Novinky Mediální výstupy

Praha 2 je pro mě srdeční záležitost

(Týden) Pokud by na mě nebo osobu v mé blízkosti někdo zaútočil, jsem připravena střílet, ale srnku ze zálohy bych zabít nedokázala, říká Jana Černochová, poslankyně ODS. Doufá, že se Česku podaří zmírnit přísné podmínky pro držení střelných zbraní, které stanovila Evropská unie.

Nová evropská směrnice o držení zbraní budila vášně loni a předloni, poškodila však reálně někoho a přišel kvůli ní někdo o zbraň?

Zatím platí náš zákon o střelných zbraních, jeden z nejlepších na světě. Směrnice je zatím „zaparkovaná“ v organizačním výboru sněmovny a díky bohu je ve sněmovně shoda, že nikomu neschází.

Nehrozí kvůli tomu Česku sankce?

Teoreticky ano, ale Česká republika podala žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, protože jsme nemohli využít takzvanou švýcarskou výjimku pro země, kde je historicky zvykem mít zbraň doma a mít mírnější podmínky pro její držení. Podle nás jde o nerovný přístup, protože za nacistů nebo komunistů nebylo možné, aby civilisté měli zbraně. Takže tady vidím velkou šanci, že by žaloba mohla být úspěšná.

Nedávno vraždil v Torontu šílený střelec, což je jen jeden z mnoha příkladů. Nebyla by přísnější pravidla přece jen bezpečnější?

Máme možná nejlepší zákon na světě, který skvěle balancuje práva a povinnosti. Trestných činů spáchaných legálně drženou zbraní je zlomek promile. A když někdo zbraní vyhrožuje, nakonec se z toho vyklube plynová pistole, již lze bez problému koupit v krámě. Český zákon dost kvalitně ošetřuje, aby „zbroják“ nedostal každý. Stejně jako každý, kdo to myslí vážně, se v zacházení se zbraní zdokonaluji, jinak člověk ztratí potřebné návyky. Třeba doma před zrcadlem takzvaně suším.

Prosím?

Sušení znamená, že si před zrcadlem zkoušíte pohyby a zacházení se zbraní.

Takže si před zrcadlem hrajete na Bonda?

Ne úplně na Bonda (smích), ale taky mi to tak přišlo, když mi přátelé střelci říkali, že budu muset sušit. Ale dělá to spousta lidí! Naučí se tím zbraň ovládat a vychytat chyby, to není legrace. Zbraní se třeba pohybuje, míří a naprázdno cvaká s nábojnicí položenou na hledí, která nesmí spadnout. Je to cvik přesného, dokonalého a bezpečného držení pistole.

Jste předsedkyně sněmovního výboru pro obranu, zbraně máte evidentně ráda. Kde se v poslankyni, na první pohled křehké, bere taková militantnost? Dokázala byste na někoho vystřelit?

Pokud bych byla ohrožena na životě nebo chtěla odvrátit útok na někoho jiného, za podmínek, které umožňuje zákon. Jako držitelka zbrojního průkazu musím být připravena na to, že taková situace nastane, i když já u sebe až na vzácné výjimky zbraně nenosím. A fakt nejsem militantní, zbraně mám jen pro sportovní střelbu, ne třeba na myslivost, protože přiznávám, že jsem nedozrála k tomu, abych třeba zastřelila srnku.

A střílela byste, kdyby vás napadl lupič?

To je něco jiného. Mám v hlavě srovnané to, že vystřelím, pokud mně nebo jinému člověku půjde o život, že najdu tu sílu. Myslivost v žádném případě neodsuzuji ani si nemyslím, že jsou myslivci vrazi, naopak. Pomáhají přírodě, aktuálně známe historky s přemnoženými divočáky a někdo jejich počty redukovat musí. Já ale nejsem lovec, jsem sportovní střelec.

ODS se vyčítá, že je rasistická, nahnědlá a eurofobní, Václav Klaus mladší prohlásil „raději o třetinu zchudnout, ale nebýt v EU“. Nebojíte se, že to pravicového voliče spíše odrazuje?

