Zákaz olova ve střelivu aneb kdo je připraven, není překvapen
20. února 2019

Jana Černochová: Zákaz olova ve střelivu aneb kdo je připraven, není překvapen

(iDNES.cz) Nejen komunitě legálních držitelů zbraní, ale i biatlonistům, rybářům, myslivcům a dalším nemohly v posledních měsících uniknout zprávy o chystaném zákazu olova ve střelivu a rybářském závaží.

Naproti tomu se objevují i články, které varování před zákazem olova považují za zbytečné až hysterické a někteří dokonce za tzv. hoax. Nejsem rozhodně z těch, kteří by zbytečně plácali do vody a planě bubnovali na poplach před nějakou domnělou hrozbou. To prostě není můj styl a kdo mě nějakou dobu sleduje, dá mi určitě za pravdu. Stojí tedy obava před plošným zákazem olova na nějakých pevných a opodstatněných základech?

Již v roce 2015, po teroristických útocích v Paříži, jsem v Poslanecké sněmovně vystoupila s apelem na dolní komoru a vládu, aby věnovaly pozornost tehdy Evropskou komisí představené novele směrnice o držení a kontrole nabývání zbraní, neúměrně zasahující do naší vyvážené zbraňové legislativy. I tehdy jsem byla některými kolegy uklidňována, že nic nehoří, zákazy se nás dotknou jen minimálně a vše se bude ještě projednávat. Čas mi však dal zapravdu. Když už bylo pozdě na to návrh odmítnout a najít pro to podporu dalších zemí, probudila se tehdejší koalice ČSSD, ANO a lidovců z letargie. Následné přijetí usnesení Poslanecké sněmovny, za které jsem od počátku bojovala, již bylo pouze deklaratorním postojem, který fakticky nic na průběhu projednávání v Radě EU a Evropském parlamentu nemohl změnit.

Je pravdou, že největší nesmysly z původního návrhu směrnice zmizely právě při projednávání na půdě Evropského parlamentu, ale k dokonalosti má tato norma ještě hodně daleko a pro naše podmínky je zbytečná až škodlivá. S řadou nesmyslů se vyrovnáváme dodnes, kdy jsme nuceni komplexně měnit pravidla a ustanovení naší funkční legislativy v této oblasti. Projednávání v parlamentu nás ještě čeká a nebude to vůbec snadné. Navíc s nejasným výsledkem, protože jsme napadli směrnici u Soudního dvora EU a požadujeme nejlépe její zrušení. Tolik k příkladu, který jasně ukazuje, že ve všem, co je považováno za prosté úvahy evropských byrokratů, je třeba mít se na pozoru a že tzv. hysterie je ve skutečnosti velmi realistickým přístupem. Již jsme si to zažili několikrát a byla bych nerada, kdyby se to znovu opakovalo i nyní.

Současná Evropská komise má trochu zvrácenou představu o bezpečnosti, když si myslí, že bojovat proti terorismu a nelegálnímu obchodu se zbraněmi lze zákazem legálních zbraní a ukrajováním z našich práv a svobod. Možná se to zdálo jako jednoduché řešení problému a reakce na teroristické útoky v Evropě, ale kdo se v oblasti obrany a bezpečnosti pohybuje, dobře ví, že jednoduchá řešení nebývají zpravidla ta správná a funkční.

Nikoho jistě nepřekvapí, že když jsem před lety zaslechla, že na řadě je zákaz olova ve střelivu, nedivila jsem se. Od té doby s napětím sleduji, kdy tato ambice vypluje na povrch. Nečekala jsem příliš dlouho. Snaha o větší odzbrojení společnosti, když ne přímo, tak alespoň nějakou jinou cestou, je dobře známa nejen z Evropy. Obsese některých lidí řídit a regulovat životy druhých je chorobná a všudypřítomná. Jednou je to pod pláštíkem boje proti terorismu, jindy zase pod záminkou ochrany lidského zdraví a životního prostředí. A tak na žádost Komise vznikl materiál Evropské agentury pro chemické látky (ECHA) zabývající se škodlivostí olova ve vztahu k životnímu prostředí. Olovo se také vcelku nepozorovaně v červnu 2018 dostalo na Seznam látek vzbuzujících mimořádné obavy podléhajících povolení. To znamená, že ačkoliv dnes není plošný zákaz olova tzv. na stole, jak uvádí např. kolega europoslanec Zdechovský nebo i pan ministr Brabec ve své odpovědi na můj otevřený dopis nebo interpelaci, je k tomu nakročeno a může se to v budoucnu velmi rychle změnit. Je jen otázkou času, kdy dojde k zařazení olova na seznam nařízení EU REACH (Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals).

Není mým cílem kohokoliv strašit. Ano, je pravdou, že jediným hmatatelným regulačním krokem, který je v současnosti v tomto směru projednáván, je zákaz olova ve střelivu při lovu v mokřadech, což má Česká republika již dlouho v zákoně o myslivosti ošetřeno a nyní se jedná o sladění zákazu s ostatními členskými státy EU. Přesto už zkrátka po minulých zkušenostech nevěřím, že to není jen ono pomyslné otevření skuliny k obecnějšímu zákazu, jehož dopad na bezpečnost, obranný a bezpečnostní průmysl, rybolov, myslivost, sportovní střelbu apod. by byl enormní. Proto jsem přesvědčena, že zejména vláda je povinna být v této věci aktivní, věnovat velkou pozornost všem jednáním směřujícím k dalším restrikcím a zamezit jim již v zárodku.

Měli bychom se poučit z minulosti a neopakovat stejné chyby. Skutečnost, že žádný regulatorní návrh ještě není oficiálně představen, neznamená, že neexistuje. Pokud existují důvodné obavy ze zákazu olova ve střelivu a rybářském závaží již dnes, a já jsem přesvědčena, že ano, je důležité o tom hovořit, hledat spojence, jednat, zkrátka podniknout takové kroky, které byť jen diskusi dokážou vrátit zpět do racionálních mantinelů bez emocí a obav ze statistik a dat vytržených z kontextu a neodzdrojovaných závěrů. Legislativa EU se často vytváří ještě mnohem dříve, než je řádně vydiskutována. V pozdějších fázích je možné sledovat již jen pokrčení rameny a vyjádření v duchu: „To jste se měli ozvat dříve, to jsme nevěděli, že s tímto máte problém.“ Kdo je připraven, není překvapen...

Blog Jany Černochové.

Jana Černochová
1. místopředsedkyně poslaneckého klubu PČR
předsedkyně sněmovního výboru pro obranu
expertka pro obranu
starostka MČ Praha 2

Více o autorovi