Projev z konference Forbes „Lepší Česko“
(www.vlada.cz) Premiér Petr Fiala vystoupil ve čtvrtek 19. října 2023 v Karlových Varech na konferenci Forbes „Lepší Česko“.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozvání na další ročník konference Lepší Česko, která hodnotí vývoj v naší zemi, hledá správná řešení a přispívá k veřejné diskusi o naší budoucnosti.
Rád se tu opět setkávám nejen se zástupci byznysu, ale i se zástupci kulturní sféry nebo s regionálními politiky, prostě se všemi, kteří si uvědomují svoji společenskou odpovědnost, chtějí o ní diskutovat, chtějí o ní přemýšlet, chtějí ji přijmout.
Když jsem na této konferenci vystupoval před rokem, hodně jsem se zaměřoval na nutnost přehodnocení priorit, k němuž moji vládu donutila změna geopolitické situace v Evropě.
Otázka, jak a kde ubytovávat uprchlíky, energetická krize a nejistota ohledně nadcházející zimy – to všechno nás nutilo, abychom přepnuli do krizového režimu. Soustředili jsme se na kritické potřeby naší země a museli jsme napnout síly, abychom zajistili základní potřeby, měli čím topit a zůstali bezpečnou zemí.
Je dobře, že jsme tohle všechno – nejen vláda, ale i firmy a celá společnost – dokázali. Je to pouhý rok, co jsme přemýšleli o tom, jestli bude čím topit, jestli nebudou krachovat firmy, jestli nebudou ohroženy celé sociální skupiny existenčně. Je to to pouhý rok, ale zdá se nám to jako dávná minulost. A to je dobře a je to trochu znát i na atmosféře v České republice. Všichni si trochu oddechli, ještě ne úplně, ale přece jenom a začali se opět dívat do budoucnosti s nadějí, nikoli jen s obavami. A i to umožňuje vládě, abychom se zase postupně vraceli z toho krizového managementu zpátky k našemu dlouhodobému programu.
Někteří z vás byli 1. září na konferenci, kde jsem představil svoji vizi Restart Česka – tedy představu, jak by se naše země měla rozvíjet v horizontu následujících deseti let. Je to moje představa, přímo navazuje na program naší vládní koalice, navíc ale reaguje také na aktuální bezpečnostní a strategické výzvy, kterým jsme jako Česká republika vystaveni.
Proto musela přijít právě teď, po zkušenostech posledních dvou let. Je to střednědobá vize, je to promyšlený plán, jak z Česka do deseti let vytvořit odolnější, vzdělanější a bohatší zemi.
Mezi kroky pro naši lepší budoucnost je politika strategických investic a dlouhodobá podpora strategických sektorů. Nemusíme úplně změnit orientaci celé naší ekonomiky, tím bychom se připravili o svoje silné stránky. Měli bychom ale změnit způsob uvažování o klíčových projektech nebo třeba o tom, jakými opatřeními podpořit zahraniční investory. A obojí už děláme.
Cílem je, abychom tradiční silné stránky Česka (jako je třeba automobilový průmysl nebo jaderná energetika) dokázali co nejlépe propojit s aktuálním vývojem a s nejmodernějšími technologiemi, které jej doprovázejí. Proto se intenzivně zaměřujeme na perspektivní sektory.
Příkladem je těžba a zpracování lithia. Na Cínovci máme největší evropské naleziště lithia, strategické suroviny naprosto zásadní a byla by chyba ji nevyužít. Těžbu proto chceme spustit co nejdřív, pokud možno už za dva roky. Pokud se nám to podaří, můžeme k sobě nakonec přesunout celý výrobní řetězec od těžby přes výrobu baterií do elektromobilů až po finální auta. A v optimálním případě umístit velkou část tohoto řetězce přímo do Ústeckého kraje.
