Obavy ze zelených plánů Evropské komise
21. července 2021

Tomáš Jirsa: Obavy ze zelených plánů Evropské komise

(Právo)

Oceňuji pragmatické postoje Andreje Babiše k „boji“ s klimatickou změnou. V projevu na Evropské radě uvedl: „Jestliže vydáváme miliardy z kapes daňových poplatníků, musíme se postarat, aby byly vynakládány na věci, které budou k prevenci klimatických změn efektivně přispívat, a současně nebudou Evropu poškozovat z hlediska její dlouhodobé globální konkurenceschopnosti. (...) Připomenu, že globální uhlíkové emise v roce 2018 představovaly 37 mld. tun, z čehož na EU připadá 3,5 mld. tun, tedy zhruba 9 %. Zatímco EU snížila v loňském roce svou uhlíkovou stopu zhruba o 20 milionů tun CO2, zbytek světa ji zvýšil o více než 1020 milionů tun, tedy 51krát více. (...) Vždy zvažujme dopady na ekonomiku. Nesmíme průmysl z EU vypudit. V prvé řadě buďme velmi opatrní v tom, aby naše deklarované cíle nebyly pro průmyslové firmy překážkou při investování v EU.“ Jakkoli jsou tyto názory pragmatické, v klíčových hlasováních o zelené ideologii premiér Babiš bohužel vždy v Bruselu zvedl ruku pro pokračování zelené revoluce.

Týdeník The Economist konstatuje, že „přechod k zelené ekonomice bude pro Unii bolestivý“, a až konkrétní dopady přijdou, „budou se muset představitelé států rozhodnout, zda podpoří Brusel, nebo se na něj pokusí svrhnout celou vinu".

Jsou to jednoduché počty. Evropská unie se rozhodla vydat společné dluhopisy za 750 miliard eur (přes 19 bilionů korun) a těmito penězi financovat zelenou cestu k „bezuhlíkové ekonomice“. Na splácení těchto dluhopisů chce použít nové společné evropské daně. Půjde za

a) o již známé emisní povolenky, které budou uplatněny v námořní dopravě a ve stavebnictví b) o nové daně pro velké nadnárodní firmy

c) o uhlíkovou daň na dovoz zboží, která má zabránit přesouvání výroby do zemí, které nesnižují, ale naopak zvyšují uhlíkové emise

d) o daň pro velké digitální firmy.

A také nové zdanění leteckého paliva. K tomu je potřeba připočítat plány na zrušení automobilů se spalovacími motory, odstavení uhelných a někde i jaderných elektráren a mnoho dalších „ambiciózních“ plánů Komise. Nové evropské daně na financování zelené revoluce budou znamenat velké zdražování téměř všeho. Zdražování bude baleno do krásných slov o odpovědnosti k planetě a budoucím generacím a skrýváno jinými důvody, protože Evropa si dobře pamatuje masivní protesty žlutých vest ve Francii proti „ekologické dani“ z benzínu.

Součástí „Velké zelené revoluce“ bude naprostá závislost na ruském plynu a obavy energetiků o nedostatek elektřiny z důvodu vypínání evropských uhelných a jaderných elektráren a přesunu k nestabilním obnovitelným zdrojům.

Považuji plány představitelů Evropské unie za daň z blahobytu. Lidé ve vedení EU nikdy nepoznali bídu či nedostatek, žijí ve slonové věži naprostého dostatku a za každou cenu chtějí dělat (za cizí peníze) dobro, nejlépe předělat a zachraňovat svět.

Návrhy Komise jsou odtržené od reálného života, nekonzultované s průmyslem, typické sociální inženýrství. Ekonomické důsledky zelené ideologie mohou vést k pádu EU. Nepřeji si to, ale jeden z důsledků zelené revoluce zcela jistě bude, že chudí ještě více zchudnou a zchudne i střední třída.