Nigel Farage, kladivo na EU
Nigel Farage a jeho uskupení v Evropském parlamentu představují fenomén, před kterým ODS i její frakce Evropských konzervativců a reformistů dlouhodobě varuje: laciný populismus, který nenabízí žádnou realistickou alternativu. Kdo chce federalistům čelit, musí shánět argumenty, pečlivě analyzovat projednávanou legislativu, trpělivě vyjednávat a budovat koalice a spojenectví.
Britský europoslanec Nigel Farage si přijel užít svých pět minut slávy do Prahy. Ohlas na jeho cestu nepřekvapí, Farage je jako většina ostrovních politiků brilantní a břitký řečník. Škoda že nikoho nenapadlo blíže se podívat na to, kdo je tento "nejslavnější euroskeptik" ve skutečnosti.
Pan Farage má samozřejmě pravdu, když upozorňuje na sílící snahu o vyřazení národních demokracií ze hry a jejich nahrazení mocenským centrem s pochybnou demokratickou legitimitou. Není v tomto ohledu žádnou osamocenou Johankou z Arku, podobné hlasy sílí vmnoha zemích, dokonce už i v tradičně proevropském Německu. Na urychlenou federalizaci Evropy tlačí dnes kdekdo, s výjimkou občanů.
Chtějí ji bruselské instituce, protože získají moc. Chtějí ji evropské velmoci, protože dobře vědí, kdo bude v novém superstátě opravdu rozhodovat. Snaha o zastavení nebo alespoň zpomalení tohoto rychlíku není vyloučená, musíte ale kromě rétorických cvičení vynaložit určité úsilí.
Nigel Farage a jeho uskupení v Evropském parlamentu představují fenomén, před kterým ODS i její frakce Evropských konzervativců a reformistů dlouhodobě varuje: laciný populismus, který nenabízí žádnou realistickou alternativu. Kdo chce federalistům čelit, musí shánět argumenty, pečlivě analyzovat projednávanou legislativu, trpělivě vyjednávat a budovat koalice a spojenectví. Je-li v europarlamentu skupina kolem pana Farage ostrakizována, není to kvůli názorům, ale právě kvůli absolutnímu populismu a pořádné dávce hrubosti. Kdo bude vyjednávat s lidmi, kteří během vystoupení německého poslance posměšně pokřikují nacistická hesla?
Na výbory, kde se skutečně rozhoduje, chodí poslanci Farageovy strany UKIP jen výjimečně nebo vůbec. Jejich strategie je jasná a poměrně jednoduchá: "ne" ke všemu. Stává se tak pravidelně, že odmítají například návrhy na omezování byrokracie, zjednodušení podnikání, snížení ceny za energie, liberalizaci telekomunikačního trhu nebo volný pohyb zboží. Jsou údajně vždy připraveni hájit klíčové zájmy své země, ale když se v Evropském parlamentu hlasuje o dani z finančních transakcí, která by na Londýn drtivě dopadla, a poměr hlasů ve výboru je 21:21, jejich poslanci na hlasování chybí. Naopak se jim tupým hlasováním proti všemu podaří i takové kousky, jako podpora návrhu regulace slunečního světla, podpora kazetové munice nebo diktátorského režimu v Zimbabwe. Nevím, o co jde, ale jsem proti!
Jestli je strana UKIP v Británii něčím opravdu proslulá, jsou to její finanční skandály. Opakovaně byla vyšetřována kvůli neprůhlednému financování a podvodům. Její vedení zneužívalo státní příspěvek a finanční dary pro své osobní účely, zaměstnanci byli najímáni v rozporu se zákonem, zato za dvě stě tisíc měsíčně. Dva europoslanci UKIP seděli dokonce ve vězení za zpronevěru peněz Evropského parlamentu.
Evropská unie nepotřebuje kobercový nálet, ale reformu. Její destrukce je v současné době nejen nereálná, ale značně by poškodila zájem České republiky na volném trhu a svobodném pohybu osob, zboží a kapitálu. Proto je potřeba při vší kritice současného uspořádání pracovat na realistické reformě EU směrem k její větší demokratičnosti, efektivnosti a flexibilitě. Nigel Farage ani jeho spojenec Ján Slota dobrou alternativu nenabízejí.
mluvčí europoslanců ODS