Radikální názory vůči Unii jsou v ODS menšinové. Většinově v ODS říkáme, že se Evropská unie musí poučit z chyb a změnit se. A já k tomu dodávám, že by se EU měla vrátit před Lisabonskou smlouvu, kdy řada politik byla dobrovolná, a státy na sebe nepodávaly žaloby. Pokud se EU nezmění, bude hlasů požadujících vystoupení z ní přibývat, a to nejenom v ODS, ale i v jiných stranách, které v tomto okamžiku na EU pohlížejí stejně realisticky jako my.

Azylová politika je ve výlučné působnosti národních států, ale Evropské unii se má za zlé, že není schopna vypořádat se s migrací. Nebude Evropa zase plná hranic a přechodů?

Každý, kdo poslední dobou cestoval po Evropě, asi zažil nějakou hraniční kontrolu. Ne jako za totality, když nám celníci udělali osobní prohlídku a prakticky nás svlékli do naha. To je naštěstí minulost a ta se nesmí vrátit. Pokud však pojedu přes rakousko-italskou hranici, policista řekne Grüss Gott a koukne do auta, vůbec mi to nevadí a nemám problém mu ukázat pas nebo občanku.

Premiér Andrej Babiš se hádá se svým italským protějškem Giuseppem Contem kvůli dvacítce uprchlíků, protože Itálie požádala Česko, zda by je nepomohlo prověřit. Babiš striktně odmítl vzít jediného migranta. Nebyla by taktičtější jistá vstřícnost, vždyť je to jen žádost o pomoc?

Zapomíná se na to, že Itálie roky zanedbávala ochranu společné hranice, ale brala na to z Bruselu peníze. Takže našemu premiérovi výjimečně rozumím, jde tady o princip. Je smutné, že Česku všichni myjí hlavu, že všechno odmítá, a nikdo nedodá, že posíláme peníze na ochranu hranic a vysíláme stovky policistů do Maďarska, Makedonie nebo Itálie, kteří chybějí jinde, já bych je docela potřebovala třeba v Praze 2.

Není ale Babišovo tvrdé odmítání a strašení migrací do budoucna nebezpečné, protože to nahrává extremistům?

Kdyby šlo jen o velkorysost, nemám s tím problém, ale jde o princip. My musíme dodržet to, co říkáme od začátku.

ODS nabízí v Praze coby lídra kandidátky podzimních komunálních voleb bývalého primátora Bohuslava Svobodu. Proč jste nebyli schopni najít někoho nového, aby na sebe upozornil, zvlášť když se ANO znemožnilo s Adrianou Krnáčovou?

Slávek Svoboda byl dobrý primátor, a z ostatních lídrů stran je jediný, který se může funkce ujmout zítra, nebude se nic učit a začne hned pracovat. Praha potřebuje někoho, kdo se nebude rozkoukávat.

Proč to nezkusíte vy?

Pro mě je srdeční záležitost Praha 2. Piráti sice říkají, že jsme tady vládli moc dlouho, ale zkušenost přece není handicap! Nestydím se za to, že chci být počtvrté starostkou, lidé na dvojce vidí, že jsme nikdy „nemakali“ jenom pusou, ale opravdově a výsledky jsou vidět na každém kroku.

ODS vládla na magistrátu dlouho, pak skončila kvůli skandálům a bývalý primátor Pavel Bém je považován za největší zlo, jaké mohlo Prahu potkat. Jaký byl ve srovnání s Adrianou Krnáčovou?

Současné vedení města je ve srovnání s bémovskou érou béčko nebo céčko. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Za nás měl každý primátor odvahu rozhodovat, byť některá rozhodnutí byla sporná. Ale po bitvě je každý generál.

Řídíte Prahu 2, kde Piráti uspěli v parlamentních volbách a budou těžkým soupeřem, kandiduje za ně manželka předsedy strany Lydie Franka Bartošová. Umíte si představit koalici s nimi?

Piráti se proti nám bohužel vymezují, jejich veřejně deklarovaným cílem je odstavit ODS z vedení radnice, takže od nich zájem o povolební koalici nečekám, ale never say never.

Jaké to je být ženou v politice?

Nevím, jaké to je být chlapem v politice, tak se to špatně porovnává.

