Je opravdu nezbytné, aby kvůli ochraně vnějších hranic vyrůstaly hranice uvnitř systému?
18. listopadu 2016

Martin Červíček: Je opravdu nezbytné, aby kvůli ochraně vnějších hranic vyrůstaly hranice uvnitř systému?

Nelegální migrace v Evropě byla, je a určitě nadále bude. Obrovský průšvih je nekontrolovaná nelegální migrace. Na počátku novodobé migrační krize byla absolutní absence snahy identifikovat opravdové uprchlíky. Kvůli nekontrolované migraci vznikla situace, která má vliv na bezpečnost v Evropě a oslabení schopnosti bezpečnostního prostředí účinně předcházet mimořádným situacím.

 
Kdo vlastně primárně porušil schengenské a dublinské dohody? Evropská unie? Ne, primárně Německo a země na vnější hranici, nejdříve Řecko a dnes už i Itálie. Mimochodem Německo, které dnes volá po ochraně vnějších hranic a Řecko s Itálii, které volá po přerozdělování migrantů. Evropská komise 25. října vyhověla žádosti Rakouska, Německa, Dánska Švédska a Norska o prodloužení dočasného kontrolního režimu na jejich vnitřních hranicích na další tři měsíce.
 
Stejně jako v květnu i nyní v říjnu Evropská komise konstatuje, že hlavním důvodem prodloužení kontrolního režimu jsou „vážné nedostatky při kontrole vnější hranice“ zejména ze strany Řecka, ale dnes už i Itálie.
 
Již dnes je jasné, že koncepce „Mapa zpět k fungování Schengenského prostoru“, kterou Evropská komise vydala v dubnu 2016, je nerealistická, a to i proto, že se zde i nadále otevírá velké riziko další migrační vlny z Řecka.
 
Agentura Evropské pobřežní a pohraniční stráže nahrazuje dosavadní Frontex. Operační kapacity by měly být připraveny k nasazení v prvním lednovém týdnu 2017. Stále se ale bavíme o 1 500 lidech – policisté, právní a azyloví odborníci, experti na vnitřní bezpečnost. Osobně si myslím, že to bude úplně k ničemu, a v tomhle ČR hraje jen konstruktivní notu, neboť opravdu si někdo myslí, že podobné počty zajistí ochranu před zvýšenou migrační vlnou? Jediné pozitivní na celé věci je to, že z pravomocí Agentury vypadla možnost zasahovat v případě krize na území státu bez jeho souhlasu a součinnosti.
 
Daleko důležitější je akceschopnost bezpečnostního prostředí jednotlivých národních států a plnění jejich povinností v oblasti bezpečnosti. Nedodržujeme uzavřené dohody a pak se upínáme k novým smlouvám, není to bláhové?! Místo toho pojďme nejdříve jednoduše dodržovat smlouvy a přijaté principy typu „všichni za jednoho, jeden za všechny“, které jsou mimo jiné základem Schengenských a Dublinských dohod. A pak teprve diskutujme o tom, co musíme změnit a na čem se sjednotit například v řízení o mezinárodní ochraně.
 
 

Martin Červíček
expert pro bezpečnost
krajský zastupitel

Více o autorovi