Události, komentáře: Ruský imperialismus se nezměnil
(ČT 24) Agrese na Ukrajině nám připomíná, že ruský imperialismus se nezměnil. V Událostech, komentářích to při příležitosti 55. výročí začátku okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v čele se sovětskou armádou řekl premiér Petr Fiala (ODS). Podle něj to ukazuje, že je důležité a aktuální si události roku 1968 připomínat.
Celý rozhovor s Petrem Fialou můžete zhlédnout na ČT24.
„Ve chvíli, kdy nějaký národ chce jít vlastní cestou, chce rozhodovat o své budoucnosti a Moskva má pocit, že patří do její sféry vlivu, tak to prostě nedovolí,“ uvedl premiér Petr Fiala k paralele mezi zahájením okupace Československa z roku 1968 a aktuální ruskou invazí na Ukrajině.
Podle předsedy vlády je důležité si připomínat oběti. „Musíme si připomínat všechny oběti – ty, kteří položili život, jejich blízké. Musíme si ale připomínat i lidi, kteří přišli o práci, kteří nemohli studovat. Lidi, kteří přišli o vlast, lidi, kteří nemohli uskutečnit své sny,“ řekl Fiala s odkazem na následnou normalizaci.
Z dění před 55 lety si je podle premiéra potřeba vzít to, že svoboda, nezávislost a demokracie nejsou samozřejmé věci. „Nepřijdou samy ani nespadnou z nebe, ani si je neudržíme, když o ně nebudeme usilovat,“ zdůraznil Fiala. Podle něj musí být Česko pevnou součástí „rodiny“ západních demokratických zemí. „Jedině to nám garantuje naši nezávislost, svobodu, bezpečnost. A všichni musíme dělat něco pro to, abychom naši demokracii měli, aby to byla demokracie kvalitní, abychom si udrželi svobodu,“ vzkázal Petr Fiala.
Invaze v podstatě ukončila takzvané pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“. Iluze představy obrodného procesu v rámci komunistické strany podle Fialy „spočívala v tom, že si někdo myslel, že tady můžeme mít více svobody, aniž bychom měli pluralitu, aniž bychom měli soutěž politických stran“.
Premiérovi byly v roce 1968 čtyři roky. Později se jakožto mladý student na konci osmdesátých let účastnil setkání v rámci podzemní univerzity. Byl také v kontaktu s křesťanskými kruhy, spoluvydával samizdatový časopis. Fiala uvedl, že i díky rodinné výchově nikdy iluze o socialismu ani „socialismu s lidskou tváří“ neměl – od mládí směřoval spíše k pravicovému pohledu na politiku.
„Na druhou stranu, v těch osmdesátých letech jsem to cítil tak, že všichni, kteří usilují o svobodu, všichni, kteří chtějí větší svobodný prostor, chtějí se zbavit té komunistické totality, tak že jsme všichni na jedné lodi. A tak jsem se díval i na ty lidi z osmašedesátého – byť jsem třeba nesouhlasil s jejich představami o tom, jak má vypadat svobodná demokratická společnost,“ řekl Petr Fiala.
Vojska pěti států Varšavské smlouvy obsadila v roce 1968 Československo, aby násilím potlačila pokus liberálního křídla komunistické strany o reformu systému. V roce 1968 bylo v celém Československu již první den okupace zabito či smrtelně zraněno 58 lidí a do konce roku 1968 stoupl počet obětí na 108.
Další oběti si vyžádalo tvrdé potlačení protiokupačních demonstrací režimem v roce 1969. Potvrdilo to nastupující éru takzvané normalizace, která přinesla politické čistky, posílení cenzury či omezení svobod.
