Novinky Mediální výstupy

 

Facebook vyžaduje vyjadřování ve zkratce a nadsázce, jinak by si statusu nikdo nevšiml. Nicméně je pravda, že jakkoliv pozice Merkelové zůstává relativně pevná, její preference i preference CDU v posledních měsících klesají. Na německé politické scéně sice doposud nevidím nikoho, kdo by ji chtěl či mohl vyzvat na „souboj“, to se ovšem může poměrně rychle změnit. Hlavně si ale trochu utahuji z té části českých komentátorů, pro které se německá kancléřka stala jakýmsi morálním etalonem politiky a kteří ji proto leckdy velmi jednostranně opěvují. Podobné je to s prezidentem Gauckem. Upřímně tomuto postoji pramálo rozumím.

 

 

Nemám na mysli jen aktuální situaci – i když skutečnost, že německý velvyslanec se ostentativně „zajímá“ o summit V4 nebo že státní tajemník Prouza konzultuje Sobotkovy projevy s kancléřstvím, je dost výmluvná. Jde nicméně o celý dlouhý proces, probíhající již od 90. let. Německo bylo hlavním sponzorem východního rozšíření EU, na rozdíl od Francie nebo Itálie, a to nikoliv z nějakého entuziasmu, ale ze strategických důvodů. Bylo to v době, kdy Karl Lamers psal do svých analýz, že pokud nedojde k rozšíření EU, bude třeba východ Evropy stabilizovat „jiným způsobem“. Německé politické nadace, státem sponzorované, velmi účinně přetvářely politickou scénu v zemích V4 k svému obrazu – ať to byla Nadace K. Adenauera pro konzervativce, Nadace F. Eberta pro soc. dem. nebo Nadace F. Naumanna pro liberály. Šlo jim o to, aby si nově vznikající politické subjekty osvojily německou, tedy federalistickou a centralistickou představu evropské integrace. Tu se celkem slušně podařilo implementovat do hlav skoro celé přicházející generace politiků a vydržela jim tam až dodnes. Výjimky – jako byla třeba ODS, orientovaná od začátku na britské konzervativce – nebyly v Německu moc přátelsky vnímány. Živě si pamatuji, jak začali v CDU vyvádět, když zjistili, že ODS hodlá odejít z Evropské lidové strany a založit s konzervativci vlastní politickou rodinu.

 

 

Představa, že se někdo chce vymknout z jejich vlivu, pro ně byla neakceptovatelná. Chovali se jako rodiče k neposlušnému dítěti. Kancléřka Merkelová tehdy naléhala na Mirka Topolánka, aby to nedělal a Davidu Cameronovi vzkazovala, že už se ním nikdy nesetká. Po založení Evropských konzervativců v roce 2009 se na nás sesypal všechen německý tisk, psali o nás jako o extrémistech, prorokovali brzký zánik atd. Když se nic z toho nestalo, nějak si na nás sice za posledních 5 let zvykli, ale pořád to vlastně berou jako neslušnost, že si někdo dovolil jet po vlastní politické koleji. No a teď tady máme migrační krizi, která tu situaci celou vyhrotila a ukázala, že paternalistický přístup Německa ke střední Evropě nebude nadále možný. Pro německé politické uvažování to musí být velká rána. Česká vláda, resp. premiér Sobotka a jeho „dream team“ poradců se v tom plácá, trochu legračně se snaží působit v roli svorníku mezi Německem a „zlobivým“ Orbánem, Ficem nebo Kaczynským, ale podle mého názoru právě tahle situace Sobotku a spol. převálcuje

 

 

Jsem pevně přesvědčen, že na cestě mezi Řeckem a střední Evropou musí vzniknout ne jeden, ale dokonce hned několik „filtrů“, které zabrání nekontrolovanému přílivu migrantů tak, jak jej vidíme v Německu a Rakousku. Dále jsem přesvědčen, že nějakému byť částečnému znovuobnovení vnitřních hranic se nevyhneme. Už dnes, když přejíždím ve Štrasburku z Německa do Francie, kontroluje tam normálně pohraniční policie doklady. Měli bychom si asi zvyknout na to, že nám ubyde trochu pohodlí. Jestli ale někoho zásadně uráží, že musí na hranicích ukazovat pas, tak mě ne. Čeká nás kombinace vícenásobné účinné ochrany hranic, zpřísněných azylových podmínek, jasně definovaného rozdílu mezi válečnými a ekonomickými migranty, přičemž vůči těm druhým musí být postupováno velmi restriktivně. Jinak tuto krizi nezvládneme.

 

 

Turecko je klíčová země. Je třeba s ním spolupracovat a podporovat jej i finančně. Dnes jsou na tureckém území dva miliony uprchlíků ze Sýrie. Je v našem zájmu, aby tam zůstali, ne aby se dali na cestu do Evropy. To ale neznamená, že nemáme mít „plán B“ – už jen kvůli ochraně před pašeráky a nelegálními migranty.

 

 

S prezidentem Zemanem v této věci nesouhlasím – a nejen v této věci. Nesouhlasím třeba s jeho vstřícným hodnocením ruského angažmá v Sýrii a s paušálním odsudkem celé syrské opozice. Nesouhlasím s jeho nápadem na „evropskou armádu“ – kdo ji bude platit a kdo jí bude velet? Konečně dlouhodobě nesouhlasím s jeho podporou vstupu ČR do eurozóny, neboť jsem zcela opačného názoru.

 

 

Ano. V prvním kole jsem volil Přemysla Sobotku. V druhém kole jsem do urny hodil prázdnou obálku – neplatný hlas. Ale byl jsem tam.