(Pravá 5) Emoce hrají v záležitostech veřejných a politických podstatnou roli. Jejich „otevírání“ je mnohdy jazýčkem na vahách, komu hodí občané svůj voličský hlas. Mí kolegové i opozičníci, kteří se v rámci kampaně do PS PČR setkávají s občany, se s emocemi potýkají denně.

Prakticky nepřetržitě přelétávají mezi pýchou a pádem, jednou jsou vychváleni, podruhé sraženi kritikou. A vězte, že volební stánek politické strany k sobě vždy láká lidi s emocemi a touhou něco politickým aktérům sdělit, ať dobrého, či nepříjemného. A teď si představte, že se u politického stánku potkají (ne)voliči s odlišnými názory a zkušenostmi. Hra emocí nabírá na síle i hlasitosti. Ale proč se o tom zmiňuji? Nedávno jsem byl svědkem setkání dvou distingovaných pánů s odlišnými politickými, potažmo životními postoji. A to setkání bylo na běžné poměry zcela mimořádné, unikátní. Oba si navzájem naslouchali, věcně argumentovali a zhruba po půlhodině se rozloučili s tím, že si potřásli rukama a popřáli si štěstí. Byť zůstali ve svých názorech pevní, odcházeli diskuzí obohacení o zajímavé myšlenky. Jak by asi dopadly volby, kdyby na nás z každého rohu nečíhaly emoce, srdceryvné či bojovné výkřiky politiků, kdo by vůbec mohl vystupovat v politických debatách televizí, pokud by si určily pravidla o věcné diskuzi a slušném chování?

Lukáš Herold

místostarosta MČ Praha 5
místopředseda ODS Praha 5