Novinky Mediální výstupy

Teď to nesmíme promeškat

(Hospodářské noviny) Tchajwanci u nás v příštích deseti letech mohou investovat desítky miliard korun, očekává Miloš Vystrčil. Ministři i tchajwanská prezidentka potvrdili, že chtějí, aby se Česko stalo jejich branou do Evropy. Mají obrovský zájem, ale já se obávám, abychom ho neprováhali, říká po návratu z týdenní návštěvy Tchaj-wanu předseda Senátu Miloš Vystrčil z ODS. V rozhovoru pro HN mluví o tom, že chce jednat se členy vlády, kteří jeho cestu nepodpořili. A také popisuje, jaký zájem o Česko návštěva v zemi vyvolala. „Jen co jsme přijeli, Tchajwanci vyprodali všechno české pivo," usmívá se.

Prezident Miloš Zeman v neděli v televizi Prima vaši cestu označil za „klukovskou provokaci“ a řekl, že už vás nebude zvát na porady ústavních činitelů. Bude to pro vás problém?

Když někam nejsem pozvaný, tak tam nechodím. Co s tím můžu jiného dělat? Jestli to bude problém z hlediska ladění našich názorů na zahraniční politiku, to nechám na posouzení jiných. Pochopil jsem, že se pan prezident se mnou o zahraniční politice bavit nechce, ale počítám s tím, že pokud budou mít zájem premiér nebo předseda sněmovny, tak se spolu dál normálně bavit budeme.

A myslíte, že budou mít zájem?

Zatím žádné informace nemám. Ale zrovna dnes (v neděli, pozn. red.) jsme se domluvili s panem premiérem, že se setkáme kvůli výsledkům cesty na Tchaj-wan. Příležitosti jsou velké, je tam co probírat.

Vyjasnili jste si s premiérem jeho kritiku, že nejste žádný diplomat a neumíte anglicky?

Ano, říkal jsem mu, že ho taky nezkouším z fyziky a neříkám mu, že nemůže dělat energetiku, když neví, kolik má kilowatthodina joulů. Beru to, možná to panu premiérovi trochu ulítlo.

Přesto, jak se vám s Tchajwanci s tímto handicapem jednalo?

Pár vět anglicky říct umím, a když se v angličtině mluvilo, skoro všemu jsem rozuměl. Tchajwanci navíc většinou mluvili čínsky a u většiny jednání byli i moji kolegové. Necítil jsem žádný velký problém.

Přejděme tedy k tomu, co jste na Tchaj-wanu vyjednali. Kdy bude létat přímá linka z Tchaj-peje do Prahy, o které jste jednali s tchajwanskými China Airlines?

Mohlo by to být hodně brzy poté, co se vypořádáme s pandemií koronaviru. Začít by se mělo s nákladními lety, a jakmile se podaří vyřídit všechny administrativní záležitosti, což by neměl být problém, tak začne i osobní přeprava.

Zaznělo to však jen v rovině příslibu. Není to málo?

Ale to nebylo tak, že my bychom dali nějaký požadavek a oni reagovali příslibem. Zájem zavést linku vzešel od nich.

Případným tchajwanským investicím v Česku by hodně mohlo pomoci otevření pobočky jejich Taiwan Cooperative Bank. Jak to s ním vypadá?

Tato banka, která má asi sedm milionů klientů, nám během páteční schůzky řekla, že plánuje otevřít pobočku v Evropě – a že by ráda, aby to bylo v Česku. Bylo to opět jejich proaktivní prohlášení. Na obědě pak byl zástupce největšího akcionáře této banky, což je ministerstvo financí, které v ní má asi 43procentní podíl, a ten mi potvrdil, že jeho přáním je, aby pobočka byla u nás.

Kdy by to mělo být?

Říkali, že v tuto chvíli dělají studie proveditelnosti. Jen co je dokončí, mělo by to být velmi rychlé. Jak dlouho taková studie bude trvat, nevím, ale vyrozuměl jsem, že to je velmi aktuální. Vnímají to jako další z rozvojových kroků té banky, který právě nadchází. Není to tak, že by se teprve chystali.

Říkali vám, proč si vybrali právě Česko?

Vyplynulo to z toho, že Tchajwanci teď mají k Česku pozitivní vztah. A touto cestou jsme tomu velmi napomohli. Ale samozřejmě to také souvisí s polohou Česka. Z různých míst, od ministra zahraničí, ale i paní prezidentky a premiéra, nám bylo potvrzeno, že by svoje investice v Číně rádi diverzifikovali a jednou z priorit je vykročit do Evropy. Nás pak vidí jako optimální místo, odkud mohou obsloužit více zemí.

