Na Šumavě uschlo vlivem nezvládnuté kůrovcové kalamity 20 tisíc hektarů lesa
29. října 2014

Pavel Eybert: Na Šumavě uschlo vlivem nezvládnuté kůrovcové kalamity 20 tisíc hektarů lesa

Vystoupení senátora Pavla Eyberta na 19. schůzi Poslanecké sněmovny.

 
Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, páni poslanci,
 
připadl mi úkol seznámit vás se senátním návrhem zákona o Národním parku Šumava. Proč právě Senát přichází s návrhem tohoto zákona? 
 
V Senátu se v průběhu minulých let konala řada