Novinky Mediální výstupy

(FORUM 24) Socialismus je v českém zdravotnictví všudypřítomný, říká poslanec a stínový ministr zdravotnictví ODS Štěpán Slovák. „Hrajeme si na rovnostářství, ale realita je jiná – péče je sice dostupná pro všechny, její kvalita se však velmi výrazně liší,“ upozorňuje. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o tom, co by chtěl v této oblasti změnit, jak by měl stát posílit prevenci a jak v tomto ohledu hodnotí kroky ministra Borise Šťastného (Motoristé).

Na tiskové konferenci k představení stínové vlády ODS jste řekl, že české zdravotnictví je prorostlé socialismem. V čem se to projevuje?

Ten socialismus je podle mě všudypřítomný. Systém je demotivační pro lidi, kteří se o své zdraví starají, dbají na ně a sledují trendy v oblasti prevence. Zároveň se v rámci naší sítě zdravotnických zařízení často snažíme udržet systém co nejdostupnější, ale tím pak trpí kvalita. Když se začínají postupně zveřejňovat kvalitativní data, ukazuje se, že některé nemocnice mají výrazné problémy. Právě to považuji za určité socialistické pozlátko. Hrajeme si na rovnostářství, ale realita je jiná – péče je sice dostupná pro všechny, její kvalita se však velmi výrazně liší.

Když se podíváte na plány současné vlády ve zdravotnictví, řeší podle vás skutečně klíčové problémy?

Současná vláda se soustředí především na regionální nedostupnost zdravotní péče a jako jedno z hlavních témat si například zvolila výstavbu nové nemocnice v Praze. Osobně vznik nové nemocnice v Praze podporuji, ale problémů je v systému mnohem víc. Způsob, jakým k nim zatím ministr přistupuje, ve mně vyvolává obavy. Některé návrhy sice znějí dobře – například zveřejňování kvalitativních dat nebo možné změny ve fungování fakultních nemocnic – jenže mám obavu, že nakonec přijde pan premiér se svým typickým mikromanažerským přístupem a většinu těchto dobrých nápadů vyhodí pryč.

Co jako stínový ministr zdravotnictví plánujete dělat?

V první řadě se chceme zaměřit na přípravu vlastních legislativních návrhů. Vedle toho budeme se stínovou vládou objíždět regiony. Já zároveň navštěvuji zdravotnická zařízení ve svém regionu. V poslední době jsem se setkal se všemi řediteli našich okresních a krajských nemocnic a postupně se chystám také na jednání se soukromými poskytovateli zdravotních služeb. Z těchto setkání sbíráme řadu podnětů, se kterými dále pracujeme.

Zároveň v rámci ODS vzniká programový tým pro zdravotnictví, do něhož se přihlásilo překvapivě velké množství lidí. Součástí mé práce proto bude i koordinace tohoto týmu, abychom dokázali připravit konkrétní a kvalitní program. Otevřeně ale říkám, že v některých věcech jsme už o několik kroků napřed. Připravujeme legislativní návrhy týkající se například volby pacienta – tedy možnost zvolit si kvalitnější kyčelní kloub, lehčí sádru a podobně. Budeme řešit také dozorčí orgány u fakultních nemocnic. To jsou iniciativy, se kterými bychom chtěli v brzké době přijít. Zatím to ze strany vlády vypadá, že všechny opoziční návrhy zahodí, ale může se stát, že s nimi nakonec přijdou jako s vlastním nápadem. Mně by to vlastně ani nevadilo, protože jde podle mě o věci, které zdravotnictví potřebuje.

Jedním z vašich témat je dlouhodobá udržitelnost systému zdravotních pojišťoven. Nedávno se ve sněmovně diskutoval návrh na přesun části prostředků z VZP k menším pojišťovnám. Vy říkáte, že takový krok může krátkodobě pomoci, ale systémový problém neřeší. Jaké řešení navrhujete vy?

To, čemu říkáme zdravotní pojištění, vlastně ve své podstatě vůbec pojištění není. Je to v podstatě daň, ze které se peníze přes VZP rozdělují mezi další zdravotní pojišťovny. To ale není systém skutečného pojištění. Není to systém, který by byl jakkoli motivační pro pojištěnce. Nemáte tam například fixní částku a k tomu variabilní složku, která by pracovala s bonusy nebo s takzvanými malusy – tedy v uvozovkách lehkými postihy za určité neduhy. To je jeden ze způsobů, jak se systémem pracovat motivačně a dostat do něj nové prvky – nejen motivace, ale i efektivity, protože to zároveň podporuje prevenci.

Pokud jde o pojištění, nemám moc rád debatu o počtu pojišťoven. Jestli jich je sedm, nebo pět – samozřejmě je lepších pět v dobré kondici. Ale s tím, jak je systém nastavený, vlastně chápu, že někdo mluví o jedné. To je ale věc, která je mi nesympatická, protože se pak typicky vytváří monopol, který celý systém řídí. A pak už to není pojištění vůbec – spíš národní zdravotní služba, jako ve Velké Británii. A když vidíme, jak tam ten systém nefunguje, tak bych to takhle opravdu nechtěl.

Během kampaně jste popisoval, že by to mohlo fungovat tak, že by pacient v aplikaci mohl třeba sbírat body. Plánujete tohle nějak rozvádět?

Bavili jsme se o tom v souvislosti, že část těch bodů by mohla přicházet třeba přes EZkartu a přes aplikace zdravotních pojišťoven. Tam by se mohly body sbírat a s bonusy by se dalo pracovat intenzivněji, než je tomu teď – tedy pětistovka nebo tisícovka na posilovnu a tisícovka na kontrolu znamének.

