Příběhy revoluce - Luděk Pinta

V pátek 17. listopadu 1989 mě zastihl ve třetím ročníku studia PedF UK Praha a ten večer na slučáku studentů Gymnázia Na Vítězné pláni nedaleko Národní třídy. Atmosféra té doby: Na PedF UK byl velmi přísný komunistický šéf a za účast na jakýchkoli protestech bylo vyloučeno ze studia několik kamarádů, takže jsem se bál účastnit jakýchkoli shromáždění (na Národní byl můj bratr a odešel dříve, než zasáhly červené barety).

Situace: na sraz GVP po zásahu k ránu dorazili moji kamarádi z gymplu docela pomláceni a popisovali, co se tam na konci událo. Přes víkend bylo rušno a mnozí odbojnější kamarádi mě informovali, že v pondělí se učit nebude. V pondělí jsem byl v šoku: Začala okupace PedF UK, komunistický šéf byl z fakultní budovy v ulici M. D. Rettigové vyhozen a část profesorů se přidala na stranu studentů s počátečními požadavky na vyšetření pátečního zásahu… Nikdo nevěděl, co se bude dít, ale odbojnější studenti nás informovali, že podobný zásah červených baretů může přijít kdykoli i na půdě fakulty a mohou nás tam přijet všechny zmasakrovat, což mi potvrdil doma i můj otec, který byl jako člen ozbrojených složek vězeňské služby v pohotovosti (bude zasahovat proti svému synovi?). Můj bratr byl tehdy na vojně a přemýšleli tam, zda v případě rozkazu budou střílet do studentů (do vlastního bráchy?), nebo do svých velitelů?!?

Můj příběh: V takové situaci přímo na slučáku GVP 17.11.1989 jsem po delší době viděl svoji spolužačku z gymplu a zakoukali jsme se tam do sebe… Během listopadové revoluce jsme spolu začali chodit a dnes po 27letém spokojeném manželství máme 2 dospělé dcery, které se nás ptají, jak jsme mohli svolat demonstrace, když nebyl internet. JRád dnes fakta o sametové revoluci vyprávím i jako učitel 2. stupně ZŠ svým žákům, protože pro ně je to „pravěk“ a veřejná média vše zkreslují. Bylo to opravdu dramatické a zažil jsem opravdové chvíle strachu.

Se svojí ženou nejraději vzpomínáme na dva společné momenty, které revoluce přinesla a které jsme si neuměli před sametovou revolucí představit, že je za svého života zažijeme. Možnost o prázdninách vyjet stopem se stanem bez peněz na Západ a vřelost místních lidí, kteří nám děkovali za účast na pádu komunismu v ČR. Ten šok ze zjištění, jak se skutečně žije na Západě v kapitalismu (plné obchody, služby, více aut v rodině, dostupné studentské ubytovny a vřelost místních lidí) a jak demagogicky nám bylo o kapitalismu doma i ve školách lháno, je nezapomenutelný. Navíc jsem dnes zjistil, že jsem pořídil již tenkrát selfíčko, aniž bych věděl, že se tomu jednou bude říkat selfíčko (žádná přední kamera tehdy neexistovala!). J Jinak na trička s kapucí i na foťák mi dali cizí lidi na ulici, když nás viděli, jak jsme uboze socialisticky oblečeni, a když zjistili, že přespáváme ve stanu, tak nás zvali na noc k sobě domů.

Děkuji ODS a jejím představitelům, že pravdivě připomínají, co se tenkrát dělo ve všech souvislostech, a počínám si ve svém okolí stejně… A přemýšlivější mladé lidi to zajímá! Vydržme a věřím, že časy vlády komunisticko-StBáckého dua Zeman–Babiš pomalu končí!