Stejně důležitou prioritou jsou investice do čipového ekosystému. V Česku v tomto odvětví máme několik špičkových továren – především Onsemi v Rožnově pod Radhoštěm, kde firma uvažuje o podstatném rozšíření výroby, což se snažíme usnadnit. V červnu jsme také podpořili firmu Crytur z Turnova, která také vyrábí polovodiče.
Podobně musíme naslouchat IT firmám a vytvářet pro ně optimální podmínky. Máme být na co hrdi, v Česku vznikly špičkové společnosti, jako je Avast nebo Kiwi. Chceme, aby se český IT sektor dále rozvíjel, aby třeba naplno využil nástupu umělé inteligence.
Správně zvolené investice mohou posílit ekonomiku s přidanou hodnotou a vytvořit velmi dobře ohodnocená pracovní místa, zejména v regionech, které zatím příliš nevydělávaly na ekonomické transformaci, jako jsou severní Čechy a částečně severní Morava. A to je na několika úrovních podstatný krok k lepšímu Česku.
Mezi strategické investice počítám i investice do dopravní nebo energetické infrastruktury. Právě tady je nutný zásadní restart.
Dopravní infrastruktura je naší bohužel už tradiční slabou stránkou. I když jsme ještě nedávno měli ideální podmínky k investicím, podle údajů Světové banky jsme se za posledních 15 let naopak dostali mezi tři nejhorší země v EU.
Moje vláda dělá, co je třeba, aby se to změnilo. Na silnice a železnice jen letos vynakládáme přes 150 miliard korun, máme rozestavěno rekordní množství dopravních staveb. Soustředíme se na to, aby česká dopravní infrastruktura do deseti let prošla největší proměnou v historii Česka, abychom do této doby měli například kompletní dálniční síť.
Stejně důležitou oblastí jako doprava je energetická infrastruktura, kde posilujeme svoji odolnost a strategickou nezávislost. Energetické kapacity je v dnešní Evropě nutné chápat jako pevnou součást bezpečnostní politiky. Proto jsme se odstřihli od ruských energií a nákupem společnosti Net4Gas získali kontrolu nad celou plynovou infrastrukturou.
Aktuálně se připravují nové strategie v oblasti energetiky a klimatu – Národní klimatický plán, jehož návrh jsme schválili včera na vládě, a Státní energetická koncepce, která by měla vzniknout do konce roku. Ty počítají s až čtyřmi novými jadernými bloky a minimálně jedním modulárním reaktorem. Jádro bude totiž v našich podmínkách ještě dlouho nezastupitelné.
Nezapomínáme však ani na obnovitelné zdroje – nově instalovaný výkon fotovoltaických elektráren se za jeden rok zvýšil téměř o 50 procent a podíl obnovitelných zdrojů bude postupně narůstat až na 30 % v roce 2030.
Odpovědná politika strategických investic vyžaduje dlouhodobou stabilitu, a neobejde se tedy bez systémových změn. Česká republika si dosud nedokázala přesvědčivě definovat svoje dlouhodobé zájmy a držet se jich. A tím jsme se zbytečně připravili o výhody ve srovnání se zeměmi, které to dokázaly.
Proto musíme změnit přístup. Vláda nedávno vytvořila výbor pro strategické investice. Ve výboru zasedají nejen členové vlády, ale také zástupci samospráv a podnikatelských svazů. Cílem je překonat resortismus a více propojit rozhodování o strategických investicích s dalšími aktéry, na něž budou mít významný dopad.
Zároveň se inspirujeme dobrou praxí z jiných zemí a snažíme se o větší zastoupení pokročilejších, nedotačních způsobů podpory. V rámci ozdravného balíčku jsme snížili dotace o 84 miliard korun, po odečtení dotací do energetiky o slíbených 46 miliard korun ročně.
V oblasti investic je dobře vidět, jak dnešní Česko reaguje na světové výzvy. Oblasti, jako je infrastruktura, dnes získávají podstatný bezpečnostní rozměr. A bezpečnost je něco, co může zajistit jen stát.
