Novinky Mediální výstupy

Projev v Poslanecké sněmovně k reformě azylové politiky

(www.vlada.cz) Předseda vlády Petr Fiala vystoupil ve středu 14. června 2023 v Poslanecké sněmovně s projevem k azylové politice.

Vážený pane místopředsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já se chci také vyjádřit k tomuto tématu a k té skutečnosti, že členské státy Evropské unie se 8. června shodly na dohodě o reformě azylové politiky, a chci vysvětlit některé souvislosti i historické, které, myslím, i odpoví na řadu otázek, které tady zaznívaly, a na další otázky nepochybně odpoví kompetentně pan ministr vnitra Vít Rakušan.

To, co je především potřeba si uvědomit, je, že tento kompromis, kterého bylo dosaženo, nestanovuje - a nemůžeme to tak interpretovat, protože to prostě není pravda - nestanovuje finální závazná pravidla pro členy Evropské unie. Je to pozice, která se bude nadále upřesňovat, a čeká ji ještě vyjednávání v Evropském parlamentu. A protože ta pozice je taková, že podle mého a našeho názoru by skutečně mohla výrazným způsobem zlepšit situaci v oblasti migrace, nebo přestože ta pozice je taková, tak nelze úplně očekávat, že by v současném složení Evropského parlamentu našla potřebnou podporu. Přesto si myslím, že se jedná o důležitý průlom a že odpovídá dlouhodobým zájmům České republiky, což tady ještě dokážu.

O reformě azylové a migrační politiky se mluví dlouho v Evropě. Její stávající podoba nefunguje, o tom se snad není potřeba přesvědčovat, to všichni víme. Nefunguje mimo jiné proto, že pravidla azylové politiky byla připravena na to, že do Evropy budou přicházet jednotky tisíc lidí, kteří tady budou hledat ochranu třeba před pronásledováním nebo před omezováním svobod. Ale tak tomu není a to původní nastavení prostě nefunguje dobře v té situaci, které čelíme v posledních letech, kdy některé země Evropské unie už několik let za sebou vyřizují ne tisíce, ale desetitisíce žádostí ročně.

A kromě toho se nemůžeme spolehnout ani na vnější ochranu nebo na dostatečnou ochranu vnější hranice. Návratová politika, tedy to, o čem taky léta mluvíme a v čem se taky nic neudělalo, tedy navracení těch, u kterých nebyly shledány důvody pro udělení azylu, nefunguje vůbec. A ty problémy tu jsou a byly tu. Vzpomeňte si na migrační vlny v polovině minulého desetiletí. Nebyli jsme my u vlády.

Mohli bychom položit otázku - jak to, že jste tehdy nevyjednali nějakou účinnou migrační politiku, která by bránila nelegální migraci, která by opravdu fungovala a kde by třeba Česká republika pak nemusela přistupovat k takovým opatřením, jaká jsme museli udělat při ochraně nebo kontrole hranic se Slovenskem? A já vám tu otázku nekladu, protože na rozdíl od vás vím, jak to v Evropské unii funguje, jak jsou rozloženy síly a že pro tohle nebyla žádná vůle ani dostatečná většina a ta většina - a to se teď mění - ta většina je a konečně máme šanci s nelegální migrací něco udělat.

Popsal jsem tu situaci a popsal jsem tu změnu. A co je výsledkem té situace? Hraniční země Evropské unie jsou přetížené. Solidarita mezi členskými státy funguje omezeně. Ve všech směrech, pokud jde o migrační politiku, funkční společné řešení není. Členské státy v této věci prostě nedokázaly v minulé době sladit svoje zájmy, sladit svoje priority. Jde o téma, které unii dlouhodobě polarizovalo, a opakovaně se ta situace dostávala do patu. To přece všichni víme, na to si tady nemusíme odpovídat, to je obecně známá věc.

A státy, které jsou na hranici, místo toho, aby migranty registrovaly, tak je nechávají dál procházet do schengenského prostoru. A tento neutěšený stav neohrožuje jenom spolupráci mezi zeměmi Evropské unie, ale pokud bychom k němu jenom dál přihlíželi, tak bude ohrožovat i naši bezpečnost. A ta debata, ten závažný problém nefunkční migrační politiky a potřeba reformy azylového systému se často omezil, smrskl jenom na otázku povinných kvót, což je slepá cesta.

