Evropská integrace vyhovuje ideologům a vyžírkům - rozhovor pro Pravý břeh.cz
Mění se v Evropě veřejné mínění, jak naznačují například prezidentské volby v Rakousku a referendum ve Velké Británii?
Veřejné mínění vůči Evropské unii se mění už dlouho, minimálně patnáct let. Lidé přestávají integraci rozumět a podporovat ji. Jedním z důvodů je absurdní byrokracie a regulace, která se místy podobá světu Kafkových či Orwellových knih. Co je komu v Bruselu proboha po tom, že malé děti nafukují balónky a musí jim to zakazovat? Nebo harmonizace rakví? Různé absurdnosti v maličkostech jsou projevem zvráceného ducha, který vládne v Bruselu. Kdysi jsem řekl, že integrace přestala být prostředkem, ale stala se cílem sama o sobě. Je ideologií. Nemá nám pomáhat, nemá evropské státy posilovat, zvyšovat jejich možnosti ve světové konkurenci, ale má naopak národní státy oslabit. Proto se integruje, harmonizuje a reguluje pořád dál a dál, i ve věcech, které nemají žádný smysl.
Ideologové integrace nechtějí, aby o něčem rozhodovala Česká republika nebo Portugalsko, všechno by se mělo postupně rozpustit v jednom tavícím kotli. Jenomže ne, jako kdysi v Americe, kde všichni vytvářeli novou zemi a společnost, tady je cílem fungující státy tvořené historickými politickými národy postupně zlikvidovat. Kromě ideologů vyhovuje tato nebezpečná integrace i vyžírkům, lidem zcela bez názoru, kteří si udělali dobré bydlo z evropských peněz, projektů, programů, kteří se v absurdní spleti institucí, předpisů a nekontrolovaných a nekontrolovatelných bruselských procesů cítí jako ryba ve vodě. Tedy jako tlustí kapři dobře krmení v bezpečném rybníce. A spolupráce zabedněných ideologů a bezskrupulózních prospěchářů přináší vždy ty nejhorší výsledky, jak to známe z minulosti.
Brusel používá metody legální korupce. Podívejte se na výhody, kteří mají lidé, co tam pracují a působí. V které zemi to najdete? Nebo ty hrozby, že když nějaká země nebude „držet hubu a krok“, tak přijde o dotace. Nebo různé sankce, když má někdo třeba vládu, která se nelíbí ostatním, jak se to stalo kdysi Rakousku. Je to odporné a lidé to vidí.
Jsme tedy svědky reakce evropských občanů na nepružnou, málo demokratickou a ideologiemi zatíženou strukturu EU, jak jsi o ní psal v knize Evropský mezičas?
Jen v národním státě můžeme mít demokracii, lidé mohou rozhodovat o tom, co se jich týká, jen národní stát chrání naše zájmy. Jakýsi evropský superstát je spletí složitých nedemokratických institucí, bez společného jazyka a veřejného prostoru určitě ne. Probíhá nepojmenovaný, vlastně zakázaný (nemluvíme o něm) boj o charakter Evropy: buďto budeme mít v Evropě národní státy tvořené svobodnými lidmi, nebo nadnárodní nedemokratickou strukturu, která nás bude řídit a kde si na demokracii budeme jen hrát.
V rámci hloupé politické korektnosti se o tom nemluví, dokonce to možná ani přesně pojmenovat nejde. Jenže lidé nejsou hloupí, to si o nich myslí jen proevropská nadnárodní elita a část novinářů. Lidé to možná nedokáží přesně popsat, ale intuitivně chápou, co se děje a opít rohlíkem je jde jen chvíli. Proto svou vůli vyjadřují. Když jsou referenda, tak dopadnou skoro vždy proti další integraci, vzpomeňme na Francii a Nizozemí před více než deseti lety v souvislosti se šíleným pokusem o jakousi evropskou ústavu. Ve volbách sílí protibruselské strany, často bohužel odpudivé ve svém extremismu, ale občané je chápou jako alternativu. K čemu? K integraci, která zašla příliš daleko, neřeší naše problémy, ale sama je problémem, protože nás ohrožuje. Je to totální odcizení, tenhle starý filozofický pojem nadužívaný levicí, mám v této souvislosti rád, ano odcizení. Takto Evropa fungovat nemůže, leda by lidi a jejich volbu znásilnila. Leckomu v Bruselu by se to líbilo, ale tak daleko snad ještě nejsme.
