Novinky Mediální výstupy

Co je hlavní příčinou nedostupnosti bydlení v Praze

Zní to až banálně. Tou příčinou je hrubý nesoulad mezi nabídkou a poptávkou. Poptávka po bydlení v Praze setrvale roste. Každý rok přibývá v Praze až 10 000 zájemců o bydlení. Zato bytová výstavba každoročně propadá. Cíl 10 000 bytů ročně se každým rokem vzdaluje. Navíc se každý rok dokončuje více bytů než kolik je vydáno nových stavebních povolení, bude tedy minimálně několik let ještě hůř.

Praha má ve svém bytovém problému něco společného s ostatními metropolemi a něco specifického.

Jako každá metropole přitahuje stále nové obyvatele. Nabídka pracovních příležitostí, zábavy, studia, kulturního využití, nočního života i městské anonymity je prostě přitažlivá.

Tak tomu je u nás i jinde, a tak tomu bylo i v minulosti. Vždyť jen na Žižkově se počet obyvatel mezi roky 1880 a 1890 zvýšil z 21 tisíc na 41 tisíc, počet domů se v tomto období zvýšil z 376 na 728. S trochou zjednodušení zdvojnásobil se počet obyvatel, zdvojnásobil se počet domů. Na konci devatenáctého století se stavělo na Žižkově i přes šedesát činžáků ročně.

Čím se však Praha liší od ostatních metropolí jakými jsou Mnichov, Vídeň, Varšava ?

V Praze naprosto stagnuje bytová výstavba. Každoročně vyvstane nová potřeba 10 000 bytů, nesaturovaný dluh z minulosti již dosahuje číslo atakující 50 000 .

Ano, bavíme se v řádech desetitisíců! Zde opravdu není řešením boj s AirBnb či tajemnými spekulanty s prázdnými byty. To může být maximálně lokální potíž, ne řešení jádra problému.

Tím jádrem je naprosto nedostatečná výstavba v Praze. A na vině není zdaleka jen neskutečná byrokracie a obstrukce, kdy vyřízení povolení na bytový dům trvá v Praze klidně i deset let.

Stavební zákon se historicky skládal ze dvou částí. Ta první se jmenovala Územní plán (tedy vymezení zastavitelných a nezastavitelných míst) a ta druhá Stavební řád (tedy vlastní povolování konkrétních staveb).

A jádro pudla v Praze přes všechnu neskutečnou byrokracii není v tom povolování staveb! Ještě větší potíž je v tom územním plánu, tedy v tom, kde se vůbec může jednat o povolení. Poslední Pražský územní plán je už 20 let starý, dávno měl být nahrazen novým!

V Praze totiž, na rozdíl od jiných metropolí, místo na výstavbu je! Praha je daleko méně hustě zastavěná a obydlená než Vídeň, Mnichov, Barcelona.

Ale pozor! Nezaměňujme zahušťování města se zahušťováním sídlišť! Třikrát ne. Urbanisticky hotové celky jsou hotové celky, zde nějaké „vmačknutí“ stavby často působí jako pěst na oko. Pokud však nejsou uvolněny rozvojové plochy, developeři se tlačí tam, kam to jde.

Řešením je nová výstavba celých ulic na brownfieldech a volných plochách. Realitní makléři dobře vědí, že nejžádanější lokality jsou místa s hustou blokovou zástavbou, kde jsou jasně dané ulice, parky, náměstí (tedy Vinohrady, Žižkov, Dejvice). Při takové výstavbě může dojít i k nějaké úspoře z rozsahu.

Nikdo nevolá po zástavbě Stromovky nebo Kunratického lesa. Ale není možné, aby v Praze nadále stála desítky let nevyužívaná infastruktura pro manipulaci s železničním uhlím! Není možné vystoupit z metra a vidět kombajny v pilné práci.

A ještě něco. Pokud máme zůstat ve svobodné společnosti a mít možnost si vybrat, vždy musí být nějaký nadbytek. Tedy i prázdný byt nebo zbylá houska po zavírací hodině. Jinak bychom se ocitli v kasárenském režimu s pořadníky a příděly. Ten nejen bere svobodu, ale ani nefunguje a přináší ohromnou míru korupce.

Na konci socialismu si metalová kapela Citron troufla na jeden řekněme poloprotestsong o privilegovaných té doby. Z textu té písničky vybírám …prodavači podpultových trháků, módní slečna od nás z byťáku, řezník co bydlí kousek za rohem, instalatér s novým Žigulem….

Socialismus opravdu není řešením.