Ty problémy azylové politiky jsou širší, není to jenom problém kvót a přetrvávají. A protože žádné společné řešení nebylo, a víte to sami dobře, protože jste v té době, kdy tu ty problémy byly, byli ve vládě, žádné společné evropské řešení nebylo, tak některé evropské státy jednaly na vlastní pěst a přistoupily k mimořádným opatřením. Třeba Česká republika na přelomu minulého roku, když obnovila kontroly na slovenské hranici, víme, že jsme součástí té diskuze, jestli se neobnoví kontroly na německé hranici, a tak bych mohl pokračovat.

A pokud se v rámci Evropské unie nedohodneme na skutečné reformě azylové a migrační politiky, budeme mít problémy. A jedním z těch problémů může být konec volného pohybu po Evropě, což je jedna z největších výhod, která naší exportní otevřené ekonomice Evropská unie, evropská integrace přináší. A právě abychom toto vyřešili, abychom tomuto zabránili, abychom dosáhli výsledku, který je v zájmu České republiky, tak jsme přistoupili k dohodě o reformě azylové politiky z 8. června, která tuto neudržitelnou situaci řeší a řeší poprvé po dlouhé době.

Chtěl bych zdůraznit, že ten kompromis, který je tam přijatý, odpovídá zájmům České republiky a dokonce dlouhodobým zájmům České republiky. Před několika lety vláda České republiky, a byla to vláda Andreje Babiše, v rámcové pozici stanovila několik cílů, které jasně ukazovaly, jakou podobu migrační a azylové politiky naše země požaduje. A tato rámcová pozice - a to je zase potřeba vědět, jak to funguje v evropské politice a v české politice, pokud jde o evropské záležitosti - tato rámcová pozice vytváří i mandát pro pana ministra vnitra při jednání o migrační politice.

A tato rámcová pozice obsahuje například požadavek, že se unijní řešení nesmí opírat o povinné kvóty, že má naopak umožňovat jiné formy solidarity, jako je například vysílání expertů do přetížených zemí nebo finanční pomoc. Všechny tyto požadavky z rámcové pozice vlády České republiky - tady je kontinuita, ale byla to vláda Andreje Babiše - jsou v současném kompromisu stoprocentně prosazeny.

Dohoda stanovuje, že si členské státy mohou vybrat, zda pomohou přijetím části uprchlíků, nebo zda raději navýší svou finanční podporu přetíženým zemím nebo jiným alternativním způsobem, personální pomocí s ochranou hranice, budováním kapacit, pomohou při řešení migrační politiky.

Nad rámec rámcové pozice, kterou schválila vláda Andreje Babiše, se nám podařilo dojednat závazek, že zemí, které čelí migračnímu tlaku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny - a tady prosím pěkně jde o jiný režim, to je prostě jiný režim než azylové řízení, takže to nemůžeme dát dohromady - ale podařilo se dosáhnout toho, že země, které čelí migračnímu tlaku kvůli uprchlíkům z Ukrajiny, se nové povinnosti týkat nebudou.

A tato výjimka bude trvat. A je to logické. Jenom se poslouchejme, ať si zbytečně nemusíme klást ty otázky znova. Tato výjimka bude trvat, dokud budeme válečným uprchlíkům poskytovat pomoc v té podobě, jaké je tomu dnes. Pokud by se ukázalo, že válka bude trvat déle, část ukrajinských uprchlíků u nás bude chtít zůstat delší dobu, přestane fungovat dočasná ochrana, budou si muset požádat o azyl. A v tom okamžiku Česká republika bude moci žádat o solidaritu, tedy o finanční pomoc ostatních zemí.

Tak mně řekněte, co je na tomto nevýhodné, ale i co je na tom nesrozumitelné? Kvóty nejsou. Solidarita - tu můžeme uplatňovat ve formě, v jaké jsme ji uplatňovali. Nemusíme, dokud tu máme dočasnou ochranu ukrajinských uprchlíků. Až požádají o azyl, budeme mít stejné možnosti, jako mají jiné země. Co je na tom pro Českou republiku nevýhodné?

