Novinky Mediální výstupy

Stále máme rezervy

(MF DNES) Ve zvládání uprchlické krize pomáhají dobrovolníci i krajané, říká v rozhovoru Martin Červíček. Zkušenosti z dob, kdy šéfoval policii, jako by dnes našel. Hradecký hejtman, někdejší policejní prezident a čerstvý padesátník Martin Červíček (ODS) drží krajské kormidlo za uprchlické krize pevně v rukou. Proslýchá se, že dojíždí radit i vládním kolegům do Prahy. Hejtmanství podle něj musí pomáhat hlavně obcím, na něž dopadá příliv uprchlíků do regionu. Podle dosavadních dat jich je v kraji už přes 11 tisíc. „Velký zájem je třeba o umístění dětí do základních a mateřských škol. I když je zřizují města a obce, kraj vůči nim nemůže být imunní. Musíme to dát společně dohromady,“ říká Červíček.

Vnímáte, že vám v současné krizi nějak pomáhá zkušenost z policejní praxe?

S trochou nadsázky mohu říci, že jsme kraj, který moc nekňourá a snaží se problémy sám vyřešit a nastavit opatření, která v rámci možností můžeme udělat. Nejde jen o uprchlickou, ale stále tu je doznívající krize covidová. Mám dojem, že když je člověk zvyklý takové věci řešit nebo má zkušenost s fungováním státu, nepotřebuje na mnoho otázek odpovědi.

Jak komunikujete s vládou a s ostatními kraji?

Z mého pohledu je komunikace bezproblémová. Setkáváme se nejen na videokonferencích, ale i osobně. Probíhá celá řada dílčích jednání, která upřesňují nejen současný stav, ale i rozhodování vlády. Mimo to každý hejtman má možnost individuálně jednat s příslušnými ministry. Je třeba si některé věci upřesňovat s ohledem na podmínky krajů, koordinovat naše záměry, aby byly v kontextu toho, co připravuje vláda. Neplatí to jen při zvládání uprchlické krize, ale třeba i při covidu.

Je tato komunikace dostatečná?

Z mého pohledu je, ale to je asi dáno tím, že jsem přesvědčen, že kraj si má mimořádné situace odřídit. Musíme si pojmenovat problémy a způsoby řešení a vymezit se proti tomu, co už nezvládneme sami, co už není regionální, ale odpovědnost státu. Požadovat odpovědi na otázky s tím spojené. Já však upřednostňuji, aby si v mimořádných situacích organizaci řídili především hejtmani a lidé z krizového štábu.

Funguje v kraji umisťování Ukrajinců a hledání pracovního uplatnění?

Musím vyjádřit velké poděkování všem, kteří se podílejí nejen na hledání ubytovacích kapacit, ale především těm, kdo je v našem kraji poskytli. My jsme umístili přes KACPU (krajské asistenční centrum pro pomoc Ukrajině, pozn. red.) jen asi deset procent registrovaných uprchlíků. Většinou k nám přicházejí na registraci lidé, kteří jsou ubytováni v kapacitách měst, obcí i neziskových organizací. Těší mě, jak se v našem kraji rozjelo ubytování v domácnostech. Všichni udělali maximum možného.

Už jste aktivovali nouzová ubytování, na která jste se připravovali, nebo to nakonec potřeba nebude?

Myslím, že to asi potřeba bude, používáme však primárně kapacity, které máme od státu, obcí či neziskovek. Máme připravené i rezervy v komerčním ubytování. V poslední době se to prolíná a nelze říci, že jsme komerční místa nepoužili, ale jsme stále schopni ubytovávat i v případě pokračující uprchlické krize.

Komerční lůžka tedy již obsazujete?

Zatím velmi málo, ale máme předběžně nasmlouvané kapacity, které použijeme, když nám státní lůžka dojdou.

Kolik uprchlíků je nyní v kraji?

Dosud jsme zaregistrovali přes 11 tisíc lidí. Hodně nám pomáhá i ukrajinská diaspora, která u nás není úplně malá. Už před válkou tady pobývalo téměř 7 tisíc Ukrajinců. Dochází tu k určité synergii mezi diasporou, obcemi, krajem a neziskovkami. Ti všichni se podílejí na tom, že to zvládáme.

Mezi uprchlíky je polovina dětí, jak jsou na tom školy a školky s jejich přijímáním?