Kromě toho se nám daří lépe prosadit, pokud jde o ochranu našeho průmyslu či o lákání zahraničních investorů do České republiky. I zde musí stát využít svojí sílu, už jen proto, že je to dnes praxe, na kterou přešli i ostatní státy. Kdybychom na tuto hru nepřistoupili, zbytečně by nás to poškodilo ve světové konkurenci.
Snažíme se věnovat hodně energie podnikatelským misím a budovat značku Česka coby spolehlivého partnera, s nímž se vyplatí jednat a obchodovat. A máme dobré výsledky. Například nedávný tendr na tři desítky vlaků do Uzbekistánu, který připadl Škodě Group, dopadl úspěšně právě díky osobnímu nasazení vlády a úspěšné ekonomické diplomacii.
Na trendy ve světové ekonomice reagujeme i v jiných oblastech, například při proměně našeho vzdělávacího systému, která je naprosto nutná a kde musíme docílit toho, že musíme nabízet vzdělání, které odpovídá požadavkům 21. století. Školy budou muset žáky a studenty lépe připravovat na nutnost celoživotního učení, bez něhož se v budoucnu neobejde nikdo. Start nových vzdělávacích programů začne už příští rok.
Chtěl jsem tu stručně zmínit některé úspěchy a rozjeté projekty, abych vám připomenul, že nejsme v bodě nula, že máme konkrétní výsledky a průběžně zlepšujeme výhled, kam se za deset let ještě můžeme posunout, aby bylo Česko ještě lepší.
Protože právě o to tu jde. Při všech diskuzích o vizích a zlepšování politiky nesmíme zapomínat na to, že Česká republika už je úspěšná země.
Současná opozice se nám snaží vnutit osvědčený narativ o spálené zemi, naposledy jsme to slyšeli v posledních dvou dnech při hlasování o důvěře naší vládě. Ale tomu prostě neodpovídají žádná objektivní fakta.
Já jsem v úterý během této parlamentní debaty zmínil 70 konkrétních úspěchů naší vlády. Ty patří mezi argumenty, které vyvrací tento opoziční příběh. Nebojte se, nebudu je tu opakovat.
Mohu ale klidně připomenout, že Česká republika podle údajů Světové banky uzavírá první šestinu nejbohatších států na světě, v HDP na obyvatele dosahujeme 92 % průměru EU, má dlouhodobě nejmenší nezaměstnanost, patříme mezi mimořádně bezpečné země, má špičkové zdravotnictví. A to je opravdu jen stručný výběr ze seznamu našich výhod.
Moje vláda se tedy na naše silné a slabé stránky dívá realisticky. Nesnažíme se stát vymyslet od začátku, ale zlepšit. Řeč v tuto chvíli není o tom, jak se dostat mezi civilizované státy, ale jak se ze skupiny úspěšných dostat mezi nejlepší.
My víme, že to jde. Naše výsledky dokazují, že když se opravdu soustředíme na správná místa, věci se začnou podstatně měnit k lepšímu. A to i ty, o kterých jsme dlouho slyšeli, že u nás nejsou možné. Třeba liniové stavby, na které tu třicet let nadáváme – teď jsme udělali ty důležité kroky a za deset let konečně budeme na evropské úrovni.
Ukazuje se také, že stát není tak neschopný, jak se občas ze setrvačnosti opakuje. I jeho stávající nástroje, dnes navíc posílené digitalizací, dokážou smysluplně pomáhat, kde je třeba. Ukázalo se to v těch krizových situacích.
Příkladem je úspěšné zastropování cen energií v době největších výkyvů nebo efektivnější vyplácení sociálních příspěvků, jako byl mimořádný příspěvek na děti.
Jako klíčovou výzvu do budoucna chápu to, abychom tímto způsobem stát naučili fungovat automaticky – aby jeho zaměstnanci na různých úrovních přemýšleli proaktivně a nečekali na to, až je někdo donutí reagovat.