Jistě, můžete namítnout, ano, to je málo, mohli jste ještě vyjednat něco dalšího. Opoziční politici dnes kritizují vládu, že v migrační politice neděláme dost. Já jsem viděl prohlášení pana předsedy hnutí ANO Andreje Babiše a tak dál a tak dál. Ale já právě i proto, že jsem slyšel ty argumenty v médiích, tak tady chci jasně zdůraznit, že naše výsledky neodráží jenom české zájmy v podobě, jakou definuje naše vláda, ale odrážejí i výsledky v podobě, kterou Česká republika prosazuje dlouhodobě.

A každý se může přesvědčit, že to, co jsme prostřednictvím pana ministra vnitra Víta Rakušana dosáhli, je plně v souladu s tím, co předtím požadovala česká vláda, které předsedal Andrej Babiš. O to absurdnější a podivnější jsou ty útoky, které tady zaznívají.

A připomeňme si tyto konkrétní požadavky - konkrétní požadavky z roku 2018 - jak se zrcadlí v textu toho kompromisu, který domluvil pan ministr, první místopředseda vlády, ministr vnitra Vít Rakušan 8. června 2023. To jsou ty principy.

Za prvé. Dohoda pracuje s širokým výkladem principu solidarity. Díky práci českého předsednictví se definice solidarity v průběhu vyjednávání rozšířila o možnost finanční pomoci a expertní pomoci. Máme tedy možnost nadále spolupracovat na zajištění bezpečnosti Unie takovými prostředky, které sami zvolíme a které nám budou dávat smysl. O čem se tu bavíme?

Česká republika je solidární už teď. Sami jste to říkali. Je solidární už teď. Zemím na vnější hranici dlouhodobě pomáháme. Pomáháme jim s ostrahou hranic, pomáháme jim budovat obranné kapacity, přispíváme jim finančně, posíláme do těchto oblastí experty, policisty, vojáky. A to je přesně ten alternativní model - buďto kvóty, nebo finanční pomoc, anebo alternativní forma pomoci. Tato pomoc je součástí nové dohody. V této pomoci budeme pokračovat. Je to v našem dlouhodobém zájmu. Ani tady jsem nezaslechl ze strany ANO - SPD to vkládat do úst nebudu - že bychom tuto formu solidarity měli opustit.

Za druhé. Pořád srovnávám s rámcovou pozicí vlády z roku 2018. Za druhé. Evropská komise nemá možnost nařídit členským státům relokaci. Povinný flexibilní solidární mechanismus neobsahuje požadavek na redistribuci osob, nezavádí povinné kvóty na přerozdělování uprchlíků. Česká republika bude nadále rozhodovat sama, koho a za jakých podmínek přijme. A to byla věc, na které jsme se shodovali a s kterou jsme jednoznačně souhlasili a kterou jsme nechtěli tedy i my, kteří jsme tehdy byli v opozici.

Za třetí. Návrh vychází vstříc státům, které jsou pod velkým migračním tlakem, jako je dnes Česká republika. A tak to prostě je. Už jsem to tu říkal, ještě to jednou připomenu. Dojednaná výjimka je součástí kompromisu. Pamatuje na to, že i my už řešíme svoje problémy s uprchlíky, které jsme předtím neměli. Evropská unie tady přislíbila dodatečnou finanční podporu na pomoc ukrajinským válečným uprchlíkům, což uvádí i závěry Evropské rady z února letošního roku. Nikoho se nedoprošujeme. My jsme normálním způsobem vyjednali mechanismus, který je pro nás a pro české občany výhodný.

Za čtvrté. Další princip. Odpovědnost za průběh azylového řízení nesou jednotlivé státy a žadatelé o azyl nemají možnost druhotného pobytu. To je přece velký průlom. Státy na hranicích Schengenu budou muset po migrantech, kteří vstoupí na jejich území, vyžadovat plnění přísně nastavených povinností. A jednou z těchto povinností je nemožnost pohybu po Evropě. A k tomu přispěje i výrazně zrychlené azylové řízení.

Za páté. Pořád srovnávám s principy roku 2018, s rámcovou pozicí české vlády, tehdy vedené Andrejem Babišem. Dohoda zefektivňuje azylové řízení, navracení do bezpečných zemí a boj proti nelegální migraci. Nařízení zavádí hraniční proceduru, která významně urychlí celý proces azylového řízení. To by mělo trvat řádově týdny, maximálně jednotky měsíců. Velká změna. A další velká změna: dohoda umožňuje vracet migranty do zemí, s nimiž nemají pouto. To je přece také něco, po čem se tu dlouho volá, co nebylo prosaditelné. To znamená, můžete vrátit například Nigerijce do Tuniska. Nařízení zároveň zabraňuje zneužívání azylového systému. Tak nejsou toto významné změny?