Myslím tím, jestli jsou chlapi fakt tak drsní. Nějaké „#MeToo historky“ nemáte?

Mám pocit, že jsem to měla vlastně spíš lehčí. Začínala jsem na komunální úrovni jako pětadvacetiletá holka a kolegové to brali tak, že přišel někdo nový, kdo má chuť do práce. Na parlamentní úrovni, konkrétně v obraně a bezpečnosti, je to trochu složitější, protože tam vůči ženám někdy panuje despekt, po výkonech některých ministryň obrany bohužel asi dost oprávněný. Každopádně toto prostředí není pro Fifinky, musíte být něco mezi Xenou a Wonder Woman.

Nenarážíte na přístup, podle něhož když nadává muž, je oceněn jako bojovník, ale žena, ještě ke všemu blond, je hned hysterka?

To jsou stupidní klišé, kterým se směji a neřeším je.

Jste parlamentní „módní policistka“, na Facebooku jste vynadala pirátskému poslanci, že byl na schůzi v džínách, týmu prezidenta, že nechá hlavu státu chodit v okopaných botách, sama si na oblékání docela potrpíte. Je móda jednou z ženských zbraní?

Není nutné oblékat se za desítky tisíc a mít nejlepší značky, ale rozčiluje mě nevhodné oblečení. Když někdo přijde do parlamentu v žabkách, džínách, kraťasech nebo ženské bez punčoch a chlap bez saka, v krátkém rukávu, vyjadřuje tím té instituci neúctu. V americkém nebo britském parlamentu to nikoho ani nenapadne. V kamenném divadle je to podobné. Když jdu do Vinohradského divadla, polovinu lidí bych tam nepustila! Máme plná ústa kulturních hodnot, ale pak si do klasického divadla vezmeme kraťasy a tílko?

Co dredy šéfpiráta Ivana Bartoše?

To mi nevadí, Bartoš chodí oblékaný dobře a je důstojný, to mě mile překvapilo. Když je významnější zasedání, má dokonce i kravatu.

Kdo je nejlépe oblečený muž v Poslanecké sněmovně?

Náš Jakub Janda, jako sportovci se mu to navíc dobře nosí. Nedávno měl skvělý modrý oblek!

Jste rozvedená, veřejně sledovaný vztah s bývalým policejním prezidentem Martinem Červíčkem nevyšel. Jednou jste napsala, že jste se rozhodla věnovat energii své veřejné činnosti na úkor rodiny. Nelitujete toho?

Vztah s Martinem skončil před více než pěti lety po vzájemné domluvě, v míru a klidu, a stále se najde dost lidí, které baví mi ho připomínat. Ale vážně. Vadí mi, když mi někdo předhazuje, jak můžu časově zvládat práci starostky i poslankyně. Můžu. Protože radnici mám od sněmovny dvacet minut a mám více času. Protože nemusím letět domů navařit dvěma dětem a manželovi večeři a řešit s nimi školu, práci. Veškerý svůj čas během dne tak můžu věnovat jenom své práci. Nejsem superžena, ale s čistým svědomím můžu říct, že žádnou práci nešidím. Šidím svůj „normální“ život, to ano. Třeba někdy nastane okamžik, kdy budu litovat, ale teď to tak není. Mne moje práce strašně baví. Mám díkybohu oba rodiče, sestru, synovce, který má před svatbou a má skvělou slečnu, takže rodinu mám a rozšiřujeme ji.

A když přijde maminka a řekne vám: „Janičko, jsem pyšná na to, co jsi dokázala, ale my tu jednou nebudeme a budeš sama…“?

To mám za sebou. Už po čtyřicítce jsem na toto šťourání a kontrolní otázky nečekala a rovnou našim řekla, že se asi musí smířit s tím, že ode mě vnoučata mít nebudou. Máme hezké vztahy a mají o mě už skoro pětačtyřicet let strach, takže když mě dlouho osobně nevidí, volají mi, že mě vidí alespoň v televizi a že jsou na mě hrdí. Hodnotí, co jsem řekla, měla na sobě, jak se choval moderátor, všechno vidí a slyší. Z nepolitiků jsem udělala politiky, nebo alespoň politické komentátory (smích).

(Autor: David Jareš)