Novinky Mediální výstupy

Na co jsem opravdu pyšná? Na svou rodinu!

(EXKLUZIV) Působí v politice, pohybuje se převážně mezi muži a obhajuje hodnoty, jimž věří. Jen těžko si lze představit, že Alexandra Udženija doma „lítá v teplákách, vytahaném tričku a nenamalovaná“. Takovou ji zná jen její manžel a dvě dcery – rodina, kterou považuje za svůj největší životní úspěch. A oblíbený argument, aby si ženy vybraly mezi kariérou a dítětem, tahle úspěšná dáma neuznává.

Alexandro, jakou nejcennější radu jste před svým vstupem do politiky dostala a od koho byla?

Byla od tatínka a ten mi radil, abych do politiky nevstupovala, ale já ho tehdy neposlechla. (smích)

Politika je u nás převážně záležitostí mužů, a vy se tak pohybujete hlavně mezi nimi. Řekla byste o sobě, že za ta léta umíte jednat jako chlap?

Jednat jako chlap neumím a ani nechci. Jsem celkově velký konzervativec a rozdělení společnosti na muže a ženy mi nevadí. Naopak já to rozdělení ctím, protože je to prostě přirozené. Každý člověk má jednat tak, aby zůstal sám sebou.

Pomohly vám v politice i vaše zkušenosti z byznysu? A co je podle vás snazší – dělat byznys, nebo politiku?

Od svých devatenácti jsem pracovala v rodinné firmě a začínala jsem jako pomocná účetní. Rodiče trvali na tom, že musím umět úplně všechno, pokud chci jednou vést firmu a lidi. Jsou přesvědčeni, a mají pravdu, že šéf musí jít příkladem, být vzorem. Ale je ještě jedna cennější věc, kterou mi vštípili, a to je zodpovědnost a pokora. Jsem přesvědčena, že pokud chcete v životě dělat věci pořádně a správně, musíte je dělat na sto procent. Nic není snadné, ani byznys, ani politika.

Na svých stránkách máte motto: „Nestyďme se za to, že něco máme a že něco umíme. Buďme hrdí na to, že jsme něco dokázali. A neberme ohled na ty závistivé, kteří v životě ničeho nedosáhli.“ Jak často se setkáváte s tím, že vám lidé závidí?

Vůbec se netajím tím, že považuji závist za jednu z nejhorších vlastností člověka. Ten, kdo závidí, užírá vnitřně sám sebe a ubližuje svému okolí. Kdyby se závistiví lidé radši více věnovali sami sobě, tak bude jejich život hned šťastnější. Já jsem se vždy řídila větou z Bible: „Přej a bude Ti přáno, dej a bude Ti dáno.“ Se závistí se bohužel setkáváme často a jediný způsob, jak se závistí bojovat, je ji ignorovat. A to také dělám.

A na co z toho, co jste dokázala, jste opravdu pyšná?

To, na co jsem opravdu pyšná, nemá vůbec nic společného s pracovním životem, ale s mým soukromým. Jsem pyšná na to, že jsem se svým manželem přes dvacet let, že máme dvě krásné dcery a šťastné a spokojené manželství.

Na české poměry máte nezvyklé příjmení – nebála jste se, že vás voliči budou vnímat jako cizinku?

Tak o tom jsem v těch sedmnácti, kdy jsem se do manžela zamilovala, opravdu nepřemýšlela. (smích) Fakt nemůžu za to, že jsem se nezamilovala do Nováka nebo Dvořáka. Je pravda, že když jsme se brali, zkoušela jsem na něho, zda si nemohu nechat své dívčí příjmení. A tehdy mi manžel řekl, že pro mě udělá první a poslední, jen ne tohle. To příjmení má i svá pozitiva, protože lidé si mě díky němu pamatují. X-krát jsem se setkala s tím, že říkají: To je ta s tím divným příjmením. A pevně věřím, že mě lidé vnímají víc díky tomu, co dělám, než kvůli tomu, jaké mám příjmení.

Patříte mezi naše nejhezčí političky – jak důležité je pro vaši práci to, jak vypadáte?

Moc vám děkuji za kompliment. Ale pro mě není ani tak důležité, jak vypadám, ale jak se cítím. Doma lítám v teplákách, vytahaném triku, nenamalovaná a cítím se skvěle, patří to k mému domácímu pohodlí. Ale když jdu mezi lidi, tak se cítím dobře, když jsem upravená.

Vybíráte si oblečení sama? A připravujete si ho na druhý den vždy večer, nebo si ráno na sebe vezmete to, na co máte zrovna náladu?

