26. října 2016
Odpověď na otázku IVK: Máte nápady co škrtnout v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, aby byl vyrovnaný či alespoň méně deficitní?
(Newsletter Institutu Václava Klause) Připravit a schválit rozpočet na rok 2017 se schodkem 60 mld. Kč je v době již tříletého ekonomického růstu a očekávané konjunktury i v nadcházejícím roce ekonomicky skutečně neobhajitelné. Absurditu takového schodku podtrhují i aktuální výsledky plnění státní pokladny v letošním roce. Díky vyššímu daňovému inkasu spojenému s hospodářským růstem a kvůli nedostatečnému čerpání kapitálových výdajů ze strany vlády máme ke konci roku ve státním rozpočtu přebytek, který dává naději tomu, že by mohla být bilance státního rozpočtu na konci letošního roku vyrovnaná. Neexistuje tedy žádný důvod, aby nemohl být vyrovnaný i rozpočet schválený na příští rok.
Schodek, který Andrej Babiš na příští rok plánuje, tak může mít dvě vysvětlení. Buď ministr financí záměrně připravil rozpočet, ve kterém podceňuje daňové příjmy a naopak přestřeluje výdaje, aby se mohl na konci příštího roku chlubit lepší bilancí, než bylo v plánu, nebo si připravuje na předvolební rok rezervu na rozdávání předvolebních dárečků ve stylu Paroubkova pastelkovného. Osobně jsem přesvědčen, že jde o kombinaci obojího a menší schodek rozpočtu by mohl být dosažen už jen realističtějším odhadem a naplánováním celkových příjmů a výdajů.
Prostoru ke škrtům je ale i tak více než dost, uvědomíme-li si, že jen v porovnání s rokem 2013 rostou plánované výdaje o neuvěřitelných 136,1 mld. Kč. V roce 2017 se počítá se 444 728 místy placenými ze státního rozpočtu (či podřízených rozpočtů). Proti roku 2016 se jedná o nárůst o 7 637 míst. Kromě zejména učitelů v regionálním školství tak masivní nárůst počtu státních zaměstnanců a s tím spojených mzdových nákladů nepotřebujeme. Výdaje na platy by pak nemusely růst o 12,9 mld. Kč. Stejně tak objem neinvestičních transferů podnikatelským subjektům plánovaných na téměř 50 mld. Kč musí každého ekonomického liberála dráždit nejen z rozpočtových důvodů, ale i kvůli destrukci volného trhu.
Jeden z nejpalčivějších problémů našich veřejných financí ale tkví v nákladech na sociální stát. Nikdo asi nezpochybní navýšení výdajů na důchody o 15,2 mld., ale tempo růstu těchto výdajů dlouhodobě jasně ukazuje, že bez systémové změny financování důchodů se veřejné finance kvůli objemu této položky konsolidovat nedají. Není ani rozumné, aby výdaje na nezaměstnanost v době rekordně nízké nezaměstnanosti rostly v příštím roce o 1,3 mld. Kč. Prostor pro úspory je i v dávkách pomoci v hmotné nouzi, která je zneužívána.
Je všeobecně sdílenou pravdou, že ve zdravotnictví je dostatek financí, jen dochází k jejich neefektivnímu využívání. Navýšit platbu za státní pojištěnce, která přinese dodatečné náklady rozpočtu ve výši 3,6 mld. Kč, bylo rovněž chybným vládním rozhodnutím. A takto bychom mohli pokračovat položku po položce. To bychom ale nesměli mít agrosocialistickou vládu a před sebou volby do Poslanecké sněmovny.
Publikováno v říjnovém Newsletteru Institutu Václava Klause
