Novinky Mediální výstupy

Křičení o konci demokracie je mi cizí

(Lidové noviny) V příštích volbách voliči rozhodnou, jestli tuto zemi bude řídit ANO, nebo ODS, říká předseda občanských demokratů Petr Fiala v rozhovoru pro Lidové noviny. Demokracie je ohrožena všude a každý den, jak připomínal i Ronald Reagan, ale to neznamená, že právě teď se zhroutila, říká šéf ODS Petr Fiala. Do budoucnosti hledí optimisticky: „V roce 2013 nás všichni odepisovali, věštili, že definitivně zanikneme, dnes jsme nejsilnější strana na pravici."

Sledovali jsme smutnou proměnu mnoha lidí v premiérském úřadě. Zůstaneme-li jen u vašich předchůdců, tak z veselého bracha Mirka Topolánka se stal hněvivý vztekloun, z přátelského konzervativce Petra Nečase se stalo štvané zvíře... Chcete být vůbec premiérem?

Samozřejmě že ano – ale to není úplně přesná odpověď. Já chci být architektem změny v této republice. Chci, aby se tady dělala politika, která slouží zájmům těch lidí, které bych mohl nazvat střední třídou. Lidem, kteří chodí do práce, platí daně, starají se o děti, o rodinu. Lidem, kteří by měli více těžit z ekonomického růstu, kteří by měli žít v zemi, kde věci fungují. Abych tohoto dosáhl, abychom žili v zemi, kde je svoboda, demokracie a prosperita, kde to všechno funguje, tak kvůli tomu jsem vstoupil do politiky a kvůli tomu chci být i premiérem. A těch věcí, které jste naznačoval, se moc nebojím.

Naznačujete, že tu není svoboda, demokracie ani prosperita? Respektive že je liberální demokracie ohrožena jako v okolních zemích, třeba Polsku a Maďarsku?

Demokracie je přece ohrožena v každé chvíli. Demokracie je cílový stav, k němuž směřujeme, a musíme bojovat za jeho zachování. Demokracie není ohrožena ani tak tím, že někdo v nějakou chvíli dělá něco špatně, ale když ztratí demokraty, když lidé přestanou být přesvědčení, že je správným řešením. Takže vždycky nějaké ohrožení je. Ale já nemám rád velká slova a velká varování, to křičení při každé hlouposti, že právě teď se nám hroutí demokracie, to je mi opravdu cizí. Ale je fakt, že v naší zemi a v osobě Andreje Babiše se spojila obrovská moc ekonomická, politická a mediální. To je prostě pravda, stejně jako je pravda, že se k moci dostaly síly, které jsou extrémní – myslím komunisty. A Andrej Babiš je přivedl k moci, oni spoluurčují agendu, jak jsme viděli například na církevních restitucích. Viděl bych tu i ohrožení svobody, třeba tím, jak se stále rozšiřuje moc státu, jak je všechno strašně složité. To jsou všechno věci, s nimiž je potřeba něco dělat. A nemusíme nutně dělat žádné zásadní reformy.

Úplně nerozumím, jak chcete zvětšit svobodu, aniž byste nás zbavil předpisů a regulací...

My jsme nedávno představili „Fikci souhlasu“. To zní sice poněkud poeticky, ale ve skutečnosti jde o princip, který mění vztah občana a státu. My přece nejsme žádní služebníci státu, kteří pokorně čekají, až se stát milostivě uráčí rozhodnout. Fikce souhlasu říká: úřad má na vydání závazného stanoviska třicet dní, pokud stanovisko nevydá, znamená to, že se vyjádřil kladně. A hotovo.

Právě značná část oponentů Andreje Babiše už pět let mluví o konci demokracie, některá média, kde často vystupujete, soustavně píší o zhroucené demokracii, nové normalizaci, druhé republice... Tuto rétoriku nesdílíte?

Pochopte, já si nestěžuji. Beru věci tak, jak jsou. Ale pravda je, že zejména když jsem přišel do vedení ODS, mediální prostor byl velice zúžený, v jednu chvíli jsme nezajímali vůbec nikoho a mnozí novináři věřili, že ODS je definitivně mrtvá. To se, jak víte, nestalo, dnes jsme druhá nejsilnější a na pravici jasně nejsilnější strana. To, že část médií je vlastněna politickými soupeři, je prostě skutečnost. Ale v tom zúženém prostoru využívám všechny kanály, které jsou. Ale k té druhé části otázky: Jak jsem vysvětloval, svoboda a demokracie je ohrožena v každé chvíli, studenti se učí slavný citát Ronalda Reagana „Svoboda není nikdy vzdálena od zániku více než jednu generaci“. Mimochodem, i kvůli tomu jsem kandidoval na předsedu ODS, aby naše demokracie měla kvalitní politické strany. Bez nich to prostě nejde, a kdo tvrdí opak, utápí se v iluzích. Všechna ta nová seskupení a hnutí se dříve či později buď promění v klasickou politickou stranu, nebo zaniknou.