Zmínil jsi Evropský mezičas. Tu knihu začínám historkou, jak mě na vědecké mezinárodní konferenci napomínali moji západoevropští kolegové, že nesmím být k EU kritický a musím přece tu úžasnou vizi podporovat. Přesně tenhle nekritický, ideologický duch, tohle kolektivní prointegrační šílenství to dovedlo do dnešní situace. Krize integrace je obrovským selháním evropských elit. Část z nich nenávidí národní státy a nedůvěřují lidem a demokracii, jen to navenek maskují. Ale chovají se podle toho. Cokoli globalizačního a integračního se jím líbí. To jsou dnešní nepřátelé svobody a popperovské „otevřené společnosti“, byť se otevřeností zaklínají. Evropský mezičas jsem psal před deseti lety a bohužel všechno, co jsem tam říkal, se potvrdilo a je to ještě horší. Evropská unie jde od krize ke krizi. Zaklínáme se hesly o mírové spolupráci evropských zemí - co s tím má ale proboha co dělat zakazování žárovek, sjednocování zplodin u sekaček trávy nebo regulace příkonu vysavačů? Lidé vidí jasně, co elity nechtějí přiznat: buďto absurdní integraci zastavíme a budeme v Evropské unii spolupracovat jinak, nebo to celé špatně dopadne. Mimochodem, jakou větší ránu už ten projekt může dostat, než že jedna z největších evropských zemí řekne, dost!? Tady být nechceme, uděláme to jinak. Vezměme to jako šanci a udělejme to celé jinak.
Jak vedení EU zareaguje na odchod Británie? Jaké jsou možné scénáře? Dopřeje více svobodného prostoru a více výjimek, což by se mohlo týkat i menšího státu, jako je Česká republika?
Přiznám se, že jsem den ode dne skeptičtější. Těch s prominutím žvástů, co slyšíme o potřebě reforem... ale nejspíše se nakonec nestane nic. Je to naprosto nedůvěryhodné, když najednou chtějí reformu ti, kteří Evropu do této situace dostali. S lidmi jako je J.C. Juncker nebo M. Schulz se nedá nic udělat. Budou se snažit to zase přežít, tvářit se, že se nic nestalo a jedeme dál. Mnoho lidí v Bruselu má radost, že Británie bude venku, i když to neřeknou. Myslí si, že cesta k evropské supervládě bude bez Británie snazší.
Těžko předvídat další vývoj, žádná země vlastně ještě neodcházela. Srovnávat to s Grónskem je směšné. Stejně tak je legrační poslouchat vážně znějící hlasy i u nás, že odchod Británie nevadí, přece to není zakládající země. Ti lidé se zbláznili nebo vážně neví, o čem mluví. To si opravdu někdo myslí, že Evropská společenství v šedesátých letech jsou srovnatelná s Evropskou unií? V čem? To žádná integrace ještě vlastně ani nebyla.
Tedy, co to udělá a jak to bude probíhat, nikdo úplně neví. Británie ale vypadá odhodlaně, chce respektovat výsledky referenda a odejít. V minulosti – v případě Dánska či Irska – když se lidé vyslovili proti další integraci, další smlouvě, tak se pod tlakem Bruselu referendum zopakovalo, masivní přesvědčovací a zastrašovací kampaň a pár ústupků vedlo vždy k tomu, že lidé svůj názor změnili. Tentokrát to tak asi nebude, doufám. Ne proto, že si odchod Británie přeji, ale proto, že brzké opakování referenda by byl brutální útok na demokracii. A to je to nejhorší, co by se mohlo stát. Ale uvidíme.
Nebude-li se Unie reformovat, stejně bude muset „otevřít“ v souvislosti s odchodem Británie smlouvy. A to je šance něco pro ČR prosadit. Dokonce bez ohledu na to bych jako premiér okamžitě požadoval pro Českou republiku výjimky, minimálně dvě. Abychom nemuseli přijímat euro, protože vstupovat do krizí zmítané eurozóny a podílet se dluzích jiných je pro ČR absolutně nevýhodné, a taky z azylové a migrační politiky, aby nás zase někdo nemohl přehlasovat a nutit nám kvóty a podobné nesmysly. Kdyby jen nesmysly! Kvóty jsou proti hodnotám evropské civilizace, lidské důstojnosti a suverenitě států. Jestli je někdo chce, ať je má! My je nechceme, protože máme ještě zbytky zdravého rozumu, tak ať nám je nikdo nenutí. Za výjimky musíme bojovat, klidně bych tím podmínil souhlas s čímkoli dalším, na co je potřeba jednomyslného rozhodnutí.
Celý rozhovor je dostupný na portálu Pravý břeh.
předseda strany
