Novinky Mediální výstupy

Neházet lidem klacky pod nohy

(Euro) Jak se nezadržitelně blíží termín říjnových parlamentních voleb, objevují se v médiích kromě předvolebních průzkumů a vyhrocených debat politiků také zaručené tipy, kdo s kým složí budoucí vládu, kdo je čí přirozený partner a vůbec jak to všechno vlastně dopadne.

Mně tyhle spekulace přišly vždycky trochu „jalové". Jednak se v drtivé většině jedná o „přání otcem myšlenky", ale především hlavní slovo ve volbách mají voliči. To oni rozdávají karty, se kterými pak politici hrají. Vždy mně přišlo smysluplnější věnovat se samotné politické práci a volebnímu programu než vymýšlení strategií a porcování medvěda, který ještě běhá po lese. Na jednom se ale s různými komentátory shodnu.

Naše země opravdu potřebuje změnu poměrů.

Jsem pravicovou političkou, která celý svůj politický život spojila s ODS. V minulosti přirozenými voliči ODS vždy byli také drobní podnikatelé a živnostníci. Je to celkem logické spojení. ODS zastávala pozici strany, která je pro malý a levný stát, nízkou míru byrokracie a vysokou míru osobní svobody. Z těchto důvodů jsme vždy byli volbou číslo jedna pro lidi, kteří od státu nic nechtějí, kromě toho, aby je nechal na pokoji. Své životní štěstí hledají ve své vlastní práci a schopnostech a státní aparát chtějí maximálně efektivní a maximálně štíhlý. Nejen rok a půl poznamenaný pandemií koronaviru, ale celých sedm let vládnutí ANO a socialistů se ovšem na této naší přirozené voličské základně podepsaly opravdu neblaze.

V Praze podpora nefugovala

Když vláda hnutí ANO loni plošně uzavřela podnikatelům jejich provozovny kvůli šíření covidu-19, strážkyně státní kasy Alena Schillerová vyrukovala s ohromujícím číslem 1,2 bilionu korun na podporu ekonomiky. Měli bychom se ptát, kde ty peníze jsou, protože drobným podnikatelům a živnostníkům vyplaceny opravdu nebyly. Někteří propadli sítem vládou stanovených podmínek pro nárok na jakoukoli pomoc, jiní na ni po mnoha měsících dosáhli, ale pokryla jim jen desetinu nebo pětinu nákladů. A ti další? Ti raději rovnou položili podnikání na hřebík.

Abych ovšem nekritizovala jenom vládu, o mnoho lepší situace pro podnikatele nepanovala ani pod vedením části opozičních stran. V mé domovské Praze vládne Česká pirátská strana. V komunálních volbách sice nevyhrála, ale zákulisní dohody zafungovaly a vítěz, ODS, byl těmi dalšími na pásce obejit. Primátor hlavního města za Piráty Zdeněk Hřib má také plná ústa řečí a hlavně plný Facebook statusů o tom, kde koho podporuje a co všechno nezařídí, ale realita je snad ještě horší, než jakou vidíme u dnešní vlády.

Pražské podnikatele postihla pandemie koronaviru opravdu citelně, což bylo dáno jednak zásadním poklesem turistického ruchu a jednak skladbou služeb, na něž se pražští podnikatelé zaměřují.

Připomenu, že Praha vytváří čtvrtinu HDP České republiky. Působí v ní pětina všech podnikatelů v zemi, v metropoli působí 570 tisíc podnikatelů. V hlavním městě se soustřeďují odvětví vytvářející vysokou přidanou hodnotu a ekonomiku Prahy nadprůměrně tvoří právě i odvětví služeb. Kde je ta vládou avizovaná „pomoc státu" pro podnikatele působící třeba v cestovním ruchu, ubytování, pohostinství atd.? Je ale také třeba se ptát, proč ani Piráti v Praze, při vědomí, že vláda selhala, nerealizují nějaký investiční plán, který rychle vytvoří vhodné podmínky pro restart podnikání v hlavním městě?

Realita byla taková, že sotva se pražští podnikatelé v restauračním byznysu jakž takž vzpamatovali ze zavřených provozoven, vypověděl pražský magistrát pod vedením pana Hřiba desítkám z nich nájmy z restauračních předzahrádek. Přesto, že řádně a včas po mnoho let platili desetitisícové nájemné. Kromě toho pirátská koalice zdražila Pražanům nájemné v obecních bytech, daň z nemovitosti, vodné a stočné, poplatky za svoz odpadu, jízdné v MHD nebo třeba parkování na P+R parkovištích.

Na sociálních médiích tak jejich řeči o „nutné podpoře lidí v krizi" sice vypadaly hezky, ale ve skutečnosti to například znamená, že vypovídají bytové nájemní smlouvy slušným nájemníkům, kteří platí řádně nájem a obývají byt podle platné nájemní smlouvy. A to jen proto, že se jim zdá, že někdo má velký příjem nebo že není v domácnosti dostatečný počet osob na tolik metrů čtverečných, které mají k dispozici. Tak toto je pražská pirátská realita.

Ctít jednoduché pravidlo

Většina podnikatelů, nejen těch pražských, je naštěstí odolná a i přes veškerá úskalí tuto neblahou dobu přežila. 

Mám ale velké obavy, jak dlouho vydrží, pokud toto jejich bezprecedentní „dojení" nepřestane. Přiznám se, že představa, že by tu avizovanou „změnu poměrů" měli po hnutí ANO převzít Piráti, mě optimismem příliš nenaplňuje. Zkušenost z Prahy totiž ukazuje, že by to byla změna z bláta do louže.

Živnostníci a drobní podnikatelé jsou nejen páteří naší ekonomiky, ale jsou i solí naší země. Vytvářejí hodnoty, které stát sám vytvořit neumí, aniž by za to cokoli čekali, snad kromě toho, aby jim pořád někdo neházel klacky pod nohy.

Přitom je naší povinností podnikatele a živnostníky chránit, chráníme tím totiž také sami sebe a kvalitu vlastního života. Od nadcházejících voleb tak očekávám, že se do vedení země dostanou ti, kteří toto jednoduché pravidlo budou opravdu ctít.