Město Český Brod s vizí: Proč se nebát velkých cílů a nečekaných příležitostí?
Mít vize a touhu určovat směr, kam má město dále postupovat je důležitou podmínkou pro jeho budoucí rozvoj. Ambiciózní město nemá mít malé cíle a nemůže se zaleknout náročnosti cesty, po které se má vydat. Ne vždy je též zapotřebí znát konkrétní parametry a přesné detaily cílového stavu, protože život přináší změny a na změny je potřeba náležitě reagovat. Někdy též stojíte před výzvou a musíte se rozhodnout, zda hozenou rukavici přijmete či nabízenou možnost nevyužijete. Našemu městu se dlouhodobě vyplácí, že se k podobným příležitostem nestaví zády.
Od skepse k úspěchu: Příběhy, které dávají smysl
EKOCENTRUM VRÁTKOV: Abychom byli konkrétní, můžeme se na pár příkladů podívat. Dost lidí se tvářilo skepticky k záměru přebudovat starou stodolu na lesovně ve Vrátkově na ekocentrum. Bránili jeho vzniku s odkazy na neexistenci uceleného programu fungování či ekonomického zarámování. Ale naštěstí se tento projekt podařilo prosadit, krok po kroku se naplňovala stanovená vize a po několika letech se z Ekocentra Vrátkov stalo nejen uznávané, ale i milované místo.
AREÁL BÝVALÉ NEMOCNICE: Náročným úkolem bylo i převzetí chátrajícího areálu nemocnice do majetku města a zároveň čelit omezování poskytování zdravotní péče ze strany pojišťoven. Ale ani tohoto nesnadného a nepopulárního kroku se město nezaleklo. Po vzoru našich předků, kdy se již nepotřebná kasárna proměnila na okresní nemocnici, se také našel nový způsob využití. Rok se s rokem sešel a v areálu funguje nová škola, pedagogicko-psychologická poradna, nízkoprahové centrum či školní kavárna. Navíc se areál otevřel veřejnosti a stalo se z něj další příjemné městské prostranství, kam se můžete jít projít nebo jen tak si sednout.
HOSPODÁŘSKÉ DRUŽSTVO: Ale i v současnosti dochází k naplňování vizí například přeměnou bývalého hospodářského družstva na významné městské místní centrum. Přitom nechybělo mnoho a z celého záměru sešlo. O získání areálu, jehož část mimochodem umožnila vybudovat velmi potřebnou kruhovou křižovatku, rozhodla většina jednoho hlasu. Jeden hlas a hlídací skupiny či plánovaný depozitář krajských muzeí by nikdy nevznikly.
Odvahu si vyžadovalo i rozhodnutí pustit se do dalších náročných městských projektů, jako je:
- vybudování svazkové školy,
- propojení cest podél Šembery
- v celém městě či připravované rekonstrukce náměstí
- revitalizace městského parku.
Ale o tom snad někdy příště. Co tedy dál? Nemůžeme přece usnout na vavřínech!
Jaké má naše město příležitosti?
AREÁL LIBLICKÉ ŠKOLY A NOVÝ CUKROVAR. Určitě velká se skrývá v areálu liblické školy, kterou se před nedávnem podařilo získat do majetku města. Jistě bude i nadále sloužit pro potřeby školy, a navíc by se areál měl více otevřít pro společenský život Liblic i obytného komplexu, který vyroste místo bývalého cukrovaru. Právě prostory po cukrovaru jsou další nemalou příležitostí. Zde by mělo najít domov až 3.500 nových obyvatelů města. Bohužel město tyto pozemky nevlastní a může svou vůli prosazovat prostřednictvím hlavně územního plánu. To se také stalo a podařilo se s vlastníky pozemků dohodnout přijatelnou podobu. Teď už tedy hlavně závisí na majitelích, jak rychle se podaří domluvené plány zrealizovat. Město navýšením počtu obyvatel získá i na ekonomické síle, která mu umožní dokončit finančně náročné městské projekty a zahájit přípravné práce na dalších. Jedním z nich, může být i plavecký bazén právě v nové zástavbě.
MODERNÍ SPORTOVIŠTĚ PRO CELÝ ROK. Dalším konkrétním již připravovaným plánem určitě bude venkovní sportovní areál u základní školy v Žitomířské ulici. Ale když už jej budeme dělat, pojďme tak učinit pořádně a ať slouží po celý rok. Od jara do podzimu pro letní sporty, v zimě pro zimní, tedy hlavně bruslení a hokej. Dopoledne a kolem oběda pro školní výuku, odpoledne pro družiny a navečer pro kroužky a sportovní vyžití, v době letních prázdnin pak pro příměstské tábory a soustředění.
CÍRKEVNÍ MAJETKY: NOVÝ ŽIVOT PRO STARÉ PAMÁTKY. Velkou příležitostí pak jsou i církevní majetky. Postupně i u nás přecházejí tyto kolikrát již moc nevyužívané objekty do majetku města. Nesmíme se zaleknout často nedobrého technického stavu, a nejen finanční náročnosti tento stav změnit. Můžeme se inspirovat i v zahraničí, jak k podobným záležitostem přistupovali. Například v holandském Maastrichtu funguje filharmonie v katolickém kostele. Když to člověk vidí, tak ho musí napadnout, že by to přece mohlo fungovat i nás, ne? Kostel sv. Havla ve Štolmíři a Vox Bohemica by mohlo být dobré spojení. Navíc vedle funguje Mamaloca, která se o záchranu kostela několik let snaží.
ZÁVĚREM: MĚSTO TVOŘÍ LIDÉ. Tím se dostávám k závěru, že město by mělo převážně vytvářet podmínky pro fungování, ale bez aktivních, pracovitých a kreativních lidí se neobejde. Lidí, kteří se k novým výzvám postaví s otevřenou myslí a zasadí se, aby tyto projekty vznikly. Avšak též potřebujete nemálo lidí, kteří je naplní odpovídajícím obsahem a zajistí jejich udržitelnost. Tak jak je tomu v případě ekocentra, kulturních či sportovních aktivit ve městě. Vize by tedy byly, teď je dál rozvíjet, doplňovat a hlavně naplňovat.
Autor: Jakub Nekolný
