Tento týden se objevila zpráva, že se v Bruselu opět jedná o zavedení trvalého přerozdělovacího mechanismu migrantů mezi státy EU. Novinkou však bylo, že se již nejednalo pouze o přerozdělování migrantů z hraničního Řecka a Itálie, ale dodat migranty do přerozdělovacího mechanismu chce také Švédsko a Německo. 

 

Z pohledu kancléřky Merkelové to zní logicky. Evropská solidarita patří mezi základní „evropské hodnoty“ a přerozdělováním by se snížil počet migrantů v Německu, což by ospravedlnilo současnou politiku kancléřky. Nejenom z českého pohledu se nejedná o solidaritu, ale o diktát pod pláštíkem Lisabonské smlouvy. 

 

Určitou nadějí je politický vývoj v Polsku, jehož nová politická reprezentace by dnes pro kvóty pravděpodobně nehlasovala. To je nadějí také pro budoucnost Visegrádské čtyřky. Vstřícnost k migrantům, falešná humanita a politická korektnost stále více a více prohlubují příkop mezi obyvateli Evropské unie a jejím vedením. Migrační proud je válka lidskými projektily a nebojuje se onic menšího než o budoucnost křesťanské Evropy, tak jak ji po staletí naši předkové budovali. 

 

 

Evropská unie se dosud projevila jako naprosto neschopná jakkoli zastavit či alespoň zpomalit migrační proud. Naopak, přes příchod zimy počet migrantů neklesá. Bude-­li Německo nadále podporovat migrační vlnu („Zvládneme to!“) a zároveň prosadí trvalé přerozdělování uprchlíků, nastane čas začít vážně hovořit o vystoupení z Evropské unie.