Ačkoli některá hnutí třeba zaniknou, hned se objeví nová... Sečteme-li jen preference ANO a Pirátů, což jsou dvě masová a nevyhraněná hnutí stojící na charismatických lídrech, je to skoro polovina voličů.

A přesto tady dochází k jasnému ukotvování politických projektů. Hnutí ANO se změnilo velmi zřetelně v levicovou, etatistickou politickou stranu. Babiš dnes obsadil levou část spektra, vytlačuje ČSSD a komunisté se stali jeho frakcí. Piráti pomalu obsazují levicově liberální střed a na pravici stojí ODS. Toto jsou momentálně tři dominantní strany a je to poměrně přehledný a takřka klasický prostor. Já se snažím vrátit do politiky program. Pro mne není politika divadlo, pro mne je to docela vážná mise. Rozhoduje o tom, jestli žijete v dobré zemi, jestli máte dobrou práci a slušný plat, jestli jezdíte po dobrých silnicích, jestli vaše děti chodí do dobré školy. A oproti marketingovému prázdnu nabízím jasný program.

Ale je to vůbec možné? Podívejte se na dvě veleúspěšné postavy britské politiky, Margaret Thatcherovou a Tonyho Blaira. Oba měli jasný program, oba byli silně ideově zakotveni, ale oba prodávali ten program skrze skvělá hesla a skvělý marketing.

To si nerozumíme. Program samozřejmě musí být doprovázen marketingem. Ten rozdíl je mezí tím, jestli prodáváte prázdno, nebo skutečný obsah. Já nebudu lidem říkat „sice dáváme do vědy čím dál méně (v poměru k HDP), ale pozor, teď jsem vám připravil ‚desetiletý investiční plán‘“. Zatím, co jsem ve vedení ODS, jdeme pořád nahoru. Takže myslím, že lidi tomu rozumí. ODS třeba navrhla, aby vláda přidala lidem v penzi víc. My třeba říkáme: zvyšme lidem platy. Lidé si zaslouží mít vyšší příjmy. Ale my to nechceme udělat tak, že všem rozdáme z rozpočtu – my chceme patnáctiprocentní daň z hrubé mzdy, takže by každý měl o sedm procent vyšší čistou mzdu. To je návrh, který stát nic nestojí, je rozumný a bude to fungovat.

Pane předsedo, já nevěřím svým uším. Když snížíte takto dramaticky daň z příjmu, budou v rozpočtu scházet desítky miliard – a jedním dechem říkáte, že stát to nic nestojí? Vyčítáte vládě rozpočtový schodek, a pak byste snížením daní připravil rozpočet o desítky miliard?

My to samozřejmě máme spočítané. Podle nás by to stálo 50 miliard, vláda tvrdí, že sedmdesát, jenomže máme ročně o sto padesát miliard vyšší příjmy, tak si něco takového můžeme dovolit. My jsme ekonomicky kompetentní.

Jak se díváte na smlouvu z Cách mezi Francií a Německem?

Já bych tu odpověď rozdělil. Jestli dva státy chtějí úzce spolupracovat, je to jejich věc a budiž jim přáno. Dokonce bych řekl, že německo-francouzská poválečná spolupráce je ukázková v tom, jak překonávat antagonismy nejen politické, ale vyloženě společenské. Ale pokud by z toho měly vyplývat dopady pro další směřování celé Unie, je třeba o tom mluvit a mít se na pozoru.

Jste ztělesněním uměřenosti, korektnosti, hlasu rozumu. Ale ve volbách za vaši stranu nejvíce preferenčních hlasů získal Václav Klaus mladší, který zachází s fakty velmi kreativně, občas možná i kreativněji než Miloš Zeman. Druhým nejvyšším ústavním činitelem se stal Jaroslav Kubera, což je člověk, jehož hlavním programem je pálit cigarety kdykoli, kdekoli a foukat kouř komukoli pod nos. Nebojíte se, že v obklíčení takovýchto excentriků se váš „hlas rozumu“ ztratí?

