Zamanova servilita = další extrém
Zemanova servilita a zpochybňování naší nezávislosti mne mnohem více popudily, než pár vlajek a nasazených mávačů na Evropské třídě. Zeman svým typickým přístupem umožnil eskalaci kontroverze a posunutí celé debaty do extrémních poloh.
Čínský prezident odjede dnes do Spojených států (mimochodem bedlivě pozorujme, jak bude vypadat Washington DC, kolik tam bude vlajek a zda kolem nich bude taková hysterie). Čínské vlaječky z Evropské zmizí (i když bych si uměla představit, že by tam české vlajky visely celoročně) a zaplacení mávači se rozejdou. Ale obrázek prezidenta Zemana v rudém svetru, sázejícího stromek, s lopatou v ruce, kdy je vidět, že ji snad drží poprvé v životě, ve mne zanechávají ohromnou pachuť.
Jeho slova, že „už nepodléháme tlaku USA a EU, teď jsme znovu nezávislá země“ znehodnocují naší novodobou zahraniční politiku (a je jedno kdo byl zrovna za posledních 25 let u vlády nebo ministrem zahraničí).
Mým vzorem je britská konzervativní, diplomatická, pragmatická a vlastenecká politika. Britská královna vozila čínského prezidenta po Londýně ve zlatém kočáru po hlavních bulvárech se stovkami vlaječek okolo. Pronesla slova o spolupráci a přátelství, Čínaně ve Velké Británii investují miliardy dolarů a dokonce i v tak strategických odvětvích jako je jaderná energetika. Má snad někdo pocit, že by Británie nebyla demokratická, že by popírala důležitost lidských práv a svobody projevu nebo že by to mělo negativní vliv na její obyvatele? Británie ale zároveň tyto strategické investice bedlivě kontroluje a hlídá.
Stejně velkolepě čínského prezidenta v roce 2014 uvítali ve Francii, v Německu, Nizozemsku a Belgii. Všichni přivítali a všichni diplomaticky upozornili, že Čína a její režim sice prochází velkými reformami, ale že k ekonomickým reformám patří neoddělitelně svoboda projevu a dodržování lidských práv.
Ten, kdo za Českou republiku jako jediný vyzval prezidenta Si-Ťin-pchinga k respektování občanských a lidských práv, bez hysterie, bez trapných gest, ale jasně a výstižně, byl kardinál Dominik Duka. Pane kardinále, velmi Vám za to děkuji!
Ano, hlasovala jsem pro partnerskou smlouvu mezi Prahou a Pekingem a za svým hlasováním si stojím. Tím jsem se neprovinila ani vůči konzervatismu, ani vůči diplomatickým vztahům a české novodobé zahraniční politice, ani vůči vlastenectví. Partnerskou smlouvu s Pekingem mají Londýn, Paříž, Berlín, Washington a desítky světových metropolí, nevidím důvod proč by ji neměla mít i Praha.
Mám jen jednu velkou prosbu nebo spíše apel!
Diskutujme, debatujme, hádejme se o své názory, přesvědčujme se, ale nelžeme! Nelžeme o druhých a nelžeme ani sami sobě! Je velmi pozoruhodné, kolik lží a nesmyslů jsem v poslední době zaznamenala nejen o své osobě, a to hlavně od představitelů, kteří nejvíce křičí a uzurpují si Havlovo motto, že „pravda a láska zvítězí“.
Včera jejich vědomé a cílené lži korunovali tím, že začali po facebooku šířit fámu, že jsem s paní primátorkou Krnáčovou čínskému prezidentovi předávala klíč od Prahy. Je to naprostý nesmysl. No, alespoň vidíme, jak bujnou fantazii může mít lidský mozek a jak vědomě někdo dokáže poškozovat a lživě osočovat druhé ve jménu “pozitivní“ politiky.
Jedno vám ale můžu garantovat, hlas pro partnerskou smlouvu sice ano, ale klíč od Prahy a ČR čínskému prezidentovi NIKDY!
1. místopředsedkyně strany
uvolněná místostarostka městské části
předsedkyně oblastního sdružení
