Novinky Mediální výstupy

(CNN Prima News) A je to tu zase. Debata o dvourychlostní Evropě. Vždy, když se Evropská unie potýká s krizí a naráží na to, jak sladit mimoběžné zájmy svých členů, začnou se objevovat návrhy, že by část zemí měla zařadit vyšší rychlostní stupeň.

Stejně jako tento týden, kdy Německo ústy socialistického ministra financí Larse Klingbeila navrhlo, aby se šest velkých evropských ekonomik dohodlo na užší spolupráci. Klingbeil hovoří o prohlubování unie kapitálových trhů, posilování eura a efektivnější koordinaci při investicích do obrany a při zajišťování strategických surovin. Pozvánku od něj dostala Francie, Španělsko, Itálie, Nizozemsko a také Polsko.

Motivace je pochopitelná: Evropa čelí Rusku a nedokáže se ubránit bez USA (jak nám nedávno bez okolků připomněl šéf NATO Mark Rutte). Na mírová jednání o Ukrajině nás nikdo nepozval. A zároveň stále ztrácíme podíl na globální výrobě. V takové situaci může být zařazení vyšší rychlosti v části států lákavé.

EU už ostatně dávno umožňuje, aby se skupina států dohodla, že budou spolupracovat nad rámec, který platí pro všechny. Nejčastěji se k tomu používá dobrovolný mechanismus „posílené spolupráce“, který vyžaduje účast minimálně třetiny států. Naposledy se takto 24 členů dohodlo, že budou ručit za mezinárodní půjčku pro Ukrajinu.

Kde je tedy problém?

Největší problém návrhu je, že politiky, které Německo chce řešit vyšší rychlostí integrace, nejsou specializované či okrajové. Kapitálové trhy, silný obranný průmysl, přístup k surovinám nebo stabilní měna patří mezi oblasti, kde mají své životní zájmy všichni členové EU. A přímo se dotýkají fungování našeho společného trhu, což je ten nejsilnější argument, který Evropa v dnešní krizi má.

Nevolám po federalizaci, ale mám zato, že pokud v otázkách trhu nebudeme postupovat společně, nebude Evropa ani silná, ani bezpečná – bez ohledu na to, kolik rychlostí si vymyslíme. Právě zde musíme hledat funkční pravidla, ze kterých budou profitovat všichni – firmy, státy i celá Evropa. Jinak to můžeme rovnou zabalit. Ekonomická síla, prosperita a odbourávání překážek jsou základní předpoklady toho, abychom dokázali zaplatit obranu, odstrašit nepřátele a zůstat v bezpečí.

Problémy ale vidím i jinde. Není jasné, jak by německá iniciativa obstála z hlediska unijních smluv. Ty totiž mechanismy, jak spolupracovat na omezenějším půdorysu, považují za krajní řešení, které má odblokovat patovou situaci. Nemá to být náhrada za vůli hledat shodu. A budovat rychlejší integraci kolem eura s Polskem, kde se eurem zatím neplatí, už nedává smysl vůbec.

Varování pro Česko

Pro českou vládu je tento vývoj velmi konkrétním varováním, aby v EU jednala konstruktivně – to neznamená automaticky se vším souhlasit, ale umět hledat řešení a být jeho součástí. Jinak se může stát, že v Bruselu zůstaneme trčet jako pověstný kůl v plotě.

Nechci věřit, že je Andreji Babišovi jedno, kam se Evropa posune, dokud mu přitékají dotace. Když Unie ztratí smysl, energii a schopnost společně jednat, nebude dlouhodobě co rozdělovat – ani pro něj.

Proto by měl jednat a pro začátek alespoň zastavit destrukci reputace Česka v přímém přenosu. Zatímco vlivné země se v plném provozu snaží zvládnout nebezpečný manévr a sahají po řadící páce, u nás sledujeme jiný obrázek: Andrej Babiš se pře s Tomiem Okamurou a Petrem Macinkou, kdo si sedne za volant…

Komentář vyšel na CNN Prima News.

Ondřej Krutílek

poslanec EP