Ne, vůbec se nebojím. Proč by se ztrácel? Stál jsem v čele celostátní kandidátky i jihomoravské kandidátky, byli jsme druzí ve volbách, výrazně jsme posílili, vyhráli jsme první i druhé kolo senátních voleb a tak dále. To, že ve straně tak velké, jako je ODS, jsou různé hlasy, různé osobnosti a různé temperamenty, mne nijak nezneklidňuje, to k tomu naopak patří. Je tu strana sjednocená za svou politikou a za svým vedením.

Takže říkáte, že jste rád, že máte výrazné osobnosti, ale nebojíte se, že by ohrožovaly značku ODS, nebo dokonce vás v předsednickém křesle?

Jaroslav Kubera je člověk, který vyhrál, nepletu-li se, sedmkrát komunální volby a čtyřikrát senátní volby, člověk, který nikdy neporušil to základní směřování ODS. Je to přesvědčivý pravičák, a jestli rád občas provokuje anebo upozorňuje na některé absurdity, to patří k jeho politickému naturelu a jsem moc rád, že se nám podařilo jej dostat do čela Senátu.

Jaké jsou ambice ODS v eurovolbách?

Já říkám: Chceme výrazně posílit, náš lídr to formuloval slovy „Chceme vyhrát“.

Kolik mandátů bude úspěch? Pět, šest?

To se těžko říká, protože záleží na tom, jak dopadnou ostatní. Minule jsme měli dva mandáty, chceme mít čtyři. Ale i čtyři může být neúspěch, pokud konkurence získá šest, nebo naopak úspěch, pokud budeme první. Chceme vyhrát.

Zlá otázka: kdy bude mít ODS 1,9 milionu hlasů, jako měl Mirek Topolánek v roce 2006?

Já to chápu jako svého druhu provokaci, protože sami víte, že ta otázka nedává žádný smysl. Mimo jiné právě proto, že v té éře začal pokles, který skončil až v roce 2013, kdy jsem přišel já a začal stranu zase zvedat a pět let jdeme nahoru. Dnes tu máme úplně jiné politické prostředí. Nezapomeňte, že v roce 2013 nás všichni odepisovali, mnozí věštili, že definitivně zanikneme, a dnes jsme jednoznačně nejsilnější strana na pravici, jsme schopni vyhrávat volby, jak jsme ukázali v senátních volbách, jsme schopni posilovat všude. Jsem přesvědčen, že brzy se voliči od populismu politiky prázdných slibů vrátí k politice, která má obsah. A věřím, že v příštích volbách se budou rozhodovat mezi tím, jestli tuto zemi bude řídit vláda sestavovaná ANO, nebo vláda sestavovaná ODS.

Výroky některých vašich poslanců či senátorů jsou s „rozumnou“ politikou v úplném rozporu. Již zmiňovaný V. K. píše, že evropští vůdci jsou šílenci, o Trumpovi, Mayové a Macronovi napsal, že chtějí rozpoutat světovou válku... Takovýto excentrik ODS více pomáhá, nebo škodí?

Každá politická strana, která je velká, má širokou škálu osobností. Do ODS se musí vejít široká škála lidí, je v ní místo pro V. K. jr. i Miroslavu Němcovou.

Funguje to?

Samozřejmě že to někdy není jednoduché, ale když se podíváte na výsledek, tedy na politickou linii, program, na to, jak jasnou většinou jsou všechna rozhodnutí přijímána, vidíte, že nám to funguje. Mne opravdu nezneklidňuje, že někdo něco vykřikne nebo jednou v emoci napíše na síti. Podívejte se na britské konzervativce, tam jsou také velmi různé typy osobností.

Takže se nebojíte nějakého štěpení?

Nebojím, ODS je velmi jednotná, podívejte se na naše hlasování. Ale samozřejmě kdyby to k němu vedlo, museli bychom to řešit, byla by to úplně jiná otázka. Ale nic takového se neděje.

Pirát Ivan Bartoš se nedávno kasal, že bude premiérem a porazí dnes dominujícího Andreje Babiše. Tak se zeptáme vás? Kdo bude příštím českým premiérem?

Příštím českým premiérem bude ten, kdo dokáže vytvořit většinovou koalici.

Vy si z nás děláte srandu...

A jestli se mne ptáte, jestli se o to budu snažit, tak samozřejmě budu.

(Autor: Petr Kamberský a Martin Zvěřina)