To neznamená, že má vláda, politika, přestat řídit zemi a předat moc byrokratům. Spíš chci, aby se státní správa chovala jako solidní auto, které můžete snadno řídit jemnými pohyby volantu. A ne jako nějaký těžký starý traktor, který sice dokáže zastat spoustu užitečné práce, když ho jednou za měsíc potřebujete, ale nejdřív ho pořádně musíte zahřát a někdy i roztlačit.
Dámy a pánové, začal jsem naprosto konkrétními podmínkami toho, jak Česko restartovat a učinit z něj ještě lepší zemi – investicemi, plynovody, dálnicemi, vzdělání. A skončit chci naopak u toho nejobecnějšího a nejsložitějšího – u změny myšlení a celkového nastavení společnosti. Protože ani bez těchto podmínek se do budoucna neobejdeme.
V posledních letech si všímám jednoho negativního jevu – extrémního posílení pasivity, spoléhání na stát a nárokové společnosti.
Naštěstí se to netýká všech. Vždycky když nás postihne nějaká zásadní krize, často se stane, že mi lidé – ti úspěšní i ti úplně neznámí – začnou posílat svoje vlastní nápady, co s tím. Ptají se, jak mohou pomoct. To je úžasné a já za to moc děkuji.
Viděli jsme také, jak lidé invenčně a spontánně pomáhali ostatním v době pandemie, při vrcholu uprchlické vlny, při požárech a živelních katastrofách. Takových příkladů je plno a dávají nám naději. Naše společnost je neuvěřitelně solidární a empatická a to je zase další věc, která nám musí dodávat naděje.
Oproti tomu tu ale máme jiné lidi, kteří přemýšlí opačně, a není jich málo. A často jde bohužel o ty, kdo mají silný vliv na veřejné mínění. Ti, když mají problém, jako první začnou nadávat na vládu a žádat po ní okamžité řešení. Začínají tedy v bodě, kde má jejich uvažování končit.
Stát podle nich musí okamžitě, preemptivně každého zachránit, evakuovat, nahradit celou škodu, vydat přesný návod, co by lidé měli a neměli dělat. A požadují to v momentě, kdy sami ještě neudělali nic, co by je z jejich problému dostalo. Ale takto nemůžeme přemýšlet.
Pokud se má náš stát skutečně posunout dopředu, potřebujeme, aby byli co nejvíce slyšet ti první, kdo si uvědomují svou společenskou zodpovědnost. Ne ti druzí, kteří si zvykli na pohodlí dotační ekonomiky a zapomínají, že stát už dávno nemá zodpovědnost za celé jejich životy.
Dámy a pánové, chápu, že jsou mezi vámi skeptici. Vyčítáte nám politikům pomalé rozhodování, politiku někdy chápete jako zdroj problémů spíše než řešení.
Já tento přístup do jisté míry chápu, koneckonců i já jsem si prošel různými obdobími frustrace a deziluze. A to, že jsem byl nespokojený s politikou, je vlastně důvod proč v ní jsem a snažím se jí dělat jinak.
Ale přesto jsem vždy věřil, že stát je nenahraditelný – že jsou věci, které nedokáže zajistit nikdo jiný. Na prvním místě bezpečnost a stabilitu prostředí. A myslím, že právě v této době se to velmi dobře ukazuje.
Pak jsou ale věci, které stát sám zajistit nedokáže – a to je právě vliv na společenskou atmosféru, inspirování ostatních a celospolečenská zodpovědnost. Ta leží na nás všech – a do velké míry na vás, na úspěšných osobnostech.
Mám radost z toho, že se nám daří řešit existenční výzvy, o kterých jsem mluvil loni. Náš horizont se rozšiřuje a cesta pokračuje.
Právě dnes, v době zásadních mezinárodních bezpečnostních i ekonomických výzev, máme společnou zodpovědnost za to, jakým směrem se Česká republika bude vyvíjet v následujících letech.
A já chci poděkovat každému, kdo si tuto svou společenskou zodpovědnost uvědomuje a půjde do toho s námi.
Děkuji vám.
předseda vlády ČR
předseda ODS