Za šesté. Dohoda zachovává koncept hraničního, azylového a návratového řízení. Žadatelé během hraniční procedury nadále nebudou mít povolen vstup na území členských států. A hraniční procedura bude zároveň povinná.

Za sedmé. Institut azylového a návratového řízení je posílen a s ním i celkové řízení migrace v rámci Evropské unie. To například znamená, že z azylového řízení nejsou vyňati nezletilí. A tak bych mohl pokračovat. A posilujeme spolupráci se třetími zeměmi. Vždyť to byl také dlouhodobý zájem České republiky. To je přece podle všech expertů jeden z klíčů k tomu, abychom si s nelegální migrací poradili. A posilujeme spolupráci se třetími zeměmi z hlediska efektivní návratové politiky, návratového sponzorství, readmisních dohod a dalších věcí. A to je přece něco, co také bylo dlouho neprůchodné a co se v této dohodě podařilo dosáhnout.

Já myslím, že si můžete velmi snadno ověřit, ale může si to ověřit každý, nejenom poslanci a poslankyně, ale může si to ověřit i veřejnost, že ve všech těchto případech se pozice vyjednaného kompromisu, tedy pozice naší vlády a pozice předcházející vlády, shodují. A tak je to v zahraničně evropské politice dobře.

Ještě tady připomenu tu rámcovou pozici vlády Andreje Babiše. Tam se například uvádí, co se týče solidarity v případech, kdy se členský stát nachází pod migračním tlakem. Česká republika v rámci vyjednávání bude podporovat rozšíření možností solidarity například skrze expertní či finanční podporu. Konec citátu. Vždyť to tam všechno je.

Ale já nemohu k tomu dodat nic dalšího než to, že to je přesně to, co bylo dohodnuté. Je v tom samozřejmě jistá ironie, že se naší vládě daří plnit nejenom sliby, které jsme si sami stanovili, ale i sliby našich předchůdců, které tehdy nevyjednali nebo nemohli vyjednat.

Takže pokud nás chce za tuto dohodu pan předseda hnutí ANO nadále kritizovat, tak kritizuje sám sebe. Měl by začít u své rámcové pozice. Měl by si ji dobře přečíst. A možná by dospěl k tomu, že výhodnější dohody, než jaká byla teď dosažena v rámci Evropské unie, dosáhnout nejde a že ta dohoda odpovídá dlouhodobým zájmům České republiky.

Já se nedivím té kritice. Divím se tomu, že mě třeba někteří poslanci, kteří kladou otázky, neposlouchají, když jim odpovídám na otázky. Ale to mně taky nevadí. Nedivím se té pozici, protože ona je úplně stejná, jakou slyším od hnutí ANO ve všech otázkách, které se týkají Evropské unie.

Je to stejný případ, jako je to v případě Green Dealu, klimatického zákona, balíčku Fit for 55. Není těžké zjistit - a veřejnost se o tom může přesvědčit - co předcházející vláda prosazovala, jaké měla stanovisko, jaké měla rámcové pozice a jakým způsobem připravila mantinely pro naši vládu. A já říkám, že v řadě případů to bylo rozumné, někdy to bylo nerozumné, a najednou jakoby tohle všechno nebylo, jakoby toto nikdy neudělal, jakoby tuto evropskou politiku jste neměli a kritizujete nás za něco, co odpovídá tomu, co vy jste sami schvalovali a co vy jste sami dlouhodobě chtěli.

Takže to celé potom nedává smysl. Nevím, jaké řešení migrační politiky byste si představovali. Možná, že bychom mezinárodní migraci nějakým způsobem zakázali, to je i určitě ideální řešení, jenom není pro tento reálný svět možné, takto věci ve skutečném světě nefungují.

Dámy a pánové, ale omlouvám se za tu poznámku směrem k opozici, to ani není tak důležité, důležitá je shoda s tou rámcovou pozicí. Chci říct, že tato dohoda je pro nás výhodná, přináší rychlejší, přesnější vyřizování žádosti o azyl, které bude probíhat striktně v té zemi, kterou žadatel o azyl použije jako vstupní zemi do Evropské unie - důležité.

