tu bude nějaký kompromis. Někde ta opatření zafungovala, někde ne. Je to dáno i tím, že se některé školy nacházejí v těžkém prostředí, ve vyloučených lokalitách, kde nefunguje koordinace mezi sociální oblastí, zdravotnickou oblastí a vzdělávací oblastí. Jsou i školy, kde příčinou nefunkční inkluze je vedení, které tomu nepřikládá váhu a nevyužívá všechny prostředky, které na to jsou. Takže inkluzi určitě zrušit nemůžeme, ale musíme jí stanovit nějaké mantinely, stejně jako jsme to udělali u odkladů.
Podle vás je nějaké zpoplatnění studia na vysokých školách na místě. Jak by to mělo probíhat?
Těch možností je více. Můžeme jít do nějaké opravdu velké změny například prostřednictvím voucherů, kdy by student dostal poukaz, ve kterém by měl popsané nějaké kredity, které musí splnit. Pokud byl je nesplnil v době, tak by si musel připlatit za nový, což by už byla nějaká participace. To je jedna cesta.
Druhá cesta spočívá v odložených půjčkách. Když si student nemůže dovolit fungovat na vysoké škole, zaplatit si kolej, skripta a podobně, tak má mít možnost odložené půjčky, kterou mu poskytne stát. Po nějaké době, když ten člověk bude schopen prokázat, že vydělává například dvojnásobek průměrné mzdy, tak přijde moment, kdy tu půjčku začne splácet.
Těch cest je opravdu mnoho a přiznám se, že to nejlepší řešení stále hledám. Nejde jen o to, aby vysoké školy měly dostatek prostředků, ale i o motivaci. Studenti pendlují mezi školami a udržují se na oborech, o kterých vědí, že je nikdy nebudou chtít dělat. Udržují se na vysokých školách jen proto, aby měli zaplacené zdravotní a sociální pojištění. Nemůžeme je z toho vinit, jen využívají systému, ale je to nezdravé. Vnést do toho motivační prvek v podobě peněz je správné.
Prostřednictvím odložených půjček získá každý student bez ohledu na jeho socioekonomické pozadí možnost tu vysokou školu vystudovat. Pořád máme vysokoškoláků málo ve srovnání s evropským průměrem. Musíme ale studium udělat efektivnější, atraktivnější a prestižnější, což bude složité, protože vysoké školy mají svoji autonomii a stát do toho vlastně nemůže moc zasahovat. Čili ta změna musí být komplexní. Nejde jen o studenty, ale i univerzity.
Bylo by to „školné“ jednotné? Když se podíváme na současné poplatky za studium například na Univerzitě Karlově, tak zjistíme, že semestr na lékařských oborech stojí násobně více než například na učitelských oborech.
Mělo by to být v nějakém rozmezí a měla by tam být možnost flexibility podle jednotlivých oborů a fakult. Pedagogická fakulta by měla třeba nárok na 40 až 60 tisíc za semestr, aby tam byla nějaká volnost.
Stát samozřejmě ví, jaké obory jsou v daném období žádané, ale to se rychle mění. Pokud by se to postavilo na významu nebo důležitosti jednotlivých oborů, tak se obávám, že by univerzity dostatečně rychle nereagovaly na změny ve společnosti. Vezměte si, že dnes se musí postavit bloky jaderných elektráren a my na ně nemáme odborníky. Nemáme lidi, kteří by v těch jaderných elektrárnách pracovali. To nejsou jen jaderní fyzici, ale i další sofistikované obory, které jsou potřeba k obsluze těch zařízení. Přesto fakulty na tuto potřebu nereagují a neotevírají ty obory. A stát nemůže nic moc udělat, aby univerzity reagovaly pružněji. Proto bych se bála vázání školného na význam oborů.
Jak se ke „školnému“ staví samotné univerzity? Na jednu stranu by to pro ně jistě bylo vítaným příjmem, na tu druhou by studenti jistě začali mít vyšší nároky.
Samozřejmě, a to je přesně to, co bychom měli chtít. Vysoké školy se tomu budou bránit, protože nechtějí, aby bylo vidět, co se děje pod pokličkou. Spoustu peněz rozdělují neefektivně, ale jim to vyhovuje. Takže nároky ze strany studenta budou vyšší a zvýší se i konkurence. Tyto prvky tam potřebujeme dostat, aby nebylo jedno, jestli učí docent nebo asistent, jaké používá materiály či jestli na tu výuku vůbec dojde. Způsob výuky na vysokých školách je podle mého velmi zastaralý. Bohužel ale nemáme žádnou studii ani analýzu toho, jak studium na vysokých školách probíhá a jak je kvalitní. Proto je nutné udělat audit.
Je něco takové v Česku vůbec politicky průchozí? Přece jen ODS o zpoplatnění studia na vysokých školách nehovoří poprvé.
Kde je vůle, tam je i cesta. Samozřejmě se to musí dobře odkomunikovat. Ona nás k tomu ta demografie a ekonomika prostě donutí. Jak se začnou ty slabé ročníky přelívat na vysoké školy, tak ten boj o studenty začne i tam. Když uchazeči o studium budou vědět, že je vezmou všude, tak si začnou vybírat a budou mít vyšší nároky. Buď tomu půjdeme naproti a předběhneme dobu, nebo nás ta doba doběhne a pak budeme hasit požár.
(Autor: Petr Šilhán)
Rozhovor vyšel na CNN Prima News.
stínová ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
poslankyně PČR
členka zastupitelstva MČ Praha 5
