Novinky Mediální výstupy

Ekonomika potřebuje fiskální impuls. Vláda by měla snížit daňovou zátěž

(INFO.cz) Ekonomické dopady související s pandemií koronaviru budou obrovské. Dnes se nebavíme o tom, zda ekonomika propadne, ale pouze o tom, jak moc hluboký tento propad bude a za jak dlouho se z něj naše, ale i světová ekonomika vzpamatují. Jsem přesvědčen, že hospodářské důsledky budou bohužel vážnější než po poslední finanční a ekonomické krizi let 2008-2009. Nemá dnes žádný smysl brát vážně odhady nejrůznějších mezinárodních institucí hrajících si s odhady poklesu v rámci procentních bodů či dokonce půlbodů. Nikdo to v současnosti není schopen realisticky odhadnout a výsledek bude záležet na délce pandemie a na tom, jak se jednotlivým ekonomikám podaří vrátit k normálnímu životu. To se může navíc mezi jednotlivými státy výrazně lišit.

Co by v takové situaci měly dělat hospodářsko-politické instituce? Především je třeba si uvědomit, že v momentě takto rozsáhlého (exogenního) šoku je jejich rychlá aktivita na místě a nezbytná. To vám dnes podepíší i ekonomové, kteří za normálních okolností volají po minimálních zásazích státu do ekonomiky. Zároveň by ale bylo chybou si namlouvat, že je jakýkoliv typ hospodářské politiky samospásný. Pokud se ekonomika zastaví, lidé nebudou chodit do práce, rozpadnou se odběratelsko-dodavatelské řetězce, žádná sebegeniálnější hospodářská politika to nezvrátí. Můžete v takové chvíli masivně uvolňovat měnové podmínky, či provádět expanzivní fiskální politiku, ale ekonomika bude stát dál. Správný mix hospodářské politiky ale může propad ekonomiky zmírnit, zkrátit čas recese a přinést rychlejší oživení. Dominantně se s tím však musí stejně poprat samotný trh, tedy my všichni.

Je dobře a je třeba i pochválit Českou národní banku, že následovala americký FED, snížila úrokové sazby a bankám i tzv. proticyklickou kapitálovou rezervu. Projevit by se to mělo v lepším přístupu podniků k úvěrům. V akutní fázi pandemie asi nelze čekat velkou poptávku podniků po úvěrech na investice, ale i levnější provozní úvěry budou pro podnikatelskou sféru zasaženou problémy s cash flow vekou vzpruhou.

Uvolňování měnových podmínek pomáhá i oslabující kurz koruny. Samozřejmě, že jeho funkce je omezenější než v dobách standardního poklesu. Zlevňování domácí produkce na zahraničních trzích je totiž sice fajn, ale pokud se zastaví výroba a nikdo v zahraničí nebude nakupovat, moc to nepomůže. Ve chvíli, kdy se zahraniční obchod bude opětovně rozjíždět, budou to mít naši exportéři jednodušší. Svázaní pevným kurzem eura bychom tuto výhodu neměli. Celá eurozóna má navíc kvůli dřívější extrémně uvolněné měnové politice menší manévrovací prostor, jak ve srovnání s námi, tak i třeba se zmíněnou centrální bankou USA. Od krize 2008-2009 totiž ECB úrokové sazby pouze snižovala až k nule, a dnes tak nemá žádný prostor k jejich dalšímu snižování. Je dál odkázána na velmi diskutabilní kvantitativní uvolňování.

V oblasti fiskální politiky jsme u naší vlády doposud viděli nečinnost, resp. přešlapování na místě. Itálie vyhlašuje pomoc ekonomice v objemu 672 mld. Kč, Británie 887 mld. Kč, Německo dokonce avizuje pomoc v objemu neuvěřitelných 13 bilionů Kč. Česká vláda zatím schválila pomoc formou tzv. COVID úvěrů v objemu 1,6 mld. Kč, chystá se prodloužit možnost čerpání ošetřovného, zrušila Účtenkovku a odložila platbu některých daňových povinností. To jsou v kontextu rozsahu problému kosmetické záležitosti. Nicméně včera ohlásila vláda přímou podporu podnikatelům ve výši 100 mld. Kč a poskytnutí záruk v rozsahu stovek miliard Kč. Konkrétní podoba a struktura této pomoci ale známá není. Osobně jsem přesvědčen, že masivní fiskální impuls přijít musí. Jsem také přesvědčen, že by to měl být impuls zejména v podobě snížení daňové zátěže. Tu nám nynější vláda zvýšila na stávající rekordní úroveň složené daňové kvóty ve výši 36 % HDP. Z této rekordní úrovně je potřeba jít v dnešních kritických dobách níže a ekonomice pomoci.

Je škoda, že vláda nehospodařila v minulých růstových letech odpovědněji bez deficitů a vysávala dokonce i tzv. privatizační fond. Fiskální impuls by dnes mohl být o to větší. Takto nám nezbude než realizovat fiskální impuls menší a akceptovat přitom vyšší míru zadlužení. Státní dluh narostl i po krizi v roce 2008-2009, ale už se nikdy nevrátil na původní předkrizovou úroveň. Bojím se, že nás zbytečně čeká znovu to stejné. Dnes je ale potřeba jednat. Složité dny i následný ekonomický propad určitě překonáme, musíme! Vláda tomu musí ale i v ekonomické oblasti vyrazit naproti. My ji k tomu nabízíme podanou ruku, resp. sadu našich návrhů a opatření. Snad zvítězí rozum a nikoliv hra o to, zda jde o návrhy vlády či opozice.

Komentář vyšel na serveru Info.cz.