Dnes jsem byl shodou okolností na poradě středních škol, kde padlo mnoho věcí v souvislosti s adaptačním procesem ve školství. Pokud bude krize pokračovat a lidé tady budou zůstávat, tak adaptační proces je vlastně to nejdůležitější, co nás čeká. Nejenže situaci ve školách sledujeme, ale jsme v pravidelném kontaktu se zřizovateli. U mateřských a základních škol to jsou obce a města, střední školy jsou naše. Konají se pravidelné porady a připravujeme se i na řešení problémových případů. Například hodně uprchlíků máme v Krkonoších a Podkrkonoší, kde je spádovost třeba do Vrchlabí, ale město Vrchlabí se svými školami a školkami není schopno pojmout veškeré požadavky na umístění dětí. Snažíme se proto koordinovat jejich rozmístění po blízkých obcích, ale přemýšlíme i o variantách, že by se vyčlenily speciální dětské skupiny anebo kapacity v jiných školách a podíleli bychom se na adaptaci.

Máte o příchozích dostatek informací, aby s nimi bylo možné efektivně pracovat?

Registrační proces je od začátku nastavený tak, abychom o uprchlících zjistili co nejvíce a hned se podíleli na adaptačním procesu. Řada uprchlíků tu hledá práci, takže je tu úzká spolupráce s úřadem práce i s cizineckou policií. Už při registraci se snažíme s uprchlíky bavit a možná i trochu nasměrovat jejich působení v regionu. Neříkám, že to funguje ze sta procent, ale snaha na KACPU je od samého začátku, abychom o uprchlících něco věděli, pracovali s tím a popřípadě zvážili jejich umístění v regionu. Aby se třeba v jednom místě neakumulovalo příliš mnoho maminek s dětmi. Máme také děti, které přicházejí a vyžadují speciální péči, takže jsme ve spojení se zařízením v Neratově, které se stará o postižené. Těch maličkostí, které se řeší při registraci, je dost a já jsem moc rád, že jsme se od začátku nesoustředili jen na to, aby byla registrace hotová, ale abychom měli podchycené právě tyto věci okolo.

Nacházejí uprchlíci uplatnění třeba i v organizacích kraje?

Ano, například v hradeckém muzeu. Protože jsme věděli, že sem přicházejí ukrajinské specialistky na muzejní práci, zaměstnali jsme je. Počítám, že i další organizace budou užívat těchto přicházejících. Poměrně dost zájemkyň o práci máme ve zdravotnictví, kde je bohužel problematický proces akreditace, aby tu mohly plnohodnotně pracovat. Doufám, že se to změní. Už teď se však na poskytování zdravotní péče podílejí, mimochodem v našich nemocnicích poskytujeme uprchlíkům zdravotní péči.

Už se proces akreditací trochu urychlil?

Myslím, že o tom bude ještě těžká debata, ale věřím, že bariéry, které vytváří státní moloch, budou odstraněny. Jsem přesvědčen, že bychom neměli klást zbytečné administrativní překážky zaměstnávání uprchlíků, kteří tady chtějí zůstat. Ministerstvo zdravotnictví o tom ví a přislíbilo řešení. Ale je ještě moc brzy, abychom se bavili o tom, že systém funguje.

Poslanecká sněmovna před týdnem prodloužila nouzový stav o dva měsíce. K čemu ho potřebujete?

Když máte nouzový stav, máte možnost používat prostředky, které jsou k dispozici. Jsem přesvědčen, že tento stav je zaměřen na to, aby orgány podílející se na zvládnutí uprchlické krize měly zjednodušené postupy a nebyly omezené byrokracií z normálních časů. Z mého pohledu to bylo výhodné, třeba když jsme zařizovali KACPU. Projít standardním výběrovým řízením by nebylo nic jednoduchého.

Budete požadovat od vlády více peněz do rozpočtu právě s ohledem na uprchlickou krizi?

Jsem přesvědčený, že vláda moc dobře ví, že kompenzace nejen obcím, ale i krajům bude muset poskytnout. Z mého pohledu je však nejdůležitější nastavit systém, aby všechno fungovalo. Jako hejtmani jsme si s ministrem financí dali gentlemanskou dohodu, že se věci budou dokladovat a nárokuje se určitá úhrada za zvládnutí krize.

Vláda už slíbila dotace na rekonstrukce objektů pro ubytování uprchlíků, je to příležitost i pro kraj?

Vidím to jako velkou příležitost pro některé obce, které nejenže poskytly ubytování, ale opravdu se pustily do stavebních úprav nebytových prostor. My jsme už před časem monitorovali situaci a zájem obcí a měst o tuto dotaci byl.

Kraj neplánuje opravit třeba nějaký opuštěný internát?

I o tom budeme uvažovat, ale musím říct, že jsme poskytovali ubytování především v budovách, které slouží k ubytování, a nešli jsme cestou nějakých rychlých přestaveb.

(Autor: Tomáš Hejtmánek)