Jak zvýšit prestiž řemesel
13. ledna 2020

Jiří Nantl: Jak zvýšit prestiž řemesel

(Lidové noviny ) Zavedení mistrovské zkoušky má smysl v případě, že učňům zpřístupní univerzitní vzdělání i bez maturity

Téma mistrovské zkoušky se v Česku občas vynořuje a pak zase zapadá. Už za ministra školství Marcela Chládka z ČSSD byla roku 2015 vepsána do strategie vzdělávací politiky, avšak až nyní předkládá ministerstvo průmyslu (nikoli školství) konkrétní návrh. Přitom deklaruje snahu o pozvednutí prestiže řemesel a zájmu mladých lidí o volbu této dráhy.

Patrná je silná, ale ne dokonalá inspirace německým a rakouským příkladem. To jsou také jediné dvě země EU, které mistrovskou kvalifikaci znají; a jsou za to předmětem kritiky Evropské komise, jenž v tom spatřuje bariéru svobodného pohybu řemeslníků. Současný český návrh mistrovské zkoušky vyvolává – kromě fundamentální otázky, zda ji máme vůbec zavádět – jednu koncepční otázku, jedno riziko a má v sobě také jednu šanci.

Glejt podepsaný ministrem

Potřebujeme nyní speciální legislativu o mistrovské zkoušce? Již na základě zákona z roku 2006 lze konat profesní zkoušky v rámci Národní soustavy kvalifikací, která je jednotícím systémem pro všechny profesní zkoušky mimo školy. Tyto zkoušky se konají před autorizovanými osobami schválenými věcně příslušným ministerstvem a vydané certifikáty mají platnost státem uznané profesní kvalifikace. Nic by nebránilo – přinejmenším v pilotní fázi – začít zařazovat do Národní soustavy kvalifikací mistrovské zkoušky. Návrh zákona předložený ministerstvem průmyslu naopak mistrovské zkoušky vyčleňuje pod Hospodářskou a Agrární komoru. Ty mají mít možnost pověřit "autorizovaná profesní společenstva" jejich konáním. Do zákona se tím dostávají cechy. Na ministerstvu průmyslu se vůbec zasnili o korporativismu. Podle návrhu má být mistrovský list dokonce podepisován ministrem průmyslu! Nenajdeme u nás jiný kvalifikační doklad podepisovaný členem vlády, a to ani u maturity, která je státem přímo organizována. Žádné ustanovování řemeslníků ministrem samozřejmě nenajdeme ani v Německu.

Z pojetí mistrovské zkoušky podle návrhu vyplývá riziko, že výsledkem bude spíše snížení možností v řemeslech. Obsahem mistrovské zkoušky, k níž může přistoupit vyučený řemeslník po určité době praxe, má být také zkouška ze schopnosti vést další zaměstnance a zakázky v daném oboru. V Německu toto pravidlo ale vedlo k tomu, že vlastní firmu si může založit pouze "mistr řemesla". Český návrh v tomto směru mlčí, nelze však vyloučit podobný vývoj. Pro řemeslníky bez mistrovské zkoušky by to znamenalo, že budou odkázáni na závislou práci pro "mistry" (jako ve středověku) nebo velké podniky.

Požadavek mistrovského listu pro založení vlastního podniku řemeslníka má v Německu také jeden kuriózní efekt. Protože s výjimkou Rakouska – a v budoucnu možná tedy Česka – tento typ kvalifikace jiné země EU nemají, řemeslníkům z jiných států EU v Německu stačí, aby prokázali, že své řemeslo v domovské zemi vykonávali stejnou dobu, jaká je v Německu nezbytná k připuštění k mistrovské zkoušce (5 let – v českém návrhu shodně). (Návrh českého ministerstva průmyslu mimochodem nepravdivě argumentuje, že potřebujeme mistrovskou zkoušku, aby to pomohlo uplatnění našich řemeslníků v EU.) Ve výsledku tak domácí mistři řemesel mají horší pozici oproti konkurentům z jiných zemí EU.

A nevyužitá šance? V Německu a Rakousku poskytuje mistrovský list také oprávnění jít bez maturity na vysokou školu. Všeobecná a odborná studijní dráha se sice na úrovni středního školství rozpojuje podobně jako u nás, na rozdíl od Česka však ne navždy. Právě to může být nakonec zásadní faktor zvyšující atraktivitu volby učňovské dráhy. Nikoli proto, že by mistři řemesel šli masově na univerzity, ale proto, že by měli tu možnost. Dnes každé dítě, které směřuje na učňovský obor, vnímá jistou neodvolatelnost tohoto kroku. Další vzdělanostní růst je velmi obtížný, i pro ty, kdo "na to mají". Znamená to nutnost dodělat si maturitu, pro pracujícího člověka časová zátěž. Nastavení paralelní cesty pro ty, kdo zvolili dráhu odborné přípravy a řemesla, by znamenalo principiální zrovnoprávnění těchto lidí ve vzdělávání, odstranění stigmatu méněcenné kvalifikace.

V rámci reality českého vzdělávání (a jeho vnímání veřejností) by přitom taková změna nemusela být hned ani zavedena napřímo. Možná by stačilo zprvu umožnit držitelům mistrovského listu přístup bez maturity alespoň na vyšší odborné školy. To by podpořilo jejich transformaci a vznik profesních vzdělávacích programů zaměřených na již zkušenější profesionály; důležitá role, kterou tento typ škol, obecně v Evropě zvaných polytechniky, mívá.

Pro zvýšení prestiže a atraktivity řemesel by to mohlo udělat víc než mistrovský glejt podepisovaný ministrem. Pokud bychom měli kvalifikaci mistrů řemesel opravdu zavádět – a je řada dobrých důvodů to nedělat a spíše podmínky pracovního trhu a živností liberalizovat –, přemýšlejme o tom, aby mistrovský list byl také propustkou k případnému dalšímu studiu.

Nastavení paralelní cesty pro ty, kdo zvolili dráhu odborné přípravy a řemesla, by znamenalo zrovnoprávnění těchto lidí ve vzdělávání. 

Jiří Nantl

Jiří Nantl

lídr krajské kandidátky ODS v Jihomoravském kraji
expert ODS pro výzkum a inovace

Více o autorovi