Zároveň řeší nespravedlivou a ve svých důsledcích nebezpečnou situaci, kdy jsou některé země Evropské unie logicky vystaveny nesrovnatelně většímu náporu žádostí. To se týká dnes jižních zemí, ale brzy se to může týkat třeba i České republiky, nedělejme si iluze.

Dohoda tak posiluje bezpečnost, posiluje bezpečnost České republiky, posiluje bezpečnost Schengenského prostoru, a to je přece náš prvořadý a nejdůležitější zájem. Nová pravidla jsou z hlediska ilegální migrace mnohem přísnější, zajistí konec volného pohybu neregistrovaných cizinců po Evropě. A to je něco, proti čemu Česká republika dlouhodobě, dlouhodobě vystupovala.

Závěrem bych chtěl říct, že se nám podařil určitý posun, a to dokonce významný posun, ale migrace nadále zůstává důležitým tématem, a nejsme ještě blízko okamžiku, kdy tato dojednaná pravidla budou schválena. Už se mluvilo o tom procesu, už se mluvilo o postoji Evropského parlamentu a v tuto chvíli nevidím úplně velkou šanci, že v krátké době dojdeme k řešení nelegální migrace, které nabízí nebo přináší tento kompromis.

Dnes jsem se zúčastnil těsně před začátkem této mimořádné schůze také online schůzky zemí, které zastávají podobnou pozici jako je Česká republika. Jsou tam státy od Dánska, přes Itálii po Rakousko, země, které dlouhodobě chtějí řešit, chtějí řešit nelegální migraci, chtějí ji řešit razantněji, než se řeší nebo neřeší dosud. My jsme aktivními členy těchto zemí a jednou z našich společných dohod a postupů je, že budeme chtít, abychom o nelegální migraci a jejím řešení jednali na Evropské radě na konci června a dospěli v závěrech k nějakým jasným stanoviskům právě v souladu s tou dohodou, která byla udělána na poslední Radě ministrů vnitra.

Výsledný kompromis tedy považuji za odpovídající zájmům České republiky, ale i za úspěch českého, dlouhodobého českého přístupu k migrační politice. Všimněte si i na tomto příkladu, že jsme v evropské politice opět dosáhli výsledku, který odpovídá principu, které jako Česká republika dlouhodobě zastáváme a prosazujeme a které se předtím prosadit nepodařilo. A je to proto, že naše evropská politika vychází ze znalosti Evropské unie, je konzistentní, čitelná a jsme připraveni hledat dohodu s podobně smýšlejícími státy a dosáhnout potřebné většiny pro to, abychom rozumné dohody mohli udělat.

A opět to jenom ukazuje, že principy, které naše vláda zastává v evropské a zahraniční politice - a to je, že konstruktivní spolupráce a hledání řešení funguje výhodněji než trucování a pouhé říkání ne, ne, ne na všechno, jak jsme to mohli vidět v minulosti - tak jenom to potvrzuje, že tato zahraniční evropská politika se českým občanům vyplácí.

A chtěl bych k tomu dodat i dvě věty jako předseda Občanské demokratické strany a jako člověk, který v této Sněmovně dlouhá léta zasedal ve Výboru pro evropské záležitosti. Já musím říct, že tento výsledek jde přesně směrem, který jsme tady dlouhodobě prosazovali.

My jsme dlouhodobě tvrdili, že jsme připraveni být solidární, že jsme připraveni do jisté míry sdílet břemeno migrační krize, to jsme ani nevěděli, že sami budeme zemí, která bude přijímat obrovské množství uprchlíků, ale že důrazně odmítáme kvóty, že požadujeme, aby se dělala preventivní opatření, že požadujeme funkční návratovou politiku, že požadujeme efektivní řešení na vnější hranici Evropské unie.

To jsou všechno věci, které jsme tu dlouhodobě zastávali, a to jsou všechno věci, které se v tomto kompromisu objevují. Tedy, dámy a pánové, mohu konstatovat, že konečně uzrál čas na to, abychom tuto naši rozumnou a vyváženou pozici prosadili i na úrovni Evropské unie.

Děkuji vám.

Petr Fiala, předseda vlády