Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila na konferenci GLOBSEC Forum 2024

9. srpna 2024
Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila na konferenci GLOBSEC Forum 2024

(www.vystrcil.cz) Projev předsedy Senátu Miloše Vystrčila na mezinárodní bezpečnostní konferenci GLOBSEC Forum 2024, který přednesl 31. srpna 2024 v hotelu Hilton Prague.

Vážené dámy, vážení pánové, Excelence,

nevím, jestli mě už poslouchá můj přítel Joseph Wu z Taiwanu. Chci poděkovat za to, že tady mohu vystoupit a zároveň se přiznávám, že když jsem přemýšlel nad tím tématem, tak to nebylo pro mě úplně jednoduché dát své vystoupení dohromady, protože to téma zní „Východní Asie a Česko“, respektive šířeji „Indo-pacifik a Česko“. Když si představíte Indo-pacifik a počet obyvatel a toho obra a Česko, tak to je velký nepoměr a možná je troufalé říkat, co Česko může dělat s Indo-pacifikem, s územím, v kterým je obrovské množství obyvatel a má obrovskou výkonnost. Nakonec mě to vedlo ke dvěma poznámkám, o které se s vámi nyní podělím.

Ta první je, že i malá země může jít příkladem. Může ve vztahu k někomu velkému se chovat tak, aby to inspirovalo ty ostatní a třeba, aby se přidali. A to mám pocit, že Česko dělá, jsem na to hrdý. A potom mě také napadlo, že pokud něco děláte a jste přesvědčeni, že to je správné, tak potom je dobré získávat spojence. Nejlépe z toho světadílu, odkud pocházíte, to znamená z Evropy. A pokud se už k Česku přidá celá Evropská unie, tak je to mnohem lepší, protože v tom okamžiku už ten poměr přece jen je vyváženější. Jak tedy říkal můj přítel Joseph Wu, je to například pro Taiwan velmi důležité.

A pak je tady moje poznámka druhá. Jestli když hledáme nějaký vztah k Indo-pacifiku, jestli se máme chovat ke všem stejně a nebo jestli máme nějak rozlišovat. Máme tam podobně smýšlející země, máme tam i podobně smýšlející partnery, jako je třeba Taiwan. Pak tam máme země, které mají zájem podobně smýšlet a jdou směrem, o kterém my si myslíme, že je správný. A pak jsou tam i země nedemokratické, země totalitní. A já si myslím, že my musíme rozlišovat ve vztahu k Indo-pacifiku podle toho, jakou ta která země je.

A já si dovolím připomenout a využít toho, co říkala Ursula von der Leyen, když mluvila ve své úvodní řeči a mluvila zejména o Evropě, o Rusku a o Ukrajině. A velmi si vážím toho, že Ursula von der Leyen ve svém vystoupení přiznala jednu důležitou věc. A to je, že některé země, zejména země západní Evropy, si poměrně dlouho myslely, že když budou rozvíjet ekonomickou spolupráci s nedemokratickými zeměmi, že tím vlastně budou posilovat své bezpečí, že budou zvyšovat jistotu míru.

A Ursula von der Leyen řekla, že dneska víme všichni, že to nebyla pravda, že posilováním hospodářské spolupráce a hospodářské závislosti na nedemokratických zemích zvyšujeme naopak zranitelnost těchto zemí a zvyšujeme nebezpečí, že se stane něco strašného například to, že potom Rusko zaútočí na Ukrajinu a zároveň začne ještě západní Evropu vydírat tím, že jí nebude dávat plyn. To znamená, udělali jsme chybu jako Evropa, jsme udělali chybu. Chybu jsme neudělali my v Česku. My jsme o tomto nebezpečí hovořili. Já jsem o tom hovořil ještě dávno před agresí Ruska na Ukrajinu, v roce 2020, při naší cestě na Taiwan, že zvyšování strategické, strategické závislosti na surovinách nebo produktech z nedemokratických zemích je nebezpečné. Tenkrát jsem ještě nevěděl, jak až se to například ve vztahu k Rusku vyplní.

A teď řeknu jednu věc, která podle mého musí zaznít naplno a nahlas. Já si vůbec nejsem jistý, že si Evropa vzala poučení z toho, co se stalo vůči Rusku, z toho, co se může stát, když si to neuvědomíme, například, vůči Číně nebo dalším zemím. Tak se podívejte na ekonomické bilance evropských zemí vůči Čínské lidové republice, na to, zda se závislost Evropské unie jako celku na Čínské lidové republice zvyšuje nebo snižuje z hlediska strategických surovin nebo strategických výrobků. Já nevím, jestli jsme si tam uvědomili nebo spíš jsem přesvědčen, že jsme si neuvědomili, že platí to samé, pokud zvyšujeme závislost, tak zvyšujeme svoji zranitelnost a zvyšujeme nebezpečí, které zatím nepřišlo, ale přijít může. A já si myslím, že kde jinde než na Globsecu bychom o tom měli mluvit.