Přepis rozhovoru:
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Dobrý večer, dnes je 21. srpna roku 2023. Žijeme ve svobodné a demokratické zemi. Před 55 lety tomu tak nebylo. Naše nesvobodná a nedemokratická země se tehdy na jaře osmašedesátého roku vzpínala k alespoň větší naději svobody. Ale 21. srpna 1968 bylo všemu konec. Do Československa vstoupila vojska Sovětského svazu a dalších tehdy spřátelených spojeneckých zemí. 137 mrtvých v té první fázi a 425 za celou dobu trvání sovětské okupace. I o tom bude řeč v dnešních speciálních Událostech, komentářích. Vysíláme odtud z místa před Národním muzeem. To je místo, které je jednoznačně spjato s rokem 1968, ale mluvit budeme pochopitelně i o současnosti. Našimi hosty budou za malou chvíli premiér Petr Fiala, pak bývalý republikový premiér Petr Pithart a bývalá zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová. A koneckonců dva disidenti, dva chartisté. A další host, také signatářka Charty 77 Marta Kubišová a vedle ní Zdeněk Svěrák, další významná postava české kultury. A na konci se podíváme na osmašedesátý rok i na současnost očima dvou historiků českého a ruského pánů Tomka a Zubova tak ještě jednou hezký svobodný večer. Pane premiére, dobrý večer, děkuju, že jste přijal pozvání.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Dobrý večer, děkuji za pozvání.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
O kolik si myslíte, že by dnes bylo v pražských ulicích méně lidí, kteří si připomínali osmašedesátý, kdyby nebylo dění na Ukrajině?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
To nedokážu odhadnout, ale určitá souvislost tu nepochybně je, protože události na Ukrajině, ruská agrese na Ukrajině nám připomíná, že Moskva, ruský imperialismus se nezměnil. A ve chvíli, kdy nějaký národ chce jít vlastní cestou, rozhodovat se o své budoucnosti a Moskva má pocit, že patří do její sféry vlivu, tak to prostě nedovolí. Takže ta souvislost tu je. A myslím, že i to ukazuje, jak je důležité a aktuální si připomínat události roku 1968.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Otázkou ovšem je, zda bychom si je připomínali právě takto silně, zda jsme na ně trošku nepozapomněli. Teď mám na mysli opravdu ten vojenský vpád a samozřejmě i ty oběti, protože dneska připomínám je oficiálně dnešek památky obětí té sovětské invaze a následné okupace.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Myslím si, že si musíme připomínat ty oběti a musíme si připomínat, a já jsem to dnes říkal při pietním shromáždění u budovy Českého rozhlasu, musíme si připomínat všechny oběti. Ti, kteří položili život, jejich blízké. Musíme si ale připomínat ty lidi, kteří přišli o práci, kteří nemohli studovat. Lidi, kteří přišli o vlast, lidi, kteří si nemohli uskutečnit svoje sny, protože po té okupaci vojsky Varšavské smlouvy, sovětské, ruské, to je jedno, jak to nazveme, tak tady následovala opravdu odporná normalizace a 20 let deprese, šedi. Něčeho, co je pro nás taky varovné.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Mimochodem, mohu-li to trošku odlehčit, tak jeden váš předchůdce v obou vašich funkcích kdysi vyprávěl, že jako malý chlapec tady na Vinohradech pomáhal stavět barikády během pražského povstání v pětačtyřicátém roce. Byly mu necelé čtyři roky. Vám byly také necelé čtyři roky, když přijela sovětská vojska. Neptám se vás, jestli jste měl podobnou vzpomínku, ale máte vlastně nějakou jako úplně malý kluk?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
To jste mi připomněl, že můj táta v květnu 1945 byl tady v Praze poté, co se dostal z koncentračního tábora a byl svědkem pražského povstání. Já mám vzpomínku na rok 1968 přesto, že mi byly čtyři roky. Já jsem to samozřejmě vnímal dětskýma očima. A teprve interpretace rodičů tomu dodala ten správný rozměr. Já jsem viděl tanky v brněnských ulicích. Pamatuji si, jak mě to jako kluka zajímalo. Pamatuji si živě ty obrazy třeba před brněnským hlavním nádražím. A teprve z reakcí rodičů a z toho, co jsem se potom dozvěděl, jsem začal chápat, že to nejsou jako zajímavé tanky a vojenská technika, jak to kluky zajímá, ale že to je něco tragického. A pro naši rodinu i ta noc z 20. na 21. srpen, zrovna včera mně o to maminka znovu vyprávěla, byla taková zvláštní v tom, že mně bylo celou noc špatně. Mohl bych říct, že jsem měl už politický instinkt, ale neměl. Byl to první příznak zánětu slepého střeva, které jsem měl později. A vlastně maminka ráno toho 21. už v době, kdy jsme byli okupovaní, tak se mě snažila dostat k lékaři. Takže i tady ten prožitek se s tím v té naší rodině pojí.