Odmítám demagogii
19. září 2018

Martin Major: Odmítám demagogii

(Týdeník Olomoucko) Když mu bylo čtyřiatřicet let, stal se na zhruba jednu pětinu volebního období primátorem Olomouce. Jeho předchůdce Martin Novotný odmítl být současně poslancem i primátorem, a tak na post na radnici rezignoval. Martina Majora jako dosavadního prvního náměstka tehdy zastupitelstvo zvolilo novým primátorem. Po osmi měsících proběhly volby a z nich vzešla nová široká koalice s jiným primátorem v čele. Dnes, po čtyřech letech, Martin Major znovu kandiduje jako lídr své strany.


Jaké to bylo? Stát se ve třiceti čtyřech letech primátorem stotisícového města?

Začátek nebyl úplně lehký. Přiznám se, že, i když se obecně vzato rád pouštím do bláznivých misí a mám rád výzvy, ze začátku jsem měl z toho úkolu velký respekt. Když jsem byl druhý den ve funkci, přijímal jsem zrovna na radnici prezidenta republiky. Brzy jsem ale zjistil, že s dobrými spolupracovníky je to velmi zajímavá a smysluplná role. Došlo mi, že město s takovou tradicí a slavnou minulostí potřebuje mít ve vedení lidi s určitými nadčasovými vizemi a velkorysými cíli. Že nechat je jen tak běžet samospádem a doufat, že se nic nepokazí, by byl vlastně zločin. Jenže osm měsíců je na realizaci velkých nadčasových plánů opravdu krátká doba.

Takže byste to rád zkusil znovu?

Každý, kdo jde do politiky, by měl mít jasno v tom, čeho chce dosáhnout. V roli řadového zastupitele či poslance můžete podporovat směr či ideu, která je vám blízká, těžko ale můžete nastolovat agendu a téma dne. Právě proto, že dnes už se svými zkušenostmi vím, co bych městu chtěl nabídnout a dát, musím usilovat o takovou pozici, která realizaci těch nápadů umožní. Takže ano, budu bojovat o to, abych se znovu stal primátorem a tentokrát na plnohodnotné volební období.

Na radnici jste ale působil i v uplynulých letech, dokonce v roli náměstka. Tam ty ideje uskutečňovat nejde?

V Olomouci vznikla po volbách v roce 2014 velká koalice čtyř stran. V jedenáctičlenné městské radě měla naše strana dva zástupce. To věru není jednoduché prosazovat nějaké velké vize. Čím více je subjektů v libovolném řídícím orgánu, tím jsou výstupy většími kompromisy. Právě proto bych si přál, aby Olomouc dostala pro další období jasněji vyprofilované vedení se silným mandátem. Proto také doufám, že nám voliči dají dostatečnou podporu k tomu, abychom ty zmíněné ideje a dlouhodobé vize měli sílu prosadit.

Zdá se, že Olomouc prožívá jednu z nejvyhrocenějších kampaní. Kandiduje velké množství subjektů, které se mezi sebou docela ostře napadají...

Jedna věc je kampaň sama, druhá věc zmíněný počet subjektů. Nevím, zda někdy v minulosti kandidovalo šestnáct stran a hnutí, ale při určité konstelaci si lze představit, že v zastupitelstvu bude ještě více menších klubů, než je dnes. Obávám se, že taková roztříštěnost může vést k přesně opačnému efektu, než je vyšší akceschopnost. Jinak řečeno, z mého pohledu je tu riziko, že se bude další čtyři roky více diskutovat a debatovat a méně tvořit a pracovat. A to bych Olomouci nepřál. Pokud jde o kampaň samotnou, je fakt, že se tentokrát setkáváme s větším množstvím různých neférových kroků a ryze populistických gest, která mi rozhodně sympatická nejsou.

Co myslíte v podmínkách Olomouce tím populismem?

V ryzí formě je vyjádřen výroky některých kandidujících, že i když podnikají kroky za hranou legálnosti či obyčejné lidské slušnosti, stojí za nimi veřejné mínění. Ospravedlňovat nezákonné jednání tím, že se to lidem líbí, je cesta do pekel. Takto společnost prostě fungovat nemůže, a to říkám jako liberálně smýšlející člověk. Dalším letošním rysem je silná relativizace pravdy. Například v diskuzích na sociálních sítích jsem u některých kandidujících osobností zaznamenal tak bohorovné lhaní a následné mávnutí rukou nad tím, když někdo uvede opačná a zcela prokazatelná fakta, že mě to opravdu zarazilo. A to nemluvím ani o tom, že se objevují zcela nereálné sliby, v jejichž realizaci nemohou věřit ani ti, kdo je dávají. Tohle prostě není směr, kterým by se měla společnost kdekoliv na světě ubírat, pokud chce mít před sebou nějakou dobrou budoucnost.

Pokud máte na mysli různá antisystémová protestní hnutí, to přeci není fenomén Olomouce, to se odehrává v celé republice a svým způsobem v celé západní společnosti.

OK, to je pravda. Je zcela přirozené, když běh veřejných věcí, který s sebou vždy nese i různé problémy, chyby a nedokonalosti, generuje i vznik hnutí, založených primárně na protestu. To patří k politice i k životu obecně. Jenže založit něco jen na protestu je pošetilost. Když se dostane člověk v určitém věku do polohy revolty, je to přirozené a svým způsobem i sympatické, a přesto by asi nikdo nevěřil tomu, že budou náctiletí rebelové řídit střední školu lépe než starší zkušená generace. Jsem přesvědčený o tom, že pro řízení veřejných věcí je velmi vhodné vycházet ze zkušeností a poctivé dlouhodobé práce. Ono také řídit stotisícové město znamená nutnost znalosti mnoha a mnoha praktických mechanismů, bez nichž by město nefungovalo a skomíralo. Olomouc si například nemůže dovolit ztratit pozici v pomyslném pelotonu při získávání finanční podpory od státu či Evropské unie. Nemůže najednou zastavit a třeba rok přešlapovat na místě, než se sympatičtí rebelové nebo různí mesiáši zorientují.

Zkusme být chvíli pozitivní. Co vás teď v Olomouci naopak těší?

Já ale jsem opravdu pozitivní člověk a těší mne spousta věcí! Jen reaguji na vaše otázky a na to, že dnešní situace ve společnosti není zrovna idylická. Na Olomouci mám rád hodně aspektů, počínaje tím, že je to krásné město, které je po všech stránkách tak akorát. Máme úžasné historické centrum, které obdivují pravidelně všechny návštěvy, které do Olomouce zavítají. To není fráze, to mám z první ruky, protože se s těmi návštěvami setkávám a opravdu pravidelně slýchám, že je to město úžasné a v lecčem pozitivním předčí i Prahu. I díky univerzitě je tu spousta mladých lidí s velkým kreativním potenciálem.

JUDr. Martin Major, MBA

JUDr. Martin Major, MBA

kandidát ODS na primátora Olomouce
1. náměstek olomouckého primátora

Více o autorovi