Druhá fáze uprchlické vlny. Nemůžeme jim nadržovat, nahrávali bychom extremistům
29. dubna 2022

Martin Kuba: Druhá fáze uprchlické vlny. Nemůžeme jim nadržovat, nahrávali bychom extremistům

(Lidové noviny) V České republice je už na 300 tisíc ukrajinských běženců. Podle předsedy Asociace krajů ČR Martina Kuby (ODS) se tak země ocitá za hranou kapacity. „Pokud tu velká část uprchlíků zůstane třeba na rok či dva, tak už jsme za limitem,“ říká. Podle Martina Kuby, který je zároveň jihočeským hejtmanem, teď přichází ta složitější část – je potřeba ukrajinské uprchlíky ekonomicky zapojit do společnosti. Pro Ukrajince je klíčové najít si práci, pak si mohou pronajmout byt a postavit se na vlastní nohy.

Jaká je situace z pohledu přijímání a umísťování ukrajinských uprchlíků v krajích?

Celý proces má dvě fáze. Ta první proběhla v situaci, kdy začala ruská invaze na Ukrajinu a uprchlíci sem přicházeli v obrovském množství. V tu chvíli bylo nejdůležitější je ochránit, aby byli v bezpečí a nečelili ve své rodné zemi bombardování. Hlavní bylo jim poskytnou střechu nad hlavou v suchu a teplu. Tato fáze, kterou podle mě Česká republika zvládala velmi dobře, už v tuto chvíli z velké části končí. Už sem neproudí tolik uprchlíků. Musíme si ale uvědomit, že v té první fázi jsme Ukrajince umísťovali do základního ubytování. Neznamená to, že v dané lokalitě najdou práci a školu pro své děti.

V první fázi jsme je vůbec neumísťovali podle kapacit škol, školek, lékařů a jiného občanského vybavení. Prostě se ubytovali tam, kde to šlo. V druhé fázi, pokud tu ti lidé mají zůstat, už musíme řešit právě tohle vše dohromady. Abychom věděli, co vlastně řešíme, potřebujeme tři vrstvy mapy – na jedné bude vidět, kolik uprchlíků v dané oblasti je, druhá ukáže, jaké jsou tam volné kapacity vzdělávacích zařízeních, třetí ukáže možnosti hledání práce. Když tyto tři vrstvy dáme přes sebe, uvidíme, jak moc jsme schopni zvládnout druhou část pomoci uprchlíkům. A jaká musíme hledat řešení.

Takže teď se pomalu přesouváme do druhé fáze, kdy musíme počítat s tím, že ukrajinští uprchlíci v Česku nějakou dobu pobudou?

Přesně, ze začátku stačilo hasit požár, stačilo jim jen poskytnout bezpečí. Tento systém ale nebude stačit dál a neobstojí z pohledu druhé vlny. Není možné si myslet, že když běžence ubytujeme do staršího internátu či domova pro seniory, tak jsme tím vyřešili integraci a uprchlickou krizi, před tím bych velmi varoval. My jsme díky pomoci českých občanů zvládli první vlnu dobře, ale teď to je zcela jiná disciplína, která je mnohonásobně složitější, a musíme o tom otevřeně mluvit. Nelze si představovat, že Česká republika zvládne úplně všechno, nejsme nafukovací. Teď to bude o integraci a zapojení Ukrajinců do naší společnosti.

Co to tedy znamená? Co nás čeká?

Běženci si nemohou myslet, že tady třeba další rok budou fungovat jenom na základě sociálních dávek a sociálního systému. Češi jim pomáhají a poskytují jim bezpečí, to je skvělé a jsem za tuto solidaritu vděčný. Musíme Ukrajincům otevřeně říkat, že naše pomoc je časově omezená a není nekonečná. Najít si práci je pro ně naprosto klíčové.

Aktuálně je v Česku kolem 300 tisíc ukrajinských běženců, co je náš strop?

Pokud by sem lidé přišli jen na měsíc a pak se vrátili do svých domovů, tak bych řekl klidně půl milionu běženců. Ale pokud tu velká část uprchlíků zůstane třeba na rok či dva, tak jsem přesvědčený, že už jsme za limitem. My jsme tu zátěž systému zatím pořádně nepocítili, do teď jsme řešili jen základní ubytování. Zatím jsme neprošli fází „kde budou Ukrajinci pracovat“. Doposud u nás pracuje kolem patnácti procent nově příchozích, většina nemá zaměstnání. Ještě jsme neprošli fází, „kam budou všechny děti chodit do školy a školky“. Zatím do škol nastoupilo necelých čtyřicet procent dětí. Všechno tohle nás teprve čeká. To je mnohem složitější proces než ubytování a my nesmíme problémy bagatelizovat a zjednodušovat.

Je potřeba vnímat také to, že české rodiny jsou logicky vystavené ekonomickému tlaku, za který může inflace, nárůst cen energií i válka. Ukrajinští uprchlíci musí vědět, že tady jsou v bezpečí, ale zároveň musí v naší společnosti normálně fungovat. Musí vědět, že naše společnost funguje tak, že tu všichni pracují. Náš sociální systém určitě neunese najednou 150 tisíc lidí navíc, kteří tady budou na podpoře. To by bylo naprosto nefér vůči českým občanům.

