Novinky Mediální výstupy

Evropská unie stojí na rozcestí. Přežije, nebo ne?

Nikdo nepochybuje o tom, že se po britském referendu 23. června ocitla Evropská unie (EU) na rozcestí. Různí se však nejen argumenty, proč Britové hlasovali pro vystoupení z EU, ale i názory, jak s britským rozhodnutím zacházet a jak dále v EU postupovat.

Současné vedení EU reprezentované předsedou Evropské komise Jean Claude Junkerem nebo předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem již před referendem varovalo Brity před vystoupením a hrozilo jim nejrůznějšími tresty a poklesem životní úrovně, aby po referendu žádalo okamžitý odchod Británie z EU.

Výroky typu „Co tady ještě děláte, proč už nejste pryč?“ na adresu britských europoslanců (Junker) nebo „Chci mít žádost o vystoupení na stole do úterý“ (Schulz) či „angličtina by měla ztratit status unijního jazyka“ (Hübnerová, předsedkyně Ústavně právního výboru Evropského parlamentu) ukazují, že se tito lidé ocitli zcela mimo politickou realitu.

Ostatně, Britové udávají, že právě tito lidé svými výroky a chováním před referendem výrazně přispěli k britskému rozhodnutí. A tito lidé také naplánovali další cestu EU: ještě větší a rychlejší integraci včetně okamžitého přijetí společné měny, aby již žádný další stát nemohl vystoupit.

Na druhou stranu, většina představitelů evropských států si realisticky uvědomuje, že Britové nehlasovali proti zakládajícím myšlenkám EU, ale proti současnému stavu EU a bezohlednému tlaku na další integraci.

Dokonce i jinak zdrženlivý český premiér Bohuslav Sobotka říká, že EU potřebuje reformu a musí přestat nasávat další pravomoci.

Představitelé členských států také zřetelně nikam Brity netlačí, na jednání o vystoupení nespěchají a dávají najevo zájem udržet s Británií i nadále co nejlepší vztahy.

A samotní Britové? Zatímco politická diskuse v EU pokračuje, Británie chystá ekonomické plány. Britský ministr financí chce radikálně snížit korporátní daně z 20 procent pod 15 procent. A protože průměr vyspělých zemí je 25 procent, Británie se může stát daňovým rájem.

Všechny firmy, které před referendem vyhrožovaly, že chtějí z Velké Británie odejít, si svůj záměr zcela jistě rozmyslí. Nízké daně spolu s oslabenou librou jsou teoretickým základem pro ekonomický růst.

Podle mého názoru je britské referendum jednou z posledních možností, jak zachránit Evropskou unii před postupným rozpadem. Musíme se pokusit vytvořit z EU mnohem více demokratický spolek, který respektuje názory jednotlivých států. Systém, v němž by se postupně vracely pravomoci z Bruselu do členských zemí. Trvat na důsledné ochraně vnější Schengenské hranice a dodržovat systém azylové politiky. Nedokáží-li členské státy s vnějšími hranicemi tyto hranice chránit, dojde k rozpadu Schengenu. Není přeci možné, aby vnější hranici EU místo Řecka hlídala nečlenská Makedonie.

Musíme vytvořit volnější vztahy mezi členskými státy a zlepšit fungování společného evropského trhu.

A v žádném případě nevylučovat Velkou Británii z tohoto evropského trhu.

Naopak, umožnit dalším zemím, například balkánským, na tento trh přístup. Ale i těm členům EU, kteří by se jako Británie nechtěli dále podílet na politické či měnové unifikaci.

Je také potřeba zrušit dotace, které pokřivily zemědělství i trh. Takové dotace, které berou velké bohaté firmy a ničí ty malé. Bohužel, vše výše uvedené je zatím pouze moje „snění o Evropě“.

Bez personálních změn ve vedení Evropské komise a Evropském parlamentu tento rozpor zřejmě nepůjde vyřešit. Lidé, kteří dovedli EU do současného stavu, nemohou zároveň pracovat na jejích reformách. Další měsíce v Bruselu napoví, kterým směrem se bude Evropská unie ubírat.

Zařadit zpátečku nebude v Bruselu jednoduché. Desetitisíce evropských úředníků byly vychovány zcela jednosměrně k větší integraci. Personální změny budou jedním z prvních ukazatelů, zda EU přežije či nikoliv.