21. května 2024

Květnové dny patří vzpomínkovým a pietním aktům

Starosta Prahy 4 Ondřej Kubín uctil památku 79. výročí zahájení Pražského povstání a konce druhé světové války v Evropě u pomníku Zpravodajské brigády Toledo.

Dámy a pánové, vážené hosté,

dovolte mi, abych Vás jménem svým i jménem Prahy 4, kterou zde zastupuji, přivítal na dnešním slavnostním shromáždění u pomníku Zpravodajské brigády Toledo, které se koná v předvečer výročí 79. výročí zahájení Pražského povstání a konce druhé světové války v Evropě.

Tento památník, u kterého jsme se dnes sešli, je mezi většími, možná památnějšími pietními a symbolickými místy v Praze 4 nejmladší. A ve srovnání s jinými pomníky, jako je například Památník tří odbojů na nedalekém náměstí Generála Kutlvašra, patří k těm komornějším. Jakási neokázalá skromnost a komornost místa, možná až rodinná atmosféra, nás zde vedou k větší pokoře a hlubšímu zamyšlení.

Jací lidé v dnešní Praze 4 před námi žili a co vše se jen v okruhu několik set metrů od tohoto místa v době války a okupace českých zemí odehrálo. Kolik to jen bylo neopakovatelných lidských osudů, kolik obětavosti a překonávání obav a strachu… A kolik hrdinství!

Nedaleko od nás je Pankrácká věznice, za války využívaná Gestapem, V tehdejší sekyrárně vyhasly životy nejméně tisíce vlastenců, pro které láska k vlasti a služba národu nebyly pouhou frází.

Po několika minutách chůze bychom došli do Čiklovy ulice (za války se jmenovala Pod Terebkou), kde z domu s číslem 1238 posílali tajnou vysílačkou zpravodajské informace do Anglie zbývající dva ze tří králů, Josef Mašín a Václav Morávek se svým pomocníkem telegrafistou Františkem Peltánem. Při pokusu Gestapa je zatknout kryl Josef Mašín své druhy střelbou. Získal tak pro ně čas k útěku. Morávek a Peltán dobrodružně unikli slaněním po drátu antény na nádvorní straně domu, zatímco Josef Mašín byl v přestřelce s gestapáky na chodbě domu těžce zraněn a zajat.

Jen pár kroků odsud probíhaly v květnu 1945 v době Pražského povstání jedny z nejtvrdších bojů. To proto, že zástavba na konci druhé světové války vypadala zcela jinak než dnes. Pankrácká pláň byla v podstatě nezastavěná, převažovaly zde zahrady a malé domky, tedy terén z vojenského hlediska výhodný pro vycvičenou a těžkými zbraněmi vybavenou armádu. A právě z jihu, ze Sedlčanska a Benešovska, z výcvikových prostorů zbraní SS, postupovaly na Prahu nejsilnější a nejkrutější německé jednotky. Obránci Prahy, slabší a jen improvizovaně vyzbrojení povstalci, měli proto šanci odolávat jen v hustě zastavěném terénu. O tvrdosti bojů i o bezohlednosti okupantů svědčí celé bloky vypálených domů v ulicích na Družstevním ochozu, Na Veselí v dnešní ulici 5. května (za války se jmenovala U vozovny). Fotografie jsou snadno k nalezení, na počítači je to na několik málo kliknutí.

Právě u nás, v dnešní Praze 4, naši předkové v květnu 1945 v bojích s okupanty uspěli. Sami bez cizí pomoci. Pomoc Vlasovců na našem břehu Vltavy byla minimální a Rudá armáda navzdory poválečné propagandě daleko. Zde byla konečná linie obrany. Například přes barikádu před známou restaurací Na Paloučku se nepřítel nedostal.

Cena za toto vítězství nebyla malá. Za Pražského povstání jen v Praze 4 padlo víc povstalců, než kolik padlo za vylodění v Normandii vojáků na proslulé krvavé pláži Omaha.

Ještě něco bych rád dnes na tomto místě zdůraznil. Z odbojářů jsou všeobecně známi hlavně vojáci, generálové z Obrany národa, Tři králové, parašutisté z Resslovy ulice… Známe fakta, dochovaly se portrétní fotografie, jsou o nich natáčeny filmy i reportáže. Odboj by ale nemohl fungovat bez celé řady dnes neznámých lidí. Často pocházeli z velice skromných, dalo by se říci až chudých poměrů. Nedávno jsem se seznámil s příběhem jednoho nuselského pomocníka Obrany národa, malého živnostníka, který svou fotografickou živnost mohl provozovat jen od jara do podzimu. Na uhlí pro vytopení ateliéru neměl peníze. U nich doma se celá rodina mohla ohřát jen u sporáku v kuchyni. A přesto, že tomuto muži republika po materiální stránce mnoho nedala, neváhal a za její osvobození nasadil svůj život. Proč? Protože mu dala mu něco jiného. Dala mu svobodu.

Vážení přítomní,

jsme tu dnes proto, abychom uctili památku těch, kteří neváhali riskovat život za státní suverenitu a národní nezávislost, za svobodu svou i svých spoluobčanů. Když budeme mít za příklad takové lidi, jejichž jména jsou vytesána na zdejším pomníku, pomůže nám to lépe překonávat naše dnešní nesnáze, které jsou s problémy našich předků z doby okupace opravdu malicherné. Pomůžeme nám to pochopit hrdinství, s nímž ukrajinští vojáci už déle než dva roky brání hranice své země před barbarským ruským agresorem. Tato jména každému z nás pomohou nalézat v sobě své lepší já. Neztratit se v málo srozumitelném světě, nezaměňovat osobní pohodlí za takové hodnoty jako jsou svoboda a demokracie.

Děkuji Vám za pozornost

Ondřej Kubín

starosta MČ Praha 4

Štítky:
projev