Jakou práci u nás Ukrajinci najdou?

Asi budou začínat v pracovních profesích, které nebudou odpovídat jejich vzdělání a předchozí kariéře na Ukrajině. A to třeba kvůli jazykové bariéře – ne každý bude umět ihned perfektně česky či anglicky. To je ale přirozená věc, kterou zažívali všichni lidé, kteří emigrovali za komunismu do zahraničí. To je o každém z nich, neudělá to za ně vláda ani kraj. Věřím, že naprostá většina z Ukrajinců to chápe.

A kde ukrajinští běženci aktuálně bydlí?

Část z nich je ubytována v hromadných zařízeních, které jsou v majetku města, obcí nebo krajů. Jde kupříkladu o starší internáty či domovy pro seniory, které se nevyužívaly. Pak bydlí také v hotelích, penzionech a jiných komerčních objektech. Ty nám ale teď kvůli turistické sezóně začínají vypadávat. Je to logické, hotely chtějí mít volné kapacity na léto a mít normální příjmy z komerčního provozu. Velká číst běženců bydlí u svých známých a kamarádů nebo u českých rodin, které jim nabídly azyl. Teď je otázka, na jak dlouho je tento typ ubytování stabilní. Mnozí Češi ze solidarity nabídli pomocnou ruku běžencům, je ale fér si přiznat, že takto nemohou žít roky, jde o přechodnou dobu.

Uprchlíci nyní dostávají humanitární pomoc 5 000 korun na měsíc. Vy mluvíte o tom, že z dlouhodobého hlediska musí mít stejné podmínky jako Češi. Co tedy navrhujete?

S tím musí přijít vláda, rozhodnutí není na krajích. Já za sebe tvrdím, že není možné, aby se vytvářel jiný systém pro Ukrajince a jiný pro české občany. A to neplatí pouze pro Ukrajince, v naší společnosti zkrátka nemůže dlouhodobě žít někdo, kdo má lepší podmínky než občan České republiky. Není to sociálně udržitelné. Je legitimní pomoc lidem v nouzi a v akutní situaci, ale dlouhodobý systém se musí nastavit jinak.

Pokud tady chtějí uprchlíci dlouhodobě žít, musí mít náš sociální systém stejné nároky jako na Čechy. Není možné vytvářet dvojkolejní sociální systémy, za deset, patnáct let by nás to dohnalo. Mohly by vznikat ghetta lidí, kteří se nezačlenily do společnosti. Pro budoucnost Česka je opravdu klíčové, jak teď zvládneme druhou fázi.

Kolik uprchlíků bydlí v hotelech či penzionech a budou muset kvůli letní sezóně komerční ubytování opustit?

Půjde o jednotky tisíc lidí po celé republice. To ještě dokážeme zvládnout a přesunout je v rámci krajů.

A kam je přesunete?

V tuto chvíli budeme ještě pořád využívat kapacity ve státních a krajských ubytovacích zařízeních. Takže půjde o internáty, domovy seniorů a podobně. Ale to jsme pořád jen v té první fázi, to není dlouhodobě udržitelné řešení. Nemůžeme počítat s tím, že tam Ukrajinci budou půl roku a dál. Oni se musí zapojit do normálního života a pronajmout si svůj byt.

Jak si mají najít byt k pronájmu?

Především si na to musí začít vydělávat, tedy nejlépe si napřed najít práci. Tím se ekonomicky zapojí do společnosti. K bytům musí mít stejný přístup jako má český občan. Není možné, aby ve společnosti vznikl pocit, že vláda nebo některé městské části budou zvýhodňovat skupinu ukrajinských uprchlíků před českými občany a že jim nabídnou lepší podmínky nájmu. Před tím bych varoval, to není systémově správné řešení. To pak bude akorát podporovat extremisty, kteří se snaží rozdělovat společnost a vyvolávat nálady, že se málo dělá „pro naše lidi“. Tohle je velký úkol pro vládu, aby dobře komunikovala svá rozhodnutí, aby vysvětlila, že pomoc Ukrajincům má svá pravidla a že tu pro ně nejsou dlouhodobě nastavené zvýhodněné podmínky.

Kdy si myslíte, že nastane situace, že se uprchlíci začnou ve větším stěhovat do svých pronajatých bytů?

Všechno záleží na dvou faktorech. Tím prvním je vývoj války na Ukrajině, záleží na tom, jestli se ruská invaze zastaví a bude probíhat třeba jen ve východní části země. Pak se může stát, že západní část země bude pro Ukrajince „bezpečná“ a oni se tam budou chtít vrátit a obnovit si své domovy. Lidé, kteří se zlobí, že pomáháme Ukrajincům, by si měli uvědomit, že oni skutečně přišli o všechno, báli se o svůj život a život svých dětí a museli utéct. Ti lidé sem nešli „za lepším“. Otázka je, jestli se tam budou moci někdy vrátit a žít v bezpečí. Druhá věc je kapacita na trhu práce. V České republice máme dostatek volných pracovních míst, ale teď se asi ukáže, jestli jsou vhodná pro ženy. Před válkou k nám utekly zejména matky s dětmi, mužů tu moc není.

