Likvidace dětských center může mít tragické dopady
(Právo) Poslanci se před koncem volebního období pustili do vylepšování ochrany ohrožených dětí. Za vydatné podpory aktivistů budí vášně zejména návrhy zakázat umisťování nejmenších dětí do ústavní péče.
Doprovodná kampaň některých neziskových organizací, umělců a aktivistů budí dojem, jako by v České republice někdo aktivně bránil přesunu miminek do milující náruče náhradních rodičů. A také zamlčuje fakt, že většina ústavních zařízení se v posledních letech již dávno transformovala a současná dětská centra jsou na hony vzdálená představě zlých a chladných kojeneckých ústavů. Poskytují širokou škálu služeb dětem a mnohdy i jejich rodičům, pokud je to možné. Drtivá většina dětí z dětských center odchází buď zpět ke svým biologickým rodičům, nebo do náhradní rodinné péče.
Je paradoxem, že tažení za likvidaci kojeneckých ústavů dost možná potopí celou novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí předloženou ministerstvem práce a sociálních věcí, která chce zlepšit ohodnocení pěstounů.
Protože jestli něco trápí systém pomoci ohroženým dětem, tak to není přebytek kojeneckých ústavů, ale nedostatek pěstounů, zejména dlouhodobých. Většinou chybí pěstouni, kteří by byli připraveni starat se o sourozence, o děti s handicapem nebo děti s komplikovanou rodinnou anamnézou, například s agresivními rodiči.
Nedostupnost dlouhodobých pěstounů především varuje, že stát neumí zaručit, že dětem, jejichž vlastní rodiče selžou nebo je týrají, nabídne bezpečné a pokud možné stabilní útočiště v rámci náhradní rodiny. Jsou tu ale přece pěstouni na přechodnou dobu, namítnou jistě z druhé strany. Praxe ukazuje, že tento institut se neusadil a často vede k opakovanému zpřetrhání vazeb už tak traumatizových dětí na lidi, kteří o ně pečují.
Naivní je představa, že lepší práce s biologickou rodinou přinese úbytek dětí vyžadujících pomoc. To je věc, o kterou se musíme snažit. Dennodenně hlásí sociální pracovníci záchyt dětí, kterým vlastní rodiny ubližují. A takové děti potřebují pomoc okamžitě. Pokud se stát dobrovolně zbaví první záchranné sítě v podobě dětských center při současném nedostatku náhradních rodin, dost možná to povede k tomu, že týrané děti budou ve svých rodinách čelit násilí dál. Kam ty děti dáme, když pro ně v okolí nemáme náhradní rodiny? Tento dotaz si kladou sociální pracovníci, opatrovničtí soudci i další odborníci. Bohužel to neřeší sporný návrh.
A ani zástupci nevládních organizací, které zásobují zákonodárce vlastními legislativními návrhy, jejichž nepřiznaným účelem je zajistit si přísun financí a posílit své postavení v systému. Hrozí nebezpečí, že se ohrožené děti ztratí z dohledu státu a dojde k postupné privatizaci systému.
Návrh na zrušení dětských center pro nejmenší děti navíc přichází v tu nejméně vhodnou dobu. Podle veřejně dostupných zpráv se prý za loňský rok počet evidovaných týraných dětí zmenšil. A to je paradoxně strašidelná zpráva. Lidem z praxe je jasné, že probíhající pandemie a hlavně přechod dětí na domácí výuku omezily možnosti, jak týrání dětí odhalit. Ve skutečnosti je situace dost možná opačná a jejím důsledkům budeme už brzy čelit. Nedomyšlená likvidace dětských center může mít vážné dopady. V době po covidu přímo tragické.
senátorka PČR