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Vy jste později jako mladý student na konci osmdesátých let byl účastníkem setkání v rámci podzemní univerzity. Byl jste v kontaktu s křesťanskými kruhy. Spoluvydával jste samizdatový časopis. Řekněte, nepodezřívám vás ze sympatií k osmašedesátníkům, tedy k nějakým obrodným pokusům změnit komunismus, ale přesto, jak moc ten osmašedesátý jako fenomén, jako fakt byl ve společnosti, ve které vy jste se pohyboval, před rokem 89 přítomen?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Já tu odpověď rozdělím do dvou částí. Ta první část je, že já i díky rodinné výchově, tak jsem žádné iluze o socialismu ani socialismu s lidskou tváří neměl. Moji rodiče měli negativní zkušenost už z padesátých let. A k tomu šedesátému osmému. Oni pražskému jaru fandili, ale nevěřili, že to může dopadnout dobře, že reforma komunismu může dopadnout dobře. Takže iluze jsem neměl. A já vlastně od mládí jsem spíš směřoval k tomu pravicovému pohledu na politiku. Na druhé straně v těch osmdesátých letech já jsem to cítil tak, že všichni, kteří usilují o svobodu. Všichni, kteří chtějí větší svobodný prostor. Chtějí se zbavit té komunistické totality. Takže jsme všichni na jedné lodi. A tak jsem se díval i na ty lidi z osmašedesátého. Byť jsem třeba nesouhlasil s jejich představami o tom, jak má vypadat svobodná demokratická společnost. Ale v tom, že nesouhlasíme s tím režimem, který tu byl a že je náš společný zájem, aby se tady vytvořila pluralitní demokratická společnost, v tom jsem s nimi souhlasil. Takže já jsem to takto ostře nevnímal. A samozřejmě ty spory byly v rámci těch nezávislých struktur, ale na jedné lodi jsme byli.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
To mě právě zajímá, koneckonců takhle většinou i signatáři Charty 77 říkali, ano bylo to od katolických kněží až po reformní komunisty, ale vlastně jsme měli toho jednoho nepřítele, ten, řekněme, husákovsko-jakešovský komunismus nebo socialismus, když to velmi zjednoduším. Ale měl jste třeba i nějaké osobní kontakty či spory? Napadá mě jméno Jaroslava Šabaty. To byl významný brněnský disident, politický vězeň, ale v osmašedesátém významný reformně komunistický činovník. A koneckonců táta dámy, která bude za chviličku naším hostem.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Jaroslav Šabata určitě patřil jako názorově k jinému proudu. Byl velmi významnou legendární postavou brněnského disentu, nejenom brněnského. Byl to člověk, k němuž já jsem měl i úctu proto, jak dlouhá léta strávil ve vězení právě v sedmdesátých letech. Já jsem Jaroslava Šabatu zažil na řadě debat v osmdesátých letech. Na jednu vzpomínám i trošku s úsměvem, kdy v bytě historika Jiřího Hanuše se konala debata mezi Radomírem Malým a Jaroslavem Šabatou. Radomír Malý, velmi konzervativní, radikální. Byť tehdy ne tak jak dnes radikální katolík. A do toho Jaroslav Šabata, který se snažil konstruovat nějakou myšlenku o integraci nedogmatického marxismu s křesťanstvím. To jsou možná úsměvné věci. Ale patří to k té době a byla to, a já jsem samozřejmě v té debatě s Jaroslavem Šabatou nesouhlasil. Ale to není důležité. Důležité je, že i v té nesvobodě, v těchto prostředích se vytvářely svobodné prostory pro diskusi, pro normální dialog, pro střet, pro nesouhlas, což je ale něco, co přece patří k demokracii.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Ano, v té naší demokracii, ve které žijeme, zaplaťpánbůh. A asi mi dáte za pravdu, že po roce 1989 se o osmašedesátém v některých kruzích mluvilo bytostně jako o politickém tématu. A ty oběti se začaly akcentovat až později. Jak vnímáte to ukotvování osmašedesátého roku jakožto fenoménu v tom našem, řekněme, politickém a společenském diskurzu po revoluci? A teď se možná ptám spíš profesora Fialy než premiéra Fialy.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Osmašedesátý se stal v mnoha směrech symbolem. A symboly někdy ani nevnímáme správně, ale musíme je do značné míry respektovat. To, že lidé začali věřit tomu, že tady může být víc svobody a je to nějaká naděje, to neznamená, že to celé k tomu směřovalo. Já bych jenom připomenul, že tehdy se víc než o pražském jaře mluvilo o obrodném procesu v rámci komunistické strany. A že vlastně podle mě ta iluze spočívala v tom, že si někdo myslel, že můžeme mít tady více svobody, aniž bychom měli pluralitu, aniž bychom měli soutěž politických stran, aniž bychom měli všechno to, co k té svobodě patří. A když mluvíme o tom symbolu, tak samozřejmě teprve později se začaly ukazovat všechny ty omyly, kterými procházeli tvůrci Pražského jara. Současně všechny ty naděje, které do toho vkládala společnost, a ne vždy to společně souznělo. A pak taky se začali připomínat ti lidé, kteří se postavili nějakým způsobem a měli tu smůlu, že se dostali do těch událostí, postavili se okupantům a zaplatili za to svým životem. Já myslím, že ty oběti je potřeba si připomínat, protože jsou to lidé, kteří prolili krev za naši svobodu.