Alexandr Vondra pro ČRo: Venezuela ukazuje, kam se svět posunul. Musíme zařídit, aby nikdo neúřadoval na našem dvorku
(Radiožurnál) Jak by měla evropská, tedy také česká diplomacie reagovat na americkou invazi do Venezuely? „Já si myslím, že celkem v klidu. Pro Venezuelu je tento scénář lepší, než kdyby tam zůstával Maduro. Pokud to povede i k tomu, že třeba Venezuela bude pouštět ropu na světový trh, poklesnou ceny a bude mít problém především Vladimir Putin s financováním své válečné mašinérie,“ říká v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu europoslanec Alexandr Vondra (ODS).
Jak se díváte jako celoživotní diplomat na dění ve Venezuele? Čeho jsme tam zejména od soboty svědky?
Jsme tam svědky mocenského zásahu Spojených států. Řekl bych, že je to z vojenského hlediska akce na jedničku s hvězdičkou, protože dosáhli svého cíle, aniž by tam padl jediný civilista, aniž by padl jediný americký voják.
To si myslím, že je skutečně bezprecedentně úspěšná vojenská operace. Myslím si, že politicky to Venezuele pomůže, protože určitě vláda Cháveze a Madury k ničemu dobrému pro zemi nevedla. Těch osm milionů uprchlíků ze země v posledních letech je tomu, myslím, jasnou vizitkou. Takže Venezuele se určitě uleví.
Myslím si, že je to i dobrá zpráva pro celkové poměry v Latinské Americe, pro podobné režimy, jako jsou třeba na Kubě nebo v Nikaragui.
Z druhého úhlu pohledu, samozřejmě, kdybychom tohle nějakým způsobem hodnotili z hlediska mezinárodně právních pravidel, určitě nebudu tvrdit, že to je všechno v souladu s mezinárodním právem.
Je to, myslím, ukázka toho, kam svět v těchto letech směřuje, kdy skutečně snaha hrát podle nějakých obecně sdílených pravidel, usilovat třeba v případě takových zásahů o mandát Rady bezpečnosti (OSN), stejně narážela už posledních 15 let. Devadesátky, kdy se to celkem dělo, bych řekl, velmi v souladu s mezinárodními právními normami, jsou pryč.
Dnes jsme více v mocenské politice, kdy si velmoci mají tendenci dělat prostě pořádek na svém vlastním dvorku a podle svých pravidel.
Americký spisovatel Steven King, ale nejen on glosoval situaci ve Venezuele na síti X tak, že ve skutečnosti nejde o drogy, ale o ropu. Trump se tím také nijak netají. Je to opravdu tak jednoduché, že americký zásah je veden snahou získat venezuelskou ropu?
Já si myslím, že ne. Dokonce jsem teď cestou do studia poslouchal v rádiu, myslím, Český rozhlas Plus. Byl tam rozhovor s panem profesorem Lukešem, což je člověk, který přednáší na univerzitě v Bostonu a hluboce Donalda Trumpa nenávidí, to víme už mnoho let. A ten i na tuhle otázku říkal, že si nemyslí, že to je dominantně kvůli ropě.
Já si – pokud se ptáte na můj názor, jestli „buď, anebo“ – myslím, že jak drogy, tak ropa v tom nějakou roli hrají.
Jak by měla česká diplomacie reagovat na zásah USA ve Venezuele?
Myslím si, že celkem v klidu. Znovu říkám, pro Venezuelu je tento scénář lepší, než kdyby tam zůstával Maduro. To nepochybně. Pokud to povede i k tomu, že třeba Venezuela prostě bude pouštět ropu na světový trh, poklesnou ceny a bude mít problém především Vladimir Putin s financováním své válečné mašinérie.
Takže já bych se soustředil na ty pozitivní aspekty. Druhá věc je, že se Evropa samozřejmě musí trošku naučit číst svět, jak bude vypadat příštích deset dvacet let.
No právě. A jak se má Evropa postavit k té invazi? Mířím k tomu, jestli třeba Grónsko, potažmo Dánsko má důvody k vážným obavám?
Faktem je, když se na to podíváme úplně z odstupu, že pro Američany je třeba Grónsko důležitější, než Ukrajina, to je nesporný fakt. Z druhé strany je samozřejmě pro nás nepřijatelné, aby se něco podobného stalo v Grónsku, Dánsko je náš spojenec a musíme se za něj postavit.
Myslím, že tento vzkaz je zcela na místě a aspoň, co já čtu, ho opakovaně vysílají různí evropští představitelé. Je to samozřejmě v pořádku, ale podívejte, svět se probudil do nových podmínek, když udělal Putin to, co udělal před skoro čtyřmi lety.
To bylo brutální porušení mezinárodního práva, kdy by samozřejmě bylo zcela na místě asi pro Vladimira Putina dojít a zatknout ho, ale to nikdo neudělal, nikdo nechtěl riskovat nějakou velikou válku s možností nukleární eskalace.
On do jisté míry ten starý svět zbořil i včetně naší reakce. Takže se podle mě tady v Evropě musíme především zařídit tak, aby nikdo neúřadoval na tom našem dvorku, to je pro nás klíčové. Nemyslím si, že teď máme bojovat za to, aby se Maduro vrátil do Venezuely. To v žádném případě.
Česká politická scéna řeší novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny, který byl ostře zaměřený proti Ukrajině. Prezident o tom chce jednat s Andrejem Babišem. Podporujete výzvu senátorských klubů premiérovi, aby se od slov šéfa SPD jeho vláda rázně distancovala?
Samozřejmě, ještě dávno před výzvou předsedů klubů Senátu jsme jako ODS vydali prohlášení hned 2. ledna, já jsem ho také podpořil, pak jsem na to téma i mluvil večer v televizi. Projev Tomia Okamury byl absolutně nepřijatelný, hrubým způsobem tam urážel ukrajinského prezidenta, šířil nenávist vůči Ukrajincům v této jejich těžké chvíli.
To je úplně nepřijatelné a je tady podle mě zcela na místě jeho odvolání z pozice předsedy Poslanecké sněmovny, protože jedna věc je, když si pouští hubu na špacír a kecá takovéhle pitomosti jako poslanec – máme svobodu slova, má na to právo.
Ale mluví-li takto jako předseda Poslanecké sněmovny, to znamená, že mluví svým způsobem za celou Sněmovnu, tedy za nás všechny, tak si myslím, že je to absolutně nepřijatelné a je nutné se proti tomu ozvat a volat k zodpovědnosti zejména ty, kdo ho do té funkce svými hlasy nedávno instalovali, to znamená i hnutí ANO.
Jenomže Andrej Babiš na Instagramu uvedl, že Okamura projev pojal jako projev šéfa SPD. Může, nebo nemůže Okamura vystupovat jako stranický lídr, když je předseda sněmovny?
Minimálně si to budeme vyjasňovat v Poslanecké sněmovně. Za koho teda Tomio Okamura mluví? Já jsem to vnímal tak, že Tomio Okamura je předsedou Poslanecké sněmovny. Mluvil přes den, nebylo to někde v opilosti, někde v noci nebo na nějakém soukromém večírku, dával to na sociální sítě jako veřejný dokument.
(Autor: Vladimír Kroc)
místopředseda klubu Evropských konzervativců a reformistů (ECR)
poslanec EP
místopředseda strany