Novinky Mediální výstupy

 

Zde Miloš Zeman zašel dál, než je i u něj obvyklé. Bylo by chybou prezidentova slova jen tak přejít a považovat je za jeden z jeho obvyklých bonmotů či provokací. Výrok je dvojnásobně nebezpečný: je postaven na nepravdě a obsahuje urážlivé hodnocení, které hlavě státu nepřísluší. Je to přesně ten druh prohlášení, který rozleptává naši demokracii, podráží politickou kulturu a vyhání lidi do ulic.

 

Není pravda, že lidé protestovali proti výsledku voleb. Nejsilněji zazníval nesouhlas s účastí komunistů na vládě. Jejich podíl na vládnutí není důsledkem voleb, v nichž komunisté utrpěli historickou porážku. KSČM bude u vlády díky Miloši Zemanovi a Andreji Babišovi, kteří výsledky voleb naopak respektovat nechtějí. Protestující také poukazují na minulé i současné problémy předsedy vlády. To je legitimním právem každého občana a s volbami to nemá co dělat. Svoboda slova je přece právo říkat ostatním, co nechtějí slyšet, jak to pěkně vyjádřil už George Orwell. Panové Zeman s Babišem slyšet nechtějí, tak jim to lidé říkají nahlas a na náměstí. Na tom není nic nedemokratického.

 

Je známo, že Miloš Zeman nejen napíná ústavu, ale překračuje všechny obvyklé meze pro komunikaci hlavy státu. Je však hranice, před kterou by se i on měl zastavit. Tou je urážka občanů, jejichž je prezidentem.

 

Demonstrace jistě není nejlepší forma společenské diskuse. Je ale příznakem toho, že obvyklé způsoby selhávají. Lidé letos vycházejí protestovat do ulic pravidelně. Byli na náměstích v březnu, aby zabránili zvolení komunisty Ondráčka do čela komise kontrolující GIBS. Byli v ulicích v květnu a jsou tam nyní. V zemi, kde nejsou demonstrace běžným nástrojem politického boje ani tradičním způsobem vyjadřování názoru. O to jsou tyto protesty silnějším signálem. Tak silným, že by mu ve Strakově akademii i na Pražském hradě měli naslouchat. Jenže pro premiéra jde o „demonstrace těch, kteří prohráli volby“, pro prezidenta protestují ti, kteří „nejsou demokraté“.

 

Shromažďovací právo patřilo za komunistické diktatury k těm nejvíce porušovaným. Víme tedy dobře, jakou má hodnotu. Pokojné demonstrace proti polokomunistické vládě jsou vyjádřením politického názoru a občanského postoje. Jsou projevem tohoto práva. Prezident protestující občany obviňuje z porušování demokracie. Jenomže tím vstupuje na tenký led zpochybňování občanských práv, které jsou páteří demokracie a vlastně i moderní západní civilizace.

 

Šéf komunistů Vojtěch Filip o březnových protestech řekl, že neví, „proč by se měly organizovat občanské demonstrace“, a že ti, kdo upírají Zdeňku Ondráčkovi právo být zvolen, „nejsou demokraté“. Je náhoda, že Miloš Zeman nyní volí skoro stejná slova? Je za tím jen politická blízkost nebo už příprava na nové pořádky?

 

Nikdy by mě nenapadlo urážet voliče komunistů, i když si o KSČM myslím, že se hlásí ke zločinecké ideologii i minulosti. Nepřišlo by mi na mysl urážet lidi, kteří volili Miloše Zemana, i když s ním hluboce nesouhlasím. To je přece jeden z principů demokracie. Respekt ke svobodě a volbě druhých. Jak na to může prezident zapomenout?

 

S funkcí hlavy státu se nepojí jen práva a povinnosti, ale i odpovědnost. Jedním z úkolů politické moci je udržovat společenský smír. Klíčovou roli v tom má a musí sehrávat prezident. Miloš Zeman se vydal opačným směrem a zpochybnil občany, kteří se rozhodli protestovat. Je potřeba mu důsledně připomínat, že na to nemá právo.

 

Velký konzervativní filozof Edmund Burke řekl, že jediná věc, kterou zlo potřebuje ke svému vítězství, je, aby dobří lidé nedělali nic. Lidé se rozhodli něco udělat. Šli společně vyjádřit svůj nesouhlas, svůj názor, svůj postoj. Na Václavském náměstí a na jiných náměstích naší země stáli demokraté. Jejich důvodům rozumím mnohem více než tomu, proč se je prezident republiky rozhodl urážet a nepravdivě obviňovat.