Život se mi obrátil o 180 stupňů
(E15) Mohl stát nahoře na nájezdu skokanského můstku v korejském Pchjongčchangu a startovat na svých pátých olympijských hrách. Místo toho sedí jako poslanec za ODS ve sněmovně. „Nedělá to se mnou vůbec nic, když se nyní dívám na olympiádu," říká bývalý skokan na lyžích Jakub Janda.
Kolik jste přibral z těch 62 kilogramů na konci kariéry?
Nyní vážím 67 kilo. Cítím, že jsem nabral, ale nevidím to nijak drasticky. Poté co jsem si "užil" hned po konci kariéry, tak už jsem zase začal něco dělat, chodím do fitka a do posilovny. A po 25 letech konečně mohu posilovat i jiné partie. Třeba hrudník, abych vypadal aspoň trochu jako chlap.
Jíte, na co máte chuť? Nebo se omezujete?
Mám krásnou historku z jídelny ve sněmovně, kde mi jeden číšník říkal: Pane Jando, copak si dnes dáte? Další nezdravé jídlo? Tak jsem mu odpověděl: Já jsem je 25 let nemohl, takže si ho rád vychutnám. Předtím jsem si to musel odříct a dát si salát, něco menšího, lehčího. Doteď jsem neřešil, jestli si dám řízek, knedlo vepřo zelo nebo svíčkovou. Když jsem ale cítil, že jsem začal růst z kalhot a jsou mi těsnější, tak jsem se lekl. Trochu jsem se omezil, abych nebyl typický politik, který ve sněmovně sedí s pupkem. Tím nechci nikoho urazit.
Sportujete?
Nemám na to čas. Byl jsem si s kamarádem zahrát tenis. To je jediné, co jsem dělal. První týdny ve sněmovně byly hektické, ale nyní se to uklidní a bude vše jasně dané. Poslanecké týdny, parlamentní týdny, týdny v regionu. Budu moci lépe plánovat. Nechci zanevřít na sport, zvlášť když jsem ho celý život dělal. Mám tři měsíce po kariéře, tak si i užívám lenosti a nicnedělání. Když jsem se šel dřív proběhnout, bral jsem to tak, že je to určitým způsobem forma mojí práce. Teď jsem zlenivěl, sedím v kanceláři.
Pojďme k politice. Jak jste se aklimatizoval?
Nejde se aklimatizovat za dva tři měsíce. Pro mě je spousta věcí nových, život se mi obrátil o 180 stupňů. Ze sportovního jsem skočil do politického. A to už jsem přitom politiku dělal. Jenže toto je vrcholná politika se vším všudy. První dny byly krušné, ale už jsem se rozkoukal.
Baví vás sedět na jednáních?
Jsem nový a baví mě to. Někdo mi nedávno řekl, jak to bylo hrozné, ale já jsem mu odpověděl, že to bylo fantastické. Dřív jsem se díval infarktu. Pro mě to byla daleko větší nervozita než na můstku. Když mě viděl můj asistent, tak mi psal, jestli je všechno v pořádku. Na vystupování před tolika lidmi si musím ještě zvyknout. na záznamy i přímé přenosy ze sněmovny na ČT24 a teď jsem přímo v tom dění. Jsem rád, že jsem toho součástí. Sleduji zkušené politiky, kteří i v průběhu jednání někdy odejdou. Jsou i tací, kteří poslouchají každé slovo. Já tam prostě sedím, poslouchám a dělám si na to svůj názor.
Říkáte si někdy, jaké se to řeší nesmysly?
Tam se neřeší nesmysly. Někdy mi však reakce přijde zbytečná, je to jen exhibice, co vyvolává zlou krev a hádky. A to většinou když je přímý přenos v televizi. V tu chvíli vidím, že se někteří chtějí předhánět v tom, aby stáli za tím pultíkem a byli v televizi.
Jaký je vlastně svět v Poslanecké sněmovně?
Zákulisí je zvláštní. To říkám popravdě. Líbí se mi, že každý zdraví každého. I když se to na plénu pohádá, tak v zákulisí si to ti dva politici umějí vyříkat. Ne všichni jsou se všemi kamarádi, ale vládne tam přátelská atmosféra. Ti, kteří jsou ve sněmovně dlouho, tak si tykají každý s každým. Byli jsme na výjezdním zasedání a tam jsme si potykali všichni. Téměř všichni.
Tykáte si tedy s pány Babišem či Okamurou?
Ne, ne. To je úplně jiná šarže. Ministři či předseda vlády nejsou členové výborů. Okamura by měl být členem podvýboru cestovního ruchu, který mám vést. Takže uvidíme. Netykám si s nimi, maximálně se s nimi pozdravím.
Čemu se ve sněmovně věnujete?
Dopředu jsem avizoval, že se chci věnovat sportu, otevírám nová témata. Jsem místopředsedou podvýboru pro sport a členem petičního výboru a výboru pro veřejnou správu a rozvoj regionů. Do toho jsem podal nějaký pozměňovací návrh. Nezdá se to, ale je to hodně práce, přestože lidé "to kolem" nevidí.