Zůstanou pak ale nějaké z těch investic i u nás?

Existuje sdružení výrobců elektrických a elektronických zařízení, které na Tchaj-wanu sdružuje asi 3 000 výrobců. Toto sdružení chce svou výrobu částečně přenést do Evropy – a potvrzovali, že i do Česka. Šlo by o investice do podniků, které by vyráběly moderní součástky s vysokou přidanou hodnotou. Neumím vám teď říct kdy, ale kdybychom to vzali třeba v rozmezí deseti let, tak se řádově můžeme bavit o desítkách miliard korun. Do tohoto sdružení patří třeba firma Foxconn, která u nás už teď dělá investici 1,5 miliardy.

A Foxconn by u nás chtěl investice ještě navýšit?

Potvrzují, že zájem mají. Ale jestli to budou zrovna oni, na to si ještě budeme muset počkat. Nechci říkat moc čísel, abych pak nedopadl jako nejmenovaný politik, který toho hodně podepsal a pak z toho skoro nic nebylo. Důležité jsou dvě věci. Aby Tchajwanci měli do Česka přístup, protože dnes to není tak, že sednou do letadla a mohou přiletět. Musí mít výjimku ministerstva. A pak je důležité, aby vláda šla těmto investicím naproti. Aby se nestalo, že když například řeknou, že tady chtějí pobočku banky, naše ministerstvo financí si to bude dva měsíce rozmýšlet. V Tchaj-wanu jsme nastolili atmosféru důvěry a chuti, ale exekutiva ji teď musí přetavit v realitu. O tom se chci s panem premiérem bavit. Určitě by u toho měli být i pan Havlíček a paní Schillerová, aby to měli z první ruky. Jestli se máme z krize proinvestovat, tak asi nejlépe za cizí peníze, ne?

Od 36 firem účastnících se mise zaznívají samá slova chvály. Ale nemrzí vás, že s vámi nejel i zástupce nějaké vlajkové lodi českých firem? Třeba když jste si v tchajwanské televizi připíjel plzeňským pivem, které na Tchaj-wanu zas tak populární není, šéf Prazdroje by se určitě nabízel.

Ne, misi jsme měli zaměřenou na start-upy, malé a střední dynamické firmy. To je přece tahoun naší ekonomiky, ne velké, nepohyblivé podniky.

Ale zrovna Prazdroj jste propagoval sám od sebe.

Neříkám, že jsem nepropagoval i velké firmy. Ale s Prazdrojem se to stalo neplánovaně. Když jsme přijeli, stoupl zájem o Česko a naše výrobky tak, že Tchajwanci vypili všechno české pivo na trhu.

Kde se v učiteli matematiky vezme to, že cituje Kennedyho?

Kennedyho projev zná snad každý, ne? Samozřejmě to nebylo tak, že bych si na něho hned vzpomněl, ale když víte, že máte projev na univerzitě a děláte si přípravu, projdete si třeba patnáct významných projevů z minulosti, abyste se inspiroval. A takto jsem viděl JFK, jak v roce 1963 říkal „Jsem Berlíňan“ a uvědomil jsem si mnoho paralel mezi těmi zeměmi. Proto „jsem Tchajwanec“.

Měl jste od začátku v úmyslu setkat se na Tchaj-wanu i s prezidentkou a předsedou vlády?

Když jsme se s Tchajwanci domluvili na cestě, začali ty schůzky nabízet sami. Brali to tak, že druhého nejvyššího ústavního činitele Česka by měli přijmout na nejvyšší úrovni. Nakonec jsme se nestihli ani vidět se všemi, nedošlo na setkání s ministryní informatiky, protože jsme se o hodinu zdrželi u paní prezidentky. Bylo to velmi milé, dávali jsme jí dopis od Petra Pitharta, protože je skautka, Lumír Kantor jí dával skautský šátek. A hned byla z půl hodiny hodina.

Váš předchůdce Jaroslav Kubera o cestě mluvil jako o podnikatelské misi. Dá se říct, že nakonec měla mnohem hlubší rozměr?

