Uvědomují si média ještě svoji spoluodpovědnost?
Tento článek se mi nepíše lehce, už jenom z toho důvodu, že máme konec léta, a ten by měl být spíše radostný než pochmurný. Nemohu však jinak.
Kolega mne začátkem týdne upozornil na internetovou diskuzi pod zprávou o tragickém úmrtí náměstka životního prostředí Kulíška. Tón příspěvků byl vesměs monotónní: dobře mu tak. Pan Kulíšek byl totiž ODSák a bral víc než sto tisíc měsíčně. To dnes automaticky znamená, že pan Kulíšek byl nečestný člověk, který se zajisté obohacoval na úkor poctivého občana. Nikoho v diskuzi nezajímalo, že pan Kulíšek má rodinu a přátele, které tragické úmrtí mladého člověka muselo nevyhnutelně zasáhnout. Osobně si myslím, že skoro nikdo z přispěvatelů toho o panu Kulíškovi moc nevěděl. Já se ale ptám: kde se bere taková zloba a nenávist vůči jakékoliv politicky exponované osobě?
V každém společenském uskupení se najdou lidé slušní a lidé morálně zkorumpovaní. Je však alarmující, že dle společenské nálady v naší zemi je každý politik grázl. Mělo by být automatické, že člověk podezřelý z nekalého chování by měl odstoupit a jeho praktiky být řádně prošetřeny. Problém je v tom, že podle veřejného mínění je takový člověk téměř každý, kdo je politicky aktivní. Média mají právo a povinnost informovat o veškerém dění ve společnosti. Zdá se mi však, že za posledních pár měsíců média korupci, mnohdy domnělou, spíše prodávají. Přeci jenom je to trendy téma a ta vynášejí. Denně vidíme rozhovory s takzvanými odborníky na korupci, kteří mají stoprocentní důkazy vůči nějaké osobě až na to, že nemají žádné stoprocentní důkazy. Denně jsou nám servírovány tuny článků a reportáží, které vesměs nic neříkají, ale diváky a čtenáře zaujmou, protože je v nich obsaženo slovo korupce a politik. Chybí už jenom hashtag, je to dobrý způsob, jak se zviditelnit. Všichni neseme zodpovědnost za svoje činy. Ať už je naše profese či angažovanost jakákoli. Tento moderní, senzacechtivý hon za reportážemi, které víc recyklují slova, na jejichž denní dávku si dnes občas prakticky zvykl, než skutečně poukazují na to, co se děje, mi připomíná moderní hon na čarodějnice. Znovu opakuji, že veškeré podezřelé chování se musí zveřejnit a řešit, tento způsob reportáží však dohání společenskou náladu k bodu varu. Podněcuje zlobu a závist. Jakoby se ve společnosti nedělo nic jiného, než kradlo, jenom nevidím ty stovky veřejně působících lidí v drahých německých autech a fotky smluv na vily v Portugalsku. Prosím, zamysleme se nad tím, co je skutečná reportáž založená na relevantních poznatcích a co je mediální senzace. Všichni nepatří do jednoho pytle a historie nám již ukázala, jak otřesně může dopadnout poštvávání jedné skupiny lidí vůči druhé.
Všem Vám přeji hezký konec léta. Rodině a přátelům pana Kulíška mnoho sil a médiím šťastnější ruku a soudnost při výběru reportáží a senzací.
člen místní rady
člen oblastní rady v Jihlavě