Ve sněmovně sedí olympijský vítěz z Nagana a vládní zmocněnec pro sport Milan Hnilička. Budete spolupracovat, přestože on je za hnutí ANO?
Už spolupracujeme. On je předsedou podvýboru pro sport. Už od prvního dne, co jsme vlezli do sněmovny a kdy jsme se spolu potkali, jsme debatovali, jakým směrem by se sport měl vyvíjet. Věřím, že v podvýboru pro sport jsou lidé na svých místech, takže se nám za toto volební období podaří něco udělat a prosadit. Opravdu to není tak jednoduché, že dnes něco připravíme a zítra to bude. Musí to projít celou legislativou a než se to dostane na světlo světa, jsou to měsíce, někdy i roky.
Jak se u podvýboru pro sport můžete lišit v názorech podle politické příslušnosti?
Ve sportu se budeme v názorech potkávat a je asi jedno, jestli je to odeesák, aňák nebo sociální demokrat. Sešla se nás tam parta lidí, kteří chceme pro sport to nejlepší. Pak je spíš nutné přesvědčit svůj poslanecký klub, aby hlasoval pro. Oni nás berou trochu divně: Ááá sportovci! Jenže do podvýboru pro sport se hlásilo nejvíc lidí a muselo se tvrdě vyjednávat. Přišlo mi až neskutečné, kdo všechno v něm chtěl být.
Jak moc vám pomáhají medaile a jméno Jakub Janda?
Od začátku to bylo dané. Hned první den ve sněmovně jsem řekl, že chci do sportovního podvýboru. Pak došlo k rozdělování podle stran. V ODS věděli, že já jako sportovec mám ke sportu nejblíž. Nikdo mi v tom nebránil a byl jsem za ODS číslo jedna.
Jakou událost od vstupu do sněmovny považujete za nejzajímavější?
Když jsem poprvé vystupoval před celou sněmovnou. To byl stav, kdy mi bušilo srdce a byl jsem na pokraji
Kdy jste se začal o politiku zajímat?
Já jsem se o ni zajímal celý život, tedy od okamžiku, kdy jsem byl dospělý a šel poprvé k volbám. Kluci v družstvu se mi smáli, že jsem si kupoval noviny, časopisy. A s příchodem internetu, že jsem si pořád něco vyhledával. Zajímalo mě vše od aut přes reality až po politiku. Snažil jsem se mít přehled. Do ODS jsem vstoupil v roce 2008, dva roky jsem chodil na schůze a poslouchal. V roce 2010 jsem do toho opravdu šlápl. Velkým mentorem mi při cestě z oblasti do vrcholné stranické politiky byl bývalý senátor Milan Bureš.
Máte nějaký politický vzor?
U mě se mění. Za skvělého politika považuji Ronalda Reagana, tomu nemám co vytknout. Teď momentálně vzhlížím k Petru Fialovi, předtím k Václavu Klausovi staršímu. Klidně i podle toho, jak oni mění názory.
Umíte si představit, že byste se „poslancováním“ živil do konce života?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Teď jsem se někam dostal a za rok, dva, čtyři mohu být úplně někde jinde. Tři měsíce zpátky jsem stál ještě na můstku, teď sedím v poslanecké lavici. Nevím, co bude, až mi skončí volební období, tedy pokud nerozpustí sněmovnu. Chtěl bych kandidovat znovu, ale bude záležet na tom, co v politice dokážu. Až jednou skončím s politikou, chtěl bych se ohlédnout zpátky a říci si, že za mnou něco zůstalo. Pro mě je důležité něčemu pomoci.
Dovedete si sám sebe jednou představit ve vládě jako ministra?
Jako ministra sportu? Že bych si založil ministerstvo sportu a dělal ministra? Sice vím, že se občas objevují takové úvahy, ale…
Co takhle Evropský parlament? Měl byste ambici?
Je to možné, že by taková cesta byla. Ale my máme tolik kvalitních kandidátů do Evropského parlamentu, že teď při volbách 2019 určitě ne. Uvidíme jak ty další. Záleží, jak se bude vyvíjet moje politická kariéra.
Dělá to s vámi něco, když sledujete olympijské hry v Koreji? Nebyl byste tam raději?
Nedělá to se mnou vůbec nic. Před volbami jsem řekl, že pokud se dostanu do sněmovny, se skoky skončím. To se stalo, takže se věnuji jiným věcem. Na sport se dívám, pořád ho miluju, mrzí mě, že se klukům tak nedaří, ale… Nepřemýšlím nad tím, co by, kdyby…
Čím to je, že se českým skokanům v této sezoně tak nedaří?
Hraje tam roli více faktorů a nechtěl bych se v tom pitvat. V českém skoku nejsou dobře nastavené podmínky. Selhal koncept, ale on tady vlastně ani žádný nebyl.
Váš bývalý kolega Roman Koudelka se hodně trápí. Proč?
Myslím, že u něj je to čistě o hlavě.
(Autor: Vít Chalupa)
Rozhovor vyšel na serveru E15.cz.
poslanec PČR
