Novinky Mediální výstupy

(www.ods.cz) V Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se uskutečnil kulatý stůl Budoucnost mediace, pořádaný pod záštitou poslankyně Evy Decroix. Diskuze za účasti zástupců justice, advokacie, mediátorů, Ministerstva spravedlnosti i poslanců otevřela zásadní otázku: proč mediace v českém systému existuje, ale reálně se využívá jen minimálně.

Shoda napříč odbornou veřejností byla jednoznačná, mediace je funkční a efektivní nástroj, jehož potenciál však zůstává nevyužitý. Problém neleží v její kvalitě, ale v nastavení systému, motivacích účastníků i celkovém přístupu ke konfliktu.

Diskuze zároveň vymezila tři možné směry dalšího vývoje: zachování současného stavu bez výrazného dopadu, postupné zlepšování podmínek v rámci stávajícího systému, nebo zásadnější změnu spočívající v posílení mediace již v předsoudní fázi. Právě poslední varianta zaznívala jako klíčová pro efektivnější fungování justice i samotné řešení sporů.

Mediace po 14 letech: systém existuje, ale naráží na realitu

Úvodní vystoupení Anny Márové otevřelo zásadní rozpor mezi formální existencí mediace a jejím skutečným vnímáním veřejností. „Setkáváme se 14 let od zavedení mediace a pořád klienti na úvodním setkání hledají meditační polštářky,“ popsala s nadsázkou přetrvávající nepochopení její podstaty.

Zároveň upozornila na konkrétní systémové limity. Přestože je v České republice evidováno 378 zapsaných mediátorů, jejich dostupnost je výrazně nerovnoměrná. „Existuje 24 okresů, kde nemá sídlo žádný mediátor,“ doplnila.

Zvlášť výrazné jsou nedostatky v oblasti rodinné mediace, kde je pouze 25 zapsaných mediátorů a aktivní praxi vykonává jen zhruba polovina z nich. Data tak ukazují, že vedle nízkého povědomí o mediaci představuje problém i její reálná dostupnost v regionech.

Limity systému: mediace nezměnila chování účastníků sporů

Šárka Hájková ve svém vystoupení ocenila, že se mediaci podařilo jako institut do českého právního systému úspěšně začlenit. Zároveň však otevřeně upozornila na její limity v praxi. „Systém si poradil s mediací velmi dobře. Systém je funkční. Systém má ale své limity,“ uvedla.

Jedním z hlavních problémů podle ní zůstává skutečnost, že mediace zásadně neovlivnila chování účastníků sporů ani celkový počet podávaných žalob. „Mediace nesnižuje počty podaných žalob,“ konstatovala.

Klíčovým faktorem je podle ní nastavení samotných stran sporu, které se do řízení často dostávají již v konfliktní pozici. „Ocitnou-li se účastníci již v jednací síni, jsou nastaveni na spor a boj,“ popsala.

Zároveň upozornila i na roli soudů, které nesou významnou část odpovědnosti za rozhodování o vhodnosti mediace. „Soudci jsou při nařízení mediace stavěni mimo svou odbornost, musí brát v potaz osobnosti účastníků a povahu sporu,“ dodala.

Nízké využití navzdory vysoké úspěšnosti

Dana Potočková ve svém vystoupení představila konkrétní data, která jasně ukazují nepoměr mezi efektivitou mediace a jejím reálným využíváním. „Přes 55 % úvodních setkání se vyřeší buď vstupem do mediace nebo končí dohodou mimo mediaci,“ uvedla.

Zároveň však upozornila na výrazně nízkou míru využívání tohoto nástroje v soudní praxi. „Soudy využívají institut úvodního setkání velmi omezeně – jen v 0,46 % případů,“ doplnila.

Tento rozpor podle ní zapadá do širšího evropského kontextu. „Mediace je považována za rychlou a efektivní, přesto ji většina států EU využívá v méně než 1 % sporů,“ uvedla s tím, že Česká republika v tomto ohledu není výjimkou.

Data tak potvrzují, že mediace má prokazatelný dopad na řešení sporů, avšak systém ji nedokáže ve větší míře využít.

Nevyužitý potenciál a roztříštěný systém

Diskuze dále ukázala, že jedním z klíčových problémů je nedostatečná institucionální podpora mediace a celková nepřehlednost systému. Přestože mediace disponuje prokazatelnými výsledky, její potenciál zůstává z velké části nevyužitý.

Data prezentovaná během jednání tento trend potvrzují. „78 % odborné veřejnosti vnímá nevyužitý potenciál mediace v soudním řízení,“ zatímco „64 % vnímá, že nabídka mediace převyšuje poptávku.“

Zásadní komplikací je také roztříštěnost mediátorského prostředí, která ztěžuje orientaci jak veřejnosti, tak odborníkům. Jak zaznělo v diskuzi, „veřejnost stále mate skutečnost, že vedle zapsaných mediátorů se vyskytují i mediátoři nezapsaní a akreditovaní.“

Výsledkem je prostředí, které je pro uživatele nepřehledné a nedostatečně důvěryhodné, což dále snižuje ochotu mediaci využívat v praxi.

Potřeba motivace a změny přístupu

Jedním z nejdůležitějších závěrů kulatého stolu byla potřeba změnit motivace účastníků sporů. Diskutující se shodli, že současný systém nedává dostatečné podněty k využívání mediace, a to ani ze strany účastníků, ani ze strany právních zástupců. Zazněla také důležitá společenská rovina problému: „Být ten první, kdo nabízí smír, se chápe jako slabost. Česká veřejnost se profiluje na základě sporu a boje.“

Konkrétní návrhy: posun mediace před soud

Účastníci kulatého stolu se shodli, že bez systémových změn nelze očekávat výraznější rozvoj mediace. Diskuze proto směřovala ke konkrétním návrhům, které by její využívání posílily a ukotvily jako přirozenou součást řešení sporů. Klíčovým závěrem byla potřeba posunout mediaci do předsoudní fáze. „Cílem je, aby se systém filtroval přes první kolečko úvodních setkání s mediátorem,“ zaznělo v rámci shrnutí jednání.

Diskutována byla také řada konkrétních opatření, která by tento posun umožnila. Patří mezi ně zejména zavedení povinného úvodního setkání u vybraných typů sporů, posílení ekonomických motivací pro účastníky či větší zapojení advokátů při informování klientů o možnostech mimosoudního řešení.

Zazněla rovněž potřeba zpřehlednit systém mediátorů, aktualizovat jejich seznam a posílit požadavky na odbornou kvalitu a dohled nad výkonem mediace. Celkový směr změn byl formulován jednoznačně: „Těžištěm řešení nemá být soudní spor, ale dohoda mezi účastníky.“

Kulatý stůl otevřel širší odbornou debatu o budoucnosti mediace v České republice. Účastníci se shodli na pokračování platformy Budoucnost mediace, která bude dále rozvíjet navržená opatření za účasti klíčových aktérů napříč justicí, advokacií i veřejnou správou.

Jednání potvrdilo, že mediace má potenciál zásadně přispět k efektivnějšímu fungování justice. Zároveň ale ukázalo, že bez změny nastavení systému, motivací i společenského přístupu zůstane tento potenciál i nadále nevyužitý.

Eva Decroix

stínová ministryně spravedlnosti
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
krajská zastupitelka
předsedkyně regionálního sdružení
členka oblastní rady