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Já jsem se na to ptal právě proto, že mně připadalo, že po roce 1989 ti takzvaní osmašedesátníci, ono to zní jako možná pejorativní nálepka, ale nemyslím to tak. To byli lidé v aktivním věku ještě to byli. Šedesátníci, sedmdesátníci, ale vlastně aktivní plní elánu, protože ta doba byla pouhých 20 let. To si člověk možná neuvědomuje, jak moc velkou roli podle vás tedy hráli nebo mohli hrát nebo chtěli hrát v té porevoluční společnosti a v tom směřování, o kterém vy jste mluvil. V tom směřování, které vlastně nebylo úplně stoprocentně demokratické.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Mnozí z nich chtěli hrát velkou roli. A vidíme to i na příkladu Alexandra Dubčeka. Někteří hráli roli v těch prvních letech, ale většina z nich neměla významnější podíl na tom, jak se potom utvářela společnost po roce 1989. A myslím, že to bylo i tím, že společnost jasně řekla, a myslím, že to bylo správné rozhodnutí, že nestojí o žádné třetí cesty, že nechce nic mezi Západem a Východem, že netouží po žádném socialismu s lidskou tváří. Ale že chce normální demokracii, tržní hospodářství, že chce být součástí Západu a v tom řada z nich vlastně už neměla to svoje místo, nebo neměla tu sílu oslovovat společnost a spíš se prosadili lidé, kteří třeba v tom šedesátém osmém v profesním životě začínali.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Takže nějaký socialismus s lidskou tváří nebo ta třetí cesta, jak jste ji zmiňoval. To se také často říkalo, je vlastně pro vás a teď se tam jako politologa, naprostá nerealizovatelná iluze, když se podíváme třeba na současnou komunistickou totalitní Čínu, tak tam přece se říká, že se pokoušejí o jakýsi hybrid, tak je to absolutně nefunkční model?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Pro mě ten model není atraktivní.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
To nečekám, že by byl, ale bavíme se o té funkčnosti, o jeho možné aplikovatelnosti.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Dlouhodobě je nefunkční. Já jsem přesvědčen, že i trh postupně vytváří střední třídu a střední třída má oprávněné politické ambice a dříve či později to vede buďto ke změně režimu, nebo k jeho demokratizaci. A věřím tomu, že to ani jinak nemůže být. Já prostě ve třetí cesty a něco mezi opravdu v tomto smyslu nevěřím.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Pane premiére, na tomhle náměstí před 55 lety protestovali lidé, umírali tady lidé. Co bychom si měli z osmašedesátého jako poučení pro dnešek a to skutečné poučení, nemyslím to komunistické z krizového vývoje, tak co bychom si podle vás měli vzít, anebo co byste si třeba i vy politici měli vzít?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Měli bychom si z toho vzít jednoznačně to, že svoboda, nezávislost, demokracie nejsou samozřejmé věci. Že nepřijdou sami, ani nespadnou z nebe, ani si je neudržíme, když o ně nebudeme usilovat. Že nemůžeme být někde mezi, ale musíme být pevnou součástí rodiny západních demokratických zemí, že jedině to nám garantuje naši nezávislost, svobodu, bezpečnost a že všichni musíme dělat něco pro to, abychom naši demokracii měli, aby to byla demokracie kvalitní, abychom si udrželi svobodu a udrželi ji pro naše děti a vnuky.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
To je jistě důležité, ale v té souvislosti se musím zeptat na vás politiky, protože on ten osmašedesátý, respektive pak i devětašedesátý, to je přece také příběh při vší úctě selhání politických elit, nebo ne?
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Ano, je to selhání politických elit. A o to důležitější je dělat politiku, které věřím já. To je politika, která je založená na hodnotách, na principech, která není taková, že reagujeme na každodenní potlesk veřejnosti, ale snažíme se odpovědně rozhodovat o tom, co je dobré pro budoucnost naší země. A já jsem přesvědčen, že v našem bytostném zájmu je v těchto dnech stát pevně na straně západních demokracií, být jejich součástí a že to je ten nejlepší národní program pro zachování naší nezávislosti a svobody, tak jak o to usilovala řada lidí v roce 1968.
Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Pane ministerský předsedo, děkuju, že jste přijel sem do našeho improvizovaného studia před Národním muzeem. Díky za návštěvu a na shledanou.
Petr FIALA, premiér a předseda strany /ODS/:
Děkuji za pozvání, pěkný večer.
předseda vlády ČR
předseda ODS