A proto použiju tu druhou větu z projevu Ursuly von der Leyen. Prosím, přistupujme ve vztahu k Indo-pacifiku, k těmto vztahům bez iluzí. Žádné iluze si nemůžeme dovolit a musíme podporovat své spojence v Indo-pacifiku, musíme jim pomáhat a musíme s nimi maximálně vztahy rozvíjet. A v tom ostatním buďme opatrní a uvědomme si, že to, co tady zaznělo, platí obecně. Pokud budeme zvyšovat závislost demokratických zemí na těch nedemokratických, tak budeme zvyšovat svoji zranitelnost a budeme snižovat své bezpečí.

A tak to je a já jsem přesvědčen, že my dneska v Evropě stojíme před jedním velkým úkolem, před jedním velkým rozhodnutím, které je nesmírně obtížné. A to je, že se musíme rozhodnout. V Evropě dnes probíhá v různých zemích, různě úspěšně nebo různě neúspěšně souboj.

Souboj mezi tím, zda budeme chtít a budeme preferovat to současné pohodlí, ten relativní blahobyt, to relativní současné bezpečí a tu relativní okamžitou prosperitu, která je mimochodem dávána někdy i tou závislostí, za ty levné suroviny.

A nebo zda budeme schopni preferovat odpovědný přístup k naší budoucnosti, k tomu, co nás čeká a co čeká zejména naše děti, protože pokud nebudeme preferovat to druhé, tak zvyšujeme závislost a pokud zvyšujeme závislost, tak zvyšujeme nebezpečí a zranitelnost v naší budoucnosti. A je otázkou, jestli se dokážeme dneska napříč směrem, kdy budeme posilovat naši budoucnost, jde nám o to nejdražší, a to jsou naše děti a vnoučata, anebo zda si řekneme, zatím se nic neděje, tak pojďme spíš za tím pohodlím a okamžitými zisky.

To je rozhodnutí, které musíme udělat, které děláme v různých zemích různě úspěšně a záleží na politicích, na jakou stranu se postaví, protože pokud chceme být populisty, tak je jednodušší se postavit na stranu pohodlí, na stranu toho, že si budeme půjčovat, že budeme kupovat levné věci a že se budeme mít teď chvíli dobře. Pokud chceme být nepopulisty a těmi, co myslí na budoucnost, tak potom musíme vysvětlovat, že to není správná cesta, a to druhé je těžší, protože většinou to správné je vždycky těžší a bolí. To jednoduché, nebolí a není správné.

Ležet v posteli do oběda a potom chodit večer do hospody je jednodušší než ráno vstát, cvičit, učit se a pracovat. Tak to prostě je. A buďto přijmeme i v tom vztahu a v tom co nás čeká, anebo to zkrátka nepřijmeme. A tím rozhodujeme o svojí budoucnosti, jestli zvítězí populismus a krátkodobá prosperita, anebo budoucnost, která je mnohem důležitější než to, co je dneska.

A já věřím, že v tom argumentačním souboji, který musíme vybojovat. Můžeme vyhrát. A řeknu vám, proč.

My v tom evropském prostoru uznáváme, že existuje celkem sedm ctností. Tři jsou božské a čtyři jsou lidské.

Ty božské ctnosti jsou: naděje, víra a láska. Říká se jim božské, protože je máme dány všichni a podle toho, jaké máme srdce, je buď rozvíjíme nebo nerozvíjíme. Buď jsme nadějeplní, buď jsme láskyplní a buď věříme tomu, že s tím, co se děje, něco můžeme udělat.

A pak tady máme čtyři ctnosti lidské, ty pozemské, které buď rozvíjíme, protože na to máme zásadní vliv, anebo nerozvíjíme. Mezi ty patří: moudrost, spravedlnost, umírněnost a odvaha. A moudrá věta, pravdivá věta říká, že bez odvahy jsou všechny ostatní ctnosti vdovy. Bez odvahy nevybojujete vítězství moudrosti, ani spravedlnosti, ani umírněnosti.

Takže já na závěr nám všem chci popřát odvahu. Protože když jí budeme mít, tak naše ctnosti se budou rozvíjet a my zvítězíme. Pokud mít nebudeme, tak zvítězí někdo jiný.

Děkuji za pozornost.

Miloš Vystrčil

předseda Senátu PČR