Co žene nahoru ceny potravin
28. dubna 2022

Veronika Vrecionová: Co žene nahoru ceny potravin

(Reflex) Je to druhá Putinova fronta. Kvůli ruské invazi na Ukrajinu roste cena energií, zejména plynu, který je také hlavním zdrojem výroby hnojiv. Jejich cena rovněž extrémně vyletěla nahoru. K tomu se přidává obava z nedostatečné ukrajinské produkce v letošním roce a na potravinový problém je zaděláno. Reflex přináší rozhovor s Veronikou Vrecionovou (ODS), členkou výboru Evropského parlamentu pro zemědělství a rozvoj venkova.

Rostly by ceny potravin, kdyby nebylo války?

Pravděpodobně ano, ale ne tak dramaticky. Ukrajina je největší světový exportér slunečnicového oleje a jeden z největších exportérů obilí, jímž zásobuje převážně severní Afriku a Blízký východ. Obavy z nedostatku těchto produktů vedou k růstu jejich cen. Není jasné, jestli a kolik se Ukrajincům podaří zasít a následně sklidit. Ukrajinci mají nedostatek paliva i hnojiv, a navíc jim Rusové část polí zaminovali. Rusko rovněž cíleně zničilo zařízení pro export potravin z Ukrajiny, zejména přístavy, protože naprostá většina se vyváží po moři. Vyvolávání hladomoru je tradiční ruský nástroj vedení války. Je to druhá Putinova fronta.

Jsou reálné obavy z nedostatku některých potravin? Jak jsme na tom ohledně potravinové bezpečnosti, pokud by kvůli tamnímu konfliktu došlo k významným výpadkům v exportu?

Česko z Ukrajiny zásadní množství potravin nedováží, ale světový obchod je propojen, proto nedostatek obilí v jedné části světa zvýší jeho ceny i na jiných místech. Nedostatku potravin se pravděpodobně bát nemusíme, ale ceny porostou. Jak moc, to záleží na vývoji války.

Nebudeme nakonec nuceni vyvážet i na Ukrajinu, abychom zabránili nějakému novému hladomoru?

Pokud nedojde k další významné eskalaci ruské invaze, Ukrajina své obyvatele uživit dokáže. Pokles produkce zatím očekávají v rozmezí 30–50 %, což na vlastní potřebu stačí, ale vývoz se sníží dramaticky. Rolí EU bude s tímto vývozem Ukrajině pomoci. Musí vytvořit pozemní koridory do jiných evropských přístavů, nejlépe po železnici. Problémem je ale rozdílný rozchod kolejí na Ukrajině a v EU, takže vyvstává potřeba překladišť na hranicích. Navíc přepravní kapacita železniční přepravy je daleko nižší než kapacita námořní přepravy.

Černé scénáře předpokládají příchod až půl miliónu uprchlíků. Jsme na to produkčně připraveni, nebo budeme muset citelně zvýšit dovoz potravin?

V této oblasti nevidím zásadní problémy. Náš trh je propojen s unijním, řadu potravin dovážíme, jiné zase vyvážíme. Tři procenta potravin navíc, což je nárůst populace po příchodu Ukrajinců, doplnit zvládneme. Navíc jsme na začátku sezóny, takže v omezené míře mohou na větší poptávku reagovat i naši zemědělci zvýšením produkce.

Změní růst cen potravin a ukrajinská krize zemědělskou politiku EU? Například iniciativu z „pole na vidličku“?

Úplně ji nezmění, ale nějaké úpravy určitě budou. Již padlo rozhodnutí, že například povinnost držet až 10 % zemědělské půdy ladem, která měla platit od začátku roku 2023, bude mít zatím roční odklad. Je také jasné, že se nebude zvyšovat tlak na rozšiřování půdy obhospodařované v ekorežimu. Komisař pro zemědělství Wojciechowski se už vyjádřil, že by mělo dojít k nějaké pauze v přijímání další legislativy, jež by mohla mít dopad na produkci potravin. Zjednodušeně řečeno, budeme usilovat o to, aby se na zemědělské půdě vypěstovalo co nejvíce kvalitních a cenově dostupných potravin. I kolegové z ostatních frakcí, kteří ještě před pár měsíci hlasitě podporovali co nejpřísnější ekologická opatření, už mění názor.

