Interpelace na ministra životního prostředí ve věci zalesňování v Národním parku Šumava
9. května 2019

Jan Zahradník: Interpelace na ministra životního prostředí ve věci zalesňování v Národním parku Šumava

(www.psp.cz ) Ústní interpelace poslance Jana Zahradníka na ministra životního prostředí Richarda Brabce ve věci zalesňování v Národním parku Šumava.

Jan Zahradník:
Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, Česká inspekce životního prostředí pokutuje malé majitele lesů za nezalesněné plochy po těžbě tam, kde bylo dřevo odvezeno a prodáno. A je to zcela správně a zcela správně uvádí inspekce odborný argument, že na odlesněných plochách dochází ke změnám ve funkci klimatické, hydrické a další.

Ptám se vás, pane ministře, jak se díváte na rozhodnutí jednoho z vašich předchůdců na místě ministra životního prostředí, Martina Bursíka, z roku 2008, které umožňuje odložit povinnost zalesňování holin v Národním parku Šumava o 28 let, tedy na 30 let. Platí tedy politické rozhodnutí, anebo vědecké poznání ověřené lesnickou praxí?

A moje druhá otázka. Jak je možné, pane ministře, že v současné době je drasticky omezována výroba sazenic a že výrazně klesají zásoby sadebního materiálu v lesních školkách správy Národního parku Šumava? V roce 2014 byla tato zásoba 2,5 mil. kusů, v roce 2017 již jenom 308 tis. kusů a k 31. 12. 2018 pouhých 206 tis. kusů, tedy méně než desetina stavu z roku 2014. Ptám se vás tedy, jak se díváte na tento fenomén.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:
Děkuji za slovo, vážený pane předsedající. Děkuji za dotazy panu kolegovi Zahradníkovi. Na úvod jenom krátce obecněji, abychom to zasadili do nějakého rámce. Zalesňování stejně jako ostatní činnosti na území národních parků musí být v souladu s cíli ochrany sledovanými jeho vyhlášením a současně při péči o lesní ekosystémy národního parku se postupuje tak, aby byly podporovány či zachovány jejich přirozené ekologické funkce a druhová rozmanitost, a tím docházelo k naplňování dlouhodobých cílů ochrany národního parku.

Pan kolega Zahradník stejně jako já, stejně jako řada kolegů, velmi dobře víme, že samozřejmě v národním parku je uplatňování lesního zákona v jiné poloze než v hospodářských lesích. Na území národního parku je často přistupováno k prodlužování lhůt pro zalesnění a zajištění lesních porostů daných lesním zákonem, a to především z toho důvodu, aby se podpořila a často i reálně umožnila přirozená obnova lesních ekosystémů. Na částech území národního parku, to samozřejmě platí i pro Šumavu, kde je dán prostor pro průběh přírodních procesů, se k umělé obnově nepřistupuje. Obnova v těchto lokalitách je obnovována přirozeně v rámci dynamiky lesních ekosystémů bez lidských vlivů. V částech národního parku, kde se s různou intenzitou stále či trvale pečuje o lesní ekosystémy, se přistupuje k umělé obnově většinou za situace, kdy se přirozená obnova nedostavuje či v přirozené obnově scházejí dřeviny přirozené dřevinné skladby. V podmínkách našich národních parků jde především o listnaté dřeviny, popřípadě jedli.

V případě Národního parku Šumava vychází péče o lesní ekosystémy včetně zalesňování jak z právních norem, což je především zákon o ochraně přírody a krajiny a dále například zákon o lesích, ale také z vnitřních předpisů Správy Národního parku Šumava, a ty pan kolega Zahradník nepochybně zná. Problematice zalesňování na území Národního parku Šumava se věnuje především směrnice Příručka lesnických činností a též příkaz ředitele číslo 150 o způsobu péče o ekosystémy v Národním parku Šumava v dílčích plochách. V rámci těchto předpisů jsou definovány základní principy a postupy při zalesňování a též přístupy péče pro jednotlivé dílčí plochy, které vedou k naplňování dlouhodobých cílů ochrany na území národního parku.

A teď pár zajímavých čísel. Za existenci národního parku bylo vysázeno cca 15 milionů kusů nesmrkových sazenic. Kdyby přežily ve 100 procentech, což samozřejmě není možné, bavíme se pouze v teoretické rovině, tak bychom ovlivnili druhovou skladbu nastupující generace lesa pouze o 3 procenta. A za tuto výsadbu bylo zaplaceno zhruba 200 milionů korun. Trendy přirozené obnovy ukazují, což potvrzuje jak velkoplošná inventarizace, tak i biomonitoring, že průměrná hustota přirozené obnovy je přibližně 6 tisíc kusů nových semenáčků na hektar a z toho 80 procent je smrk. Zajímavý je jeho rostoucí podíl i v nižších nadmořských výškách. To ovšem zcela koresponduje s novými interpretacemi pylových záznamů a s popisy původních formací v Národním parku Šumava z poloviny 19. století.