Předpokládám, že nabídky na pracovním trhu budete nyní řešit na jednáních s vládou a hejtmany?

My ale jako kraje ani města přeci tohle nejsme schopni řešit. Já bych varoval před tím, že tohle vyřeší někdo za ně. Teď už se uprchlíci dostávají normálně na trh práce a je to na nich. Za vás taky nikdo neřeší, jestli pracujete a dokážete si vydělat peníze. Ti lidé se budou muset sami aktivně zapojit. Úkolem ministerstva práce a sociálních věcí je teď dát Ukrajincům co nejlepší přístup k informacím, kde volné pracovní pozice jsou. Ideální by ale také bylo nastavit logické hranice, že pokud si práci do půl roku nenajdou, tak spadnou do minimální sociální podpory stejně jako Češi. Aby měli motivaci a věděli, že do nějakého času musí pracovat. Oni musí chápat, že pokud tu chtějí zůstat, třeba do půl roku musí být zaměstnání, aby se uživili a mohli tu normálně žít. A pořád věřím, že to většina z nich normálně chápe.

Kdy proběhne stěhování běženců z hotelů?

Už probíhá, každý hotel to má jinak. Záleží na tom, jak postupně své kapacity chtějí uvolňovat.

Máte vytipováno, který kraj využívá nejvíce komerčního ubytování?

Nejde o žádné zásadní rozdíly. Je to hlavně o tom, že v některých krajích je zkrátka uprchlíků více – třeba v Praze a ve Středočeském kraji. V přepočtu na obyvatele má relativně dost běženců ještě Karlovarský kraj. Méně jich je třeba na Moravě ve Zlínském kraji. Ale žádný kraj se nevymyká v tom, že by ve větší míře využíval hotely a penziony. My jsme prostě využívali všechny typy ubytování. Uvědomte si, že se sem valily desítky tisíc lidí denně a my jsme se o ně potřebovali velmi rychle postarat.

Kolik míst budete muset uvolnit v komerčních typech ubytování například u vás v Jihočeském kraji?

Půjde o stovky míst. Třeba ve středu jsme přestěhovali část lidí, to se prostě děje každý den. Určitě si to nepředstavujte tak, že v jeden den se vystěhují všichni běženci z hotelů. Přemísťujeme je postupně už delší dobu.

Jak byste zhodnotil komunikaci s vládou?

Probíhá na úrovni Ústředního krizového štábu, ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) ho myslím řídí velmi dobře. Samozřejmě komunikace má nějaké mezery, ale to je dáno tím, že zkrátka v rychlém čase řešíte velmi složitou problematiku. Zatím ale nevidím žádný dramatický problém.

V prvních týdnech ruské invaze byla krajská asistenční centra přeplněná a na hraně kapacit. Teď sám říkáte, že uprchlická vlna opadá. Zavíráte tedy v některých krajích centra?

Samozřejmě utlumujeme provoz a reagujeme na poptávku. To je logické, přeci v centrech nebudete mít stejný počet pracovníků jako při největším náporu. Dříve jedním centrem prošlo za den třeba 1 400 uprchlíků, teď často ani ne sto.

Několikrát jste zmínil solidaritu českých občanů, mnohé rodiny si vzaly uprchlíky k sobě domů. Jde ale také o dočasné řešení, ozývají se vám Češi s tím, že už je nemohou dál ubytovávat?

Ano, to se děje. Oni přijdou do asistenčního centra a my uprchlíky přesuneme jinam. České rodiny nechodí nějak masivně, ale je to prostě normální. Někdo byl připravený si vzít k sobě uprchlíky na měsíc a teď už to nezvládá. To se dalo očekávat a nebylo by fér to někomu vyčítat.

Kdy budete vědět, kde je dostatek pracovních míst či škol? Kdy to bude dostatečně zmapováno?

Coby hejtmani po tom voláme už delší dobu. Potřebujeme tři vrstvy mapy, o kterých jsem mluvil. Hlavně potřebujeme nutně vědět, kolik lidí je v jednotlivých obcích s rozšířenou působností a jestli tady hodlají zůstat nebo se za měsíc vracet zpět na Ukrajinu. To je klíčové. Já doufám, že během čtrnácti dnů by už mělo být jasno. Ministerstvo školství poměrně dobře zmapovalo kapacity škol a školek v krajích. S pracovním trhem to bude složitější, tam figurují soukromé firmy, které nemusí odpovědět státu na nějaké dotazníky o nabídkách práce, a čísla nebudou přesná.

(Autor: Magdaléna Langová)

Rozhovor vyšel na Lidovky.cz.

Martin Kuba
předseda Asociace krajů ČR
hejtman Jihočeského kraje
předseda regionálního sdružení

Více o autorovi