Ovlivní současná krize i snahy o snížení intenzifikace zemědělství a péči o krajinu? Není vyhazování peněz, dostává-li někdo dotace za neobdělané zemědělské pozemky?

Zemědělské dotace již řadu let nejsou penězi za produkci. A já jsem přesvědčena, že je to správný trend. Produkce potravin je ekonomická činnost, jež má fungovat co nejvíce bez dotací. Dotace by měla být spíše kompenzace zejména na neekonomické činnosti, které zemědělci dělají na základě společenské objednávky, například zvýšenou péči o krajinu, vodu, půdu.

Fialova vláda pozměnila čerpání dotací, které ta Babišova nastavila na velké farmy. Nezpůsobí to rozkolísání zemědělského trhu s ohledem na už tak vypjatou situaci?

Přijatá zvýšená platba na prvních 150 hektarů je v poměru k celému rozpočtu, jenž jde každý rok do zemědělství, jenom nepatrným zlomkem. Ze 40 miliard Kč, které půjdou ročně do zemědělství, je to zhruba 4,7 miliardy na redistributivní platbu. Malým a středním zemědělcům pomůže, těm velkým neublíží. Výrazněji by se mohla dotknout pouze několika obrovských agrokoncernů, ale jejich velikost jim dává takovou konkurenční výhodu, že to zvládnou, ale křičet samozřejmě budou i nadále. Za minulé vlády byly zvyklí na jiný přístup. „Nám vše a ostatním nic.“ Kvůli tomuto nastavení také docházelo a stále dochází k neustálé koncentraci zemědělských podniků. Zkrátka systém vyhovoval pár gigahráčům.

Rovněž jste deklarovali konec biosložek v naftě, tedy konec řepkového byznysu, takže by mohli zemědělci osévat i jiné plodiny. Jenže povinnost přimíchávat OZE nezmizí. Je tu ještě nějaký jiný substituent, který by výpadek nahradil. Zároveň přibude povinnost zvýšit podíl OZE i v zemním plynu. Nebude to znamenat, že se zvýší podíl kukuřice, jež devastuje pole ještě víc než řepka?

Od podpory biopaliv první generace, tedy například řepky, ustupují už i ti, kteří toto bláznovství vytvořili, tedy zelení (v různých stranách a státech). Dopady na životní prostředí jsou horší než přínosy. Bioplyn, například biometan, je dobrá varianta za předpokladu, že se bude využívat zejména zemědělský odpad, nikoli energetické plodiny pěstované pouze pro tento účel. Souvisí to i s tím, o čem jsme již mluvili. V souvislosti s ruskou invazí je potřeba – a i o to se na půdě EU jedná –, aby se na zemědělské půdě vypěstovalo co nejvíce potravin, a ne kukuřice do bioplynek apod.

Měla by vláda, respektive EU vstupovat regulacemi do cen zemědělských komodit, zvláště když se ukáže, že jde o čistě spekulativní ceny?

Tuto variantu nyní nepřepokládám. Ale je určitě potřeba – a i o tom se bavíme s eurokomisařem pro zemědělství –, aby EU sledovala obchod se zemědělskými komoditami mimo evropský trh. Musíme mít data, abychom v případě potřeby mohli reagovat. Ale zachování volného trhu v rámci Evropy je rozhodně v našem zájmu.

A jak jsou na tom sami zemědělci? Ti by si měli mnout ruce, když jdou ceny jejich výrobků nahoru? Nebo ceny tlačí nahoru obchodníci?

Ano, růst cen rozhodně zvýší některé prodejní ceny. To jistě zemědělcům pomůže. Ale ruku v ruce rostou a pravděpodobně i porostou jejich vstupy – náklady, přičemž ne celý růst jsou schopni v krátké době přesunout do konečné ceny, například kvůli uzavřeným smlouvám. Rozhodně je nečekají extrémní zisky.
(Autor: Dušan Šrámek)
 

Veronika Vrecionová
poslankyně EP
členka Programového týmu ODS životní prostředí a zemědělství

Více o autorovi