Kdo souhlasí se senátním návrhem zákona, podpoří většinu těch, kdo mají nejnižší důchody. Ten, kdo podporuje vládní verzi, tak z té skupiny těch, co mají nejnižší důchody, vyjme zhruba 130 tisíc důchodkyň matek, které mají v této zemi vůbec nejnižší důchody. Jsme v situaci, kdy máme osmdesátiletou ženu, která vychovávala dvě děti, šla do důchodu v roce 1993 a pětaosmdesátiletého muže, jenž má vyšší důchod, protože bral více a šel také do důchodu v roce 1993.

 

Jemu chce vláda přidat tisícovku, takže bude mít ne o dva, ale už o tři tisíce korun více, než má ta žena, které je osmdesát let, vychovala dvě děti a šla do důchodu ve stejný okamžik jako ten muž. A to je nespravedlnost.

 

Proto jsme řekli, ano, všem, co jsou v důchodu 25 a více let, přidejme tisícovku, a tím do toho dostaneme i ženy, které šly do důchodu také v roce 1993, ale ještě jim není 85 let, protože šly v 54, 55, 56, 57.

 

Když tady někdo vykládá, jak je to nespravedlivé, tak je to pro mě naprosto nepochopitelné, nerozumím tomu. Senátní návrh zákona se soustředil na to, abychom postihli maximální počet lidí, kteří mají nejnižší důchod. Pokud paní ministryně říká, že z těch lidí, kterým je 85 let a více, zhruba tři procenta vypadnou, tak se to může stát. Ale jde o lidi, jejichž současný důchod je pravděpodobně mnohem vyšší než průměrný důchod, protože delší dobu pracovali nebo vydělávali víc. Ano, je pravdou, že v senátním návrhu zákona tito lidé vypadnou a nedostanou tisícikorunu. Možná je to vůči nim nespravedlivé, protože oni byli odpovědní. Mě to také mrzí. Ale my jsme nebyli schopni to napravit úplně celé.