Novinky Mediální výstupy

Právo není neomylné

(Blesk) Exkluzivní rozhovor s ministrem spravedlnosti O trestním řádu Nové definici znásilnění I registru sexuálních deviantů.

Jak to vypadá s novým trestním řádem, který má nahradit ten dosud platný a stokrát novelizovaný z roku 1961?

Vznikla komise, která nový řád sepisovala, ale i kvůli některým požadavkům Evropské unie se spousta z věcí dostávala za pochodu do stávajícího trestního řádu. To, co komise sepsala, jsem předložil ústavněprávnímu výboru Sněmovny, aby mi řekli, zda se tak dá pokračovat, a oni odpověděli, že to takhle za novou kodifikaci nepovažují.

Čili nový trestní řád zkrátka nebude.

Budu psát premiérovi, že teď nemá smysl to předkládat.

Také jste si chtěli posvítit na ten takzvaný soudní ping-pong.

I to se pokusíme řešit, ale ono to není tak černobílé. U nás máme jasnou zásadu nezávislosti soudcovské úvahy, takže budeme vždy zvažovat, co je úvaha orgánu prvního stupně a co vše může ten druhý. Jediná cesta je, aby odvolací orgány musely rozhodovat. Tedy nejen vracet, ale prostě rozhodovat.

Je Česko spravedlivá země k životu?

Museli bychom se dlouze bavit o tom, co je spravedlnost. Já jako ministr spravedlnosti zodpovídám za právní spravedlnost, a ta je v pořádku.

Kdyby někdo z vašich blízkých byl stíhán kvůli něčemu, o čem byste stoprocentně věděl, že to nezavinil, měl byste důvěru v soudy, že rozhodnou právně, že to vašeho blízkého nepoškodí?

To může nastat bohužel vždycky. Tu práci dělají lidé. Policista se může mýlit, mít nějaké svoje emotivní přesvědčení… a další a další faktory. Cesta z toho jediná: nemít soudy ani trestní řízení. Což je samozřejmě hloupost.

Takže jste i v nějaké osobní situaci ve stejném stresu jako kdokoliv jiný…

Určitě. Člověk toho v tu chvilku moc nenadělá, ale to je znak toho systému. Dokud existuje stát, neboli nějaká veřejná moc, vždycky budou případy, kdy není použita dobře. O tom je i můj oblíbený citát tvůrců americké ústavy: musíme u ústavních konstrukcí i pravomocí orgánů počítat s tím, že v nich nebudou andělé, ale hříšníci, a ti chybují.

Brzy se má redefinovat znásilnění v zákoně a vaše ministerstvo má říct, zda půjde o vyjádření nesouhlasu, anebo absenci souhlasu. Už tušíte, kterou cestou půjdete?

Tohle je složitá debata s více problémy. Ten první, na který oprávněně upozorňují advokáti, spočívá v tom, že máme vedle znásilnění ještě trestný čin pohlavní zneužívání. Stává se, že soudy tam, kde jde o znásilnění, používají ono zneužívání, za které je menší sazba. Tam padají ty známé podmíněné tresty. j y p y A pokud jde o redefinici, tak se nám štěpí názory soudců a státních zástupců, kdy oni říkají, že ta stávající definice je v podstatě v pořádku. Pak je ale i druhý názor, k němuž se začínám přiklánět, že ta redefinice pomůže, aby znásilnění hlásilo více obětí. Přispějí k tomu také méně trýznivé výslechy. A z těch cest bych volil tu, která říká, že ne znamená ne.

Tedy, že oběť jasně vyjádří nesouhlas.

Ano. Samozřejmě takové ty vtípky kolem toho, že člověk si musí nejprve nechat napsat souhlas u notáře, než bude mít sex, to dělají jen idioti. Stejně jako ta vyhrocená debata, že málem každý muž, který znásilnění redefinovat nechce, souhlasí se znásilňováním.

A proč není prostor pro tu ještě progresivnější variantu, že znásilnění je i sex, kdy ta oběť nedá jasný souhlas?

K tomu možná společnost dospěje, ale i policie, státní zastupitelství a soudy na tuto variantu ještě nejsou plně připraveny. Nestačí totiž jenom někoho obvinit, ale nám jde i o to, aby pachatelé byli odsouzeni. Uděláme-li definici podle toho, abychom byli chváleni na Facebooku, k ničemu reálnému to nepovede.

Jak to vypadá s registrem, ve kterém by měli být lidé trestaní za sexuální delikty vůči dětem a který by je pak diskvalifikoval z práce s dětmi? Původně měl být hotov v únoru, teď slyšíme, že se to zaseklo.

No, zaseklo se to v politických debatách. A já nemůžu chodit do Sněmovny s něčím, o čem vím, že neprojde.

A co je na tom pro dolní komoru neprůchozí?

Spektrum teď dělí jedna hlavní věc. Představme si, že někdo v roce 1992 spáchal takovýto trestný čin. Pokud ten registr vznikne od příštího ledna (jak bylo původně v plánu – pozn. red.), může osoba odsouzená před jeho vznikem v takovémto seznamu existovat? Jeden názor říká, že to je protiústavní a retroaktivní. Tedy že můžeme registrovat pouze ty trestné činy odsouzené po době vzniku registru.

Co kdybyste tam prostě dali všechny a počkali, kdo podá stížnost?

Nevím, jestli tohle je úplně správný přístup.

Jasně, ale tady jde o ochranu dětí, ne o ochranu práv sexuálních delikventů.

Jenže pak je tu druhá otázka, jestli každý, kdo pracuje s dětmi, musí výpis z registru předkládat. Těch druhů práce s dětmi je víc, to nejsou jenom tábory, kde čteme o těch hnusech (o recidivistech pořádajících dětské tábory – pozn. red.). Anebo je možnost, že to je člověk odsouzený dávno, který už vůbec tyhle problémy nemá. Tak má mu to dnes bránit v povolání, i když zřizovatel říká: proboha, my ho potřebujeme?

A co byste si vy myslel jako rodič, kdyby vám někdo řekl, že na základce, kam chodí vaše dítě, bude pracovat školník potrestaný za sexuální delikt. Sice dávno, před 20 lety…

Můj názor vás možná překvapí, protože to nezní z ODS úplně často. Mně by nevadilo do registru dát i případy před účinností zákona. Ale chtěl bych, aby byla možnost školy se za někoho zaručit, třeba že tam 20 let pracuje a všichni jsou s ním spokojeni a nikdy neudělal nic nepřístojného. Těžko se to zapracovává do zákona…

(Autor: Vera Renovica)

Celý rozhovor najdete na Blesk.cz.