Mluvíte i o posílení prevence a že by se z prevence měl stát „lovebrand“. Co to podle vás v praxi znamená a co je potřeba změnit?

Já si myslím, že prevence patří i do televize, patří do médií – vlastně úplně všude. Osvěta je důležitá. To, že se v Národní očkovací strategii píše, že se má očkování propagovat všemi dostupnými kanály, tedy i přes různé influencery a podobně, naprosto podporuji. Myslím si, že je to dobrý krok. Samozřejmě musí jít o takové informování, aby i ti, kteří informace předávají, měli správná data. To je ta vnější část. A pokud jde o samotný systém, souvisí to zase se zdravotním pojištěním. Pokud chceme prevenci skutečně posílit a dostat ji více mezi populaci, musíme motivovat ty, kteří na prevenci dbají. A pro mnoho lidí jsou v těchto věcech motivací právě peníze.

Prevence je nově přímo v kompetenci nového ministra Borise Šťastného, který zatím za svou práci sklidil spíš posměch. Jak hodnotíte jeho dosavadní kroky v této oblasti?

Nevím, jestli je základem prevence to, že budou lidé chodit po schodech. Připadá mi to trochu úsměvné. I ta videa, kde nutí poslance chodit po schodech – a když se pak podíváte, jestli po nich opravdu chodí, tak většina z nich stejně nechodí. Když se jdete podívat do sněmovní posilovny, potkáte tam maximálně mě a Samuela Volpeho, případně zaměstnance sněmovny. Že by tam chodili i další poslanci, kteří tady mají plnou hubu prevence, to se opravdu moc neděje.

Vlastně by mě zajímalo, co má být konkrétní agenda v rámci prevence. Zdravotnické programy, včetně těch preventivních, spadají pod rozpočet ministerstva zdravotnictví a tam došlo k poměrně masivnímu navýšení prostředků. Takže jsem zvědavý, jaké konkrétní programy z toho vzniknou. V rozpočtu na rok 2026 je totiž navýšení zdravotnických programů snad o více než miliardu. A velkou výzvou bude dostat ty peníze skutečně mezi lidi tak, aby to mělo reálný dopad.

Souhlasíte s tím, že agendu prevence má na starosti zvláštní ministr? Nemělo by to spadat pod zdravotnictví?

Viděl bych to spíše jako ministerstvo sportu. Ano, sport je výborná prevence, možná vůbec nejlepší. Podle mě by ale ministerstvo zdravotnictví mělo být primárně ministerstvem prevence. Nemůže být ministerstvem, které kontroluje sedmdesát přímo řízených organizací a snaží se uplatňovat nějaký vliv ve zdravotních pojišťovnách – podle mě až příliš silný. Za mě by to mělo být především ministerstvo prevence, protože právě to je jádro ministerstva zdravotnictví.

Velkým tématem v poslední době byla nová stravovací vyhláška, kterou vydalo ministerstvo zdravotnictví. Čím si vysvětlujete silnou kritiku až odpor, která se kolem vyhlášky objevila?

Ten odpor přichází ze strany potravinářů, kteří mají problém s tím, že by část nekvalitních výrobků přestaly školní jídelny odebírat, protože by pro ně jednoduše neměly využití. Já jsem ale vyrazil do terénu, navštívil školní jídelny a opravdu se ptal, jak to reálně funguje a s čím mají problém. Jsou tam samozřejmě některé věci, které by bylo možné parametricky upravit, ale systémově je podle mě celá stravovací vyhláška nastavena velmi dobře.

Jestli někde udělal bývalý ministr Válek rozumný krok, tak je to podle mě právě v oblasti stravovací vyhlášky. Je to totiž něco, co skutečně může fungovat a co je součástí prevence. Může to pomoct ke zdravějšímu stravování v České republice. U velké části dětí totiž školní strava tvoří až 60 % denního příjmu – tedy více než polovinu toho, co za den snědí. Proto by jídlo ve školních jídelnách mělo být pokud možno co nejkvalitnější.

Samozřejmě se teď objevují určité porodní bolesti. Typicky to, že děti jídlo na začátku vracejí. Je to ale přirozený jev, když člověk vidí něco poprvé, má v sobě zakořeněné, že to automaticky nepřijme. Když jdete po lese, taky nesníte první bobuli, kterou uvidíte. Když ale vidíte, že ji jedí i ostatní, a setkáte se s ní počtvrté, popáté nebo pošesté, tak ji ochutnáte a zjistíte, že je to borůvka. A úplně stejně to funguje i s jídlem ve školní jídelně. Když děti poprvé vidí třeba kuskus, tak na něj reagují odmítavě, ale postupně si na něj zvyknou.

Velká kritika přicházela přímo ze strany premiéra Babiše. Když tedy říkáte, že odpor jde od potravinářů, vidíte tam spojitost s Agrofertem?

Ano, tu spojitost tam vidím. Agrofert je velký dodavatel právě do školních jídelen. A kdykoliv jsem k tomu něco řekl, mluvčí Potravinářské komory se hrdě postavil na barikádu a začal proti tomu brojit. Upřímně řečeno mi to z jejich strany připadá až trochu trapné.

(Autor: Dominika Machová)

Rozhovor vyšel na serveru Forum24.cz.

Štěpán Slovák

stínový ministr zdravotnictví
poslanec PČR