Měla tři rozměry, podnikatelská mise spojená s podporou vědy a výzkumu. Druhou částí bylo narovnání páteře a ukázání, že v rámci parlamentní diplomacie budeme dělat věci, které uznáme za vhodné. A třetí sdílení společných hodnot a to, že demokracie, které se vzájemně podporují, se posilují. V zájmu všech by mělo být demokracii posilovat – a Tchajwanci mají demokracii a svobodu. Viděli jsme na ulici i demonstrující lidi, ale to je také znak demokracie.

Neobáváte se, že se z vás Čína bude snažit udělat blázna, který jde proti všem?

Počítám s tím, že se Čína bude snažit naši misi znevěrohodnit. Ale nemyslím, že se jí to může podařit v rámci Evropské unie, protože podpůrných hlasů už z ní zaznělo hodně. Ať je to prezidentka Čaputová, slovinský premiér, ministři zahraničních věcí Německa nebo Francie.

Ale jak si vysvětlujete, že tyto hlasy nezaznívají od evropských lídrů, jako jsou Angela Merkelová nebo Emmanuel Macron?

O tom jsem nepřemýšlel. Když se odhodláte k takovéto misi, tak přece nemá smysl čekat, kdo vás podpoří a kdo ne. Podpora vás samozřejmě potěší, ale v první řadě musíte mít vlastní přesvědčení. Rozhodl jsem se, že budu hájit všechny ty principy, o kterých evropští politici mluví – svoboda slova, transparentnost, demokracie –, jenom holt na místě, kde se to jedné nedemokratické velmoci nelíbí. Jestli k tomu ostatní budou mlčet, je to věc, se kterou ať se srovnají sami.

Jak jste četl chuť Tchajwanců odpoutat se od Číny a vyhlásit samostatný stát? Schyluje se k tomu?

Myslím, že jim jde hlavně o to, aby měli svobodu a demokracii. Nejsem si úplně jistý, že by se teď chtěli odtrhnout. A pozor, my jsme je k tomu v žádném případě nijak nevybízeli. Nebylo ani cílem bavit se ve stylu: My to podpoříme.

Pokud by se u nás časem změnila politická reprezentace natolik, že by vaši cestu byli ochotni podpořit třeba i prezident a premiér, byl byste pro, aby Česká republika uznala Tchaj-wan jako oficiální stát? Byť tak v současnosti v Evropě činí jen Vatikán.

Pokud chceme být dobrý partner a člen Evropské unie, tak není možné, abychom udělali podobný krok bez toho, že by tak postupovaly i další země EU. Co si ale v takovém případě dovedu představit, je, že bychom měli víc tlačit, aby chování Evropské unie bylo k Tchaj-wanu jasnější a z hlediska podpory demokracie důraznější.

Do Prahy jste pozval předsedu tchajwanského parlamentu, přijede?

Říkal, že ano. Platí, že to bude pracovní setkání, to znamená mezi námi dvěma a případně s delegací zástupců Senátu. Nedá se předpokládat, že by došlo třeba k jednání na úrovni ministrů. Definitivně si to ale ujasníme po volbách, protože samozřejmě těžko bych mohl někoho zvát, kdybych už nebyl předsedou Senátu.

Co jste říkal na hygienická opatření v zemi? Nepřišlo vám trochu moc, že ani po čtyřech negativních testech nemohli členové delegace opustit volně hotel?

Připadalo mi to moc, ale s tím se nedá nic dělat. Taková byla pravidla, a pokud jste u někoho hostem, tak pravidla musíte dodržovat. A nakonec to asi bylo dobře, když dnes je mnohem pravděpodobnější, že se koronavirem nakazíme u nás než v zemi, ze které se vracíme.

Jaké nejsilnější dojmy ve vás Tchaj-wan zanechal?

S panem místopředsedou Senátu Růžičkou jsme si říkali, že tam na zemi nejsou vůbec žádné odpadky a nikde nevidíte nepořádek. Druhý dojem je, že by jim neškodilo trochu víc flexibility. Jak se dostanou do situace, kdy musí improvizovat, tak se opravdu necítí dobře. A třetí věc, která mě překvapila, bylo přijetí. Viděl jste na nich, jak to prožívali, byli ochotní, člověka to oslovovalo tak, až z toho někdy byl trochu rozpačitý. Ale to, jak nás přijímali, se prostě nedalo hrát.

Myslíte, že se na Tchaj-wan ještě někdy vrátíte?

Říkal jsem, že se dobří holubi vracejí. Ale nejsem holub, tak nevím.

(Autor: Ondřej Leinert)