Závěrem. Se sázením se v Národním parku Šumava počítá i nadále, ale jen v zóně soustředěné péče a v nižších nadmořských výškách, zejména na kontaktu s jinými vlastníky, a sázet se budou pouze nesmrkové příměsi a to už dělá Správa Národního parku Šumava od roku 2014. Když se pojedete podívat do Národního parku Šumava, já si myslím, že všichni, nebo velká většina z vás se tam občas jedete podívat, někteří třeba i častěji, jedete se podívat na některá ta místa, například kolem Plešného jezera, ale nejenom tam, tak vidíte, že ta přirozená obnova velmi dobře funguje.

Na ty otázky, které jste mi pokládal, pane poslanče, se mi hůř odpovídá, protože jsem neměl samozřejmě informaci ohledně těch sazenic, jak se snižuje počet sazenic. Já se domnívám, že ale odpověď na tu otázku je v té mé předchozí odpovědi. To znamená, jestliže se vlastně přirozeně obnovuje, a to nám příroda zajišťuje zdarma v rámci národního parku, tak potom samozřejmě bylo neefektivní držet tak velké množství smrkových sazenic, které samozřejmě znamenají i nějaké náklady s tím spojené. To je první věc. (Předsedající: Čas, pane ministře.) Pardon, když tak počkám na doplňující otázku, pokud bude.

Jan Zahradník:
Pane ministře, to všechno je hezké. Ale ten ministr Bursík, co tam byl před vámi, to své rozhodnutí vydal v roce 2008, tedy po orkánu Kyrill, a zneužil tu situaci k rozšíření bezzásahovosti v Národním parku Šumava. To je nad slunce jasnější. Na to jste nějak neodpověděl. Vy jste mi spíš dal nějaké statistické údaje a samozřejmě citoval jste zákon.

A za druhé. To, že se od roku 2014 do roku 2018 snížila zásoba sazenic na desetinu, vlastně svědčí o tom, že na té téměř poloviční ploše zvýšené péče nehodláte příliš vysazovat. Přitom ale po pravdě základní dokument nemáte, nemáte zásady péče a ani se mi zdá, že příliš nespěcháte s jejich projednáním, a nemáte nakonec ani zonaci. Čili já tady vidím velké nebezpečí toho, že zalesňovat nebudete a že chcete ze Šumavy, nebo ekologové, kteří zatím tedy nějak řídí ministerstvo (upozornění na čas), tak chtějí přeměnit Šumavu celou na holinu.

Ministr životního prostředí ČR Richard Brabec:
Tak za prvé ekologové neřídí ministerstvo, respektive neřídí ho nevládní organizace. Já věřím, že ho řídí ekologové, ale ne nevládní organizace, což neznamená, že v nevládních organizacích nejsou ekologové. Ale chci říct, že ho rozhodně neřídí nevládní organizace. To je první věc.

Druhá věc je, že nepochybně na Šumavě se sázet bude dál. A rozsoudí nás, pane kolego, vaším prostřednictvím, pane předsedající, až historie. Ale věřte mi, že ty smrky nakonec přežijí pouze na Šumavě a v Krkonoších, v Krušných horách, v Jizerských horách nad nějakou nadmořskou výšku a všichni z republiky se tam za dvacet let budeme jezdit dívat, jak ten smrk vypadá. A tam budou žít. Takže určitě budeme zalesňovat tam, kde je to opravdu efektivní. A ten počet sazenic, ono to i vyplývá prostě skutečně z toho, že my bychom ty smrkové sazenice v této chvíli v zásadě v těch milionových počtech - to je mimochodem problém školek i ostatních, které mají dneska miliony smrkových sazenic, a on o ně není zájem v těch hospodářských lesích. A my se opravdu vracíme a velmi pravděpodobně se vrátíme tam, kde byly české země před třemi sty lety, kde bylo procento smrků někde kolem deseti procent. Dneska máme těch smrkových monokultur šedesát procent. Ale je nepochybné, že na Šumavě přežijí.

A k panu Bursíkovi, mému předpředpředchůdci, určitě chápete, že jakoby není asi úplně relevantní se k tomu vyjadřovat. Děkuji.
 

Jan Zahradník

Jan Zahradník

poslanec
expert pro životní prostředí

Více o autorovi