Novinky Mediální výstupy

Do eurozóny není důvod spěchat

(Reflex) Politici STAN společně s prezidentem republiky Petrem Pavlem přišli s výzvou, abychom uskutečnili vážné kroky k přijetí eura. Zejména novoroční projev prezidenta pak spustil lavinu více i méně věcných, ale také absurdních debat. Z intenzity mediální (nikoliv odborné) diskuse by se mohlo zdát, že absence eura je nejpalčivější ekonomický problém České republiky a symbol nedostatečné ukotvenosti na Západě. Obojí je nesmysl!

Tak předně, česká ekonomika, jež v roce 2023 zaznamenala recesi a v právě začínajícím roce podle řady predikcí dosáhne jen velmi slabého růstu, trpí celou řadou vážných strukturálních problémů. Naše koruna tou brzdou ale opravdu není. Chceme-li do Česka vrátit slušný ekonomický růst, musíme naši ekonomiku především významně deregulovat, odstranit dotační socialismus, nasměrovat dnešní nárokovou společnost zpět k principu: odměna podle výkonu. Protože jsme jedna z nejprůmyslovějších ekonomik na světě s logicky vysokou energetickou náročností, je prvořadým úkolem zajistit dostatek stabilní energie za ceny, jež nebudou průmyslové podniky posílat do bankrotu. O konkurenceschopnosti a úspěchu nejen našich vývozců, kteří tolik po euru volají, totiž rozhodne s neskonale větším významem právě vývoj cen energií než to, zda budeme, či nebudeme platit eurem.

A co se týče exportu, tomu koruna doposud nijak nepřekážela.

Objem exportů rok od roku roste a v roce 2022 dosáhl rekordní úrovně 4,47 biliónu korun. To znamená, že se export od euro-americké finanční krize (2008/2009), kdy výrazněji klesl, do roku 2022 více než zdvojnásobil. Zaznamenal nikoliv růst o jednotky procent, ale zdvojnásobení! Klobouk dolů před schopnostmi našich exportérů, ale opravdu jim ta česká koruna tolik překážela? A o kolik by už tak rekordní objem exportů musel růst, aby exportéři řekli, že koruna není jejich brzdou? Nemluvě o tom, že i v ekonomické krizi způsobené zmíněnou finanční krizí zafungoval volný kurs koruny pro exportéry jako nárazník, což se opakovalo i v recesi v roce 2012. Díky flexibilnímu měnovému kursu tehdy česká koruna oslabila, což exportérům zlevnilo produkci na zahraničních trzích, a propad exportu tak nebyl tak drsný jako v případě, kdy bychom už tehdy měli euro.

Pochybné argumenty

Je neštěstí, že si celá řada propagátorů eura skutečnou podstatu vzdání vlastní měny neuvědomuje. V ekonomické teorii existuje pěkná řádka knih a vážných textů o výhodách a nevýhodách fixních versus volně plovoucích kursů. Troufám si tvrdit, a dlouhá řada neúspěšných snah o zafixování či ukotvení kursů měn v evropské historii mi to potvrzuje, že převažují výhody volně plovoucích kursů. Proč bychom dnes měli vstupem do eurozóny volně plovoucí kurs jako stabilizátor vnější rovnováhy opouštět? Co nám zafixování kursu "na věčné časy" má pozitivního přinést? Byl jsem kritikem kursového závazku ČNB z let 2013 až 2017. Považuji jeho využití za obrovskou chybu, jež naši ekonomiku poškodila. V tom se dokonce shoduji s řadou reprezentantů Svazu průmyslu a obchodu, kteří za kursový závazek nenechají na ČNB nit suchou. Je pak ale z jejich strany absurdní a nekonzistentní, když na jedné straně kritizují zmíněný kursový závazek a zároveň volají po zafixování kursu navěky, což je nevyhnutelným důsledkem přijetí eura.

Zastánci eura jako silný argument aktuálně využívají vysokou míru inflace, již stále zažíváme.

Prý nás vlastní měnová politika od vysoké inflace neubránila, a nemá tak smysl. Euro ale také není zárukou nízké inflace. Na eurozóně je problematický i rozptyl inflace mezi jejími jednotlivými členy. Například Belgie dosahovala loni v listopadu meziroční míry inflace -0,8 procenta, tedy zažívala deflaci, naopak Slovensko ve stejném měsíci zaznamenalo míru inflace ve výši téměř sedm procent a průměr celé eurozóny byl pak 2,4 procenta. Jak může fungovat společná měnová politika, respektive nastavení jednotných úrokových sazeb ze strany Evropské centrální banky (ECB), pro tak heterogenní ekonomiky? Vzdání vlastní autonomní měnové politiky je vůbec nejvyšší náklad přijetí eura. A k naší inflaci je potřeba dodat i to, že pokud bychom už dnes byli v eurozóně, nemohla by ČNB v nedávné minulosti zvyšovat úrokové sazby. Museli bychom žít pod těmi nižšími, stanovenými ECB.

Exportérům by se to možná zamlouvalo v tom smyslu, že by platili nižší úrokové sazby z úvěrů, ale naše ekonomika by zažila s nižšími úroky ještě strašlivější míru inflace, než kterou zažila.
Ano, euro má jisté mikroekonomické výhody například pro exportéry obchodující dominantně se zeměmi platícími eurem. Tyto výhody ale dalece převyšují náklady a rizika makroekonomická. Z eurozóny se stala dluhová a transferová unie, jež porušila a pošlapala základní principy a pravidla svého fungování v době dluhové krize.

Je úsměvné zmiňovat náš závazek přijmout euro, když porušením svých základních principů a závazků ze sebe učinila eurozóna úplně jiný a méně prestižní klub, než kterým byla na svém počátku.

Ekonomické náklady a rizika proto převyšují potenciální přínosy z přijetí eura. Co se týče zahraničněpolitické ukotvenosti, Česká republika jako člen EU a NATO, což nikdo relevantní nezpochybňuje, je jasně součástí Západu. Dokazovat si naše civilizační ukotvení opuštěním vlastní měny by byl projev zamindrákovanosti a neschopnosti se rozhodovat na základě racionálních důvodů.