Celý svůj život jsem se pohybovala v oblasti módy a to na mně zanechalo následky, troufnu si říct, že pozitivní. Oblečení si vybírám sama, a když potřebuji pomoc, přizvu manžela. Oblečení si večer nikdy nepřipravuji. Vždy si ho vybírám ráno podle nálady, počasí a také podle toho, jaké pracovní povinnosti mne ten den čekají. Ale jak jsem říkala, nejdůležitější je, abych se cítila pohodlně a spokojeně.

Kde nakupujete? Klidně vyrazíte do běžného řetězce, nebo se oblékáte u návrhářů?

Nikdy jsem nepodléhala módním trendům. Takže nakupuji všude, ale jen to, co se mi líbí. Pravda je, že mám profesionální deformaci a vždy se dívám, zda je to oblečení dobře ušité, z jaké je látky a zda dobře sedí. Nejvíc mě štve, když vidím, že za nějaký kousek chce někdo majlant a cena vůbec neodpovídá kvalitě. Ale když je věc kvalitní a nadčasová, tak jsem ochotná za ni zaplatit i vyšší sumu.

Náš rozhovor vzniká chvíli před vaším odjezdem na dovolenou – jak složité je při vašem pracovním vytížení plánovat volno?

No, tento rok to bude obzvlášť složité, protože nás na podzim čekají komunální volby a já jsem komunální politik. Takže zatím vůbec nic neplánuji. Moje rodina s tím počítá a nemají s tím žádný problém. Děti jsou skoro celé dva měsíce v Chorvatsku a já tam přijedu, když budu mít čas.

Kdy jste naposledy měla volný víkend? A dokážete o víkendu vypnout nebo alespoň odložit mobil? Je to při vaší práci vůbec možné?

To víte, že umím mít volný víkend. Jinak by to ani nešlo, nikdo z nás přeci není stroj. Mám fakt štěstí, že mám skvělého manžela, který mě vnímá a umí vycítit, jak jsem na tom, aniž bych cokoli říkala. Takže například mi o Velikonocích oznámil, že bere děti do Chorvatska a jedou za babičkou a dědou. Jednoduše řečeno, viděl, že jsem vyčerpaná, a nechal mě čtyři dny, abych měla čas sama pro sebe a abych si odpočinula.

Váš muž je Chorvat – jezdíte do Chorvatska na klasickou dovolenou?

Vím, že je to těžko pochopitelné, ale my nejezdíme do Chorvatska jako na dovolenou. To, že je tam zrovna moře, je přidaná hodnota. My tam jezdíme za rodinou, za přáteli. Manžel tam má pracovní povinnosti, má tam firmy. Když jsem byla malá, tak jsem se sestrou trávila prázdniny u babičky a dědy na chatě v Louňovicích, moje děti je tráví u babičky a u dědy v Chorvatsku.

Jak jste říkala, máte dvě dcery a ukazujete, že jde zvládnout zároveň kariéra i rodina. Co byste poradila ženám, které mají pocit, že kvůli pracovnímu životu děti mít nemohou?

Nedovoluji sama sobě někoho soudit, nemám na to žádné právo a jsem nerada, když někdo mentoruje. Ale argument, že kvůli kariéře nemůžu mít děti, neberu. Je to o rozhodnutí každé z nás, co je pro nás prioritou. A k tomu rozhodnutí se každá z nás má postavit čelem. Tím je řečeno vše. Pro ty, které váhají, mám jednu jedinou větu – děti jsou to nejlepší a nejkrásnější, co v životě můžete mít.

Jaká jste maminka?

Vždy říkám, že milující, ale přísná. A moje děti to vědí.

Jak to máte s vařením? Připravujete manželovi každý večer teplou večeři, nebo spíš vaří manžel pro vás?

My to máme rozdělené. Já vařím ta "běžná a obyčejná" jídla a můj manžel je "šéfkuchař". Vaření je jeho koníčkem a vášní. Nejúžasnější na tom je, že on sám vymyslí, co bude vařit, a také si sám nakoupí. My holky si vždy mlaskáme a on je spokojený, že nám chutná. Ale rozhodně se u nás každý večer nedělá teplá večeře. Nikdo to ani neočekává, ani nechce. Když se sejdeme během pracovních dnů u večeře, je to fajn, když ne, nic se neděje. Zato o víkendu si to vychutnáme.

Když přijdete domů z práce, žijete běžným životem? Děláte i tak obyčejné činnosti, mezi které patří třeba nákup v supermarketu? Nebo se jim snažíte vyhnout?

Jasně že žiju svůj běžný život, tak jako každý jiný. A žiju ho s chutí a ráda. V nakupování mám svůj systém, ostatně jako každá žena. V pátek odpoledne nebo o víkendu udělám takzvaně velký nákup a během týdne jen doplňuji. Vzhledem k tomu, že má manžel celiakii, což znamená, že nesmí jíst lepek, a jedna z dcer má bezlaktózovou stravu, tak se o jídlo musím pečlivě starat.

(Autor: Petra Pistulková)