Novinky Mediální výstupy

Delegáti červnového volebního sněmu této pravicové strany zvolili do svého čela novou krev. Reflektovali tak na potřebu změny myšlení i celkového obrazu pardubické ODS. Tu reprezentuje především Jiří Janků, předseda oblastního sdružení a jeho nově složený tým. Položili jsme mu proto několik otázek.

Pro pardubické občany jste zatím v politice velkou neznámou. Kdo je tedy Jiří Janků?

V politice jsem ještě velkou neznámou, ale vstupem do politiky se nijak neměním. A to si hodlám udržet, protože bohužel většina nově příchozích do politiky se dle mých zkušeností dříve či později stane horšími, než byli jejich předchůdci a učitelé. Existují však výjimky potvrzující pravidlo. Vždy jsem se zajímal o dění okolo sebe. Společensky odpovědné chování jsem také implementoval do své firmy eBRÁNA, která pro Pardubice získala velmi prestižní titul Odpovědná firma roku 2011 za celou ČR. Mým velkým osobním vzorem je Tomáš Baťa.

Co bylo vaším motivem kandidovat na předsedu oblastního sdružení Občanské demokratické strany?

Vždy jsem byl pravicově smýšlející. Měl jsem možnost nahlédnout do politiky v době, kdy jsem brigádně na vysoké škole pomáhal s přípravou dotací. To, co se s nimi děje mi ale morálně znemožnilo v této práci nadále pokračovat. Proto jsem vzal za svou myšlenku založit v Pardubicích skupinu Mladých konzervativců, jejímž cílem bylo umožnit mladým lidem se zájmem o politiku nahlédnout do politiky, aniž by do ní museli vstoupit. V té době jsem o politické kariéře vůbec neuvažoval. Ale vývoj Pardubic jako města, stav třídy Míru, bazénu před rekonstrukcí a mnoho dalších průšvihů mne de facto donutilo vstoupit do ODS. Obešel jsem své kamarády, aby šli se mnou. Protože jsem věřil, že nechtějí své děti přivést na svět a vychovávat v městě, které jim nedá jasnou a plnou perspektivu skvělého života v moderním evropské aglomeraci.

A stejný motiv mne vedl ke kandidatuře na předsedu ODS pardubického okresu. A protože se ke mně za čtyři roky v ODS přidalo mnoho skvělých lidí, kteří buďto nově přišli nebo byli uzavřeni v beznaději, podařilo se mi zvítězit dvoutřetinovou většinou. V té chvíli se pardubická ODS po dlouhé době postavila na start jako téměř jednotný mančaft.

Je sázka na perspektivní mladé politiky novým trendem pardubické ODS?

Ano, zcela jistě. Ale pojďme si říct, kdo je to mladý politik. Mladý politik je ten, který se na politiku dokáže podívat očima reflektujícími nutné změny v chování sebe sama a zcela jasně ODS. Který pochopí, že stánek s modrou vatou a balónky měsíc před volbami už je dávno za zenitem a že v době kroužkování a morálně hospodářské krize musí být politik každodenním tvůrcem lepšího života svých spoluobčanů, nositelem morálních hodnot a především majákem naděje. 

Proto v týmu mých nejbližších najdete jména opatovického starosty Pavla Kohouta nebo dubinského starostu Vítězslava Štěpánka, kteří jsou v ODS již od 90. let. Ale i mladého předsedu polabinské ODS Milana Drahoše, v jehož týmu je zase populární starosta Jiří Srbek. Oba mimopardubičtí místopředsedové David Urbánek a Pavel Matouš jsou nadějemi občanských demokratů v Holicích a Přelouči. 

Každý nový předseda přichází s neotřelými nápady. Podařilo se vám uvést v život nějaké změny, které přispěly například k většímu přiblížení politiky ODS občanům?

Úplně jinak jsme přistoupili ke komunikaci po Facebooku a webu, připravujeme vlastní televizní kanál na YouTube TV ODS Pardubice. Oslovil jsem odborníky na jednotlivé oblasti z řad členů, ale i nečlenů a dávám do kupy týmy, které se budou fundovaně věnovat řešení důležitých témat Pardubicka. Tak se již tvoří tým odpovědný za životní prostředí, školství, dotační politiku, sport, obvody a další žhavá dávno zanedbaná a politicky zcela rozbitá témata. 

Ale to, co připravujeme a na čem už pracujeme, by bylo na jeden velký samostatný článek. Občany, kteří budou mít zájem, hodlám o novém směru ODS na Pardubicku informovat na připravovaném setkání s předsedou a jeho týmem s občany.

Které hlavní dlouhodobé úkoly v pardubickém regionu na vás ještě čekají?

Rozhodně bychom neměli zapomínat, že pardubická oblast nejsou jen Pardubice. Město samotné vnímám jako přirozené centrum a to přináší nejen výhody a prestiž, ale zároveň nutnost být otevřenější k okolním obcím a městům. Přímo se tím nabízí téma dopravy, kdy jízda do téměř sousedících měst je kvůli stavu vozovek náporem na tlumiče i nervy.

V celém regionu jde ale hlavně o celkový rozvoj, o kterém se bohužel jen mluví. Ale jednotlivé projekty, často spolufinancované z evropských fondů, na sebe nenavazují a jejich propojení se dělá, a to ještě v lepším případě, až zpětně. Ale kolik z těchto roky připravovaných projektů už funguje? To rozhodně musíme změnit.

Do Pardubic se vrátila po šesti letech II. fotbalová liga. Ovšem pouze s výjimkou pro stadion Na Vinici. Aby se v krajském městě udržela nejen po sportovní stránce, je nutná rekonstrukce městského stadionu. Jak se na tuto problematiku dívá bývalý aktivní fotbalista Jiří Janků?

Jako sportovně založený člověk vnímám, že sice fotbal není v Pardubicích sportem číslo jedna, ale návštěva i výkon v domácím utkání s Bohemkou, nebo vynikající představení v loňském pohárovém utkání proti Spartě jasně ukazují, že na dobrý fotbal si Pardubáci cestu najdou. Byla by proto určitě škoda, kdyby město o vrcholový fotbal přišlo. Máme tu však i špičkový basket, světově úspěšné triatlonisty a další. 

Hrál jsem za žáky první ligu ve Slovanu Liberec, a když jsem se přestěhoval do Pardubic, šel jsem hrát do TJ ZD Dolany. 

Moje myšlenka je jednoduchá. Podívám se na web FK Pardubice. Ten dělala brněnská firma. (ostatně brněnským firmám se v Pardubicích v posledních letech velmi daří). Ta dává peníze do fotbalu v Brně. No, a když nám lavičky a cestičky postaví další brněnská firma, tak peníze, které vydělá, dá zase do brněnského fotbalu. Mezi podnikáním a sportem je jasná přímá úměra. Když se bude dařit pardubickým živnostníkům, podnikatelům a firmám bude se velmi dobře dařit i pardubickému sportu. Takže je jasné, odkud musíme začít. Nechci hasit požár, chci chytit žháře a udělat opatření, aby další požár nevznikl. A pak se těšme ne jenom na první ligu ve fotbale, ale na širokou podporu sportu v Pardubicích, který potom způsobí, že naše děti se nebudou poflakovat po ulicích a barech ve svých stokilových tělesných schránkách. No a to je další přímá úměra.

Rozhovor pro Týdeník Pernštejn č. 29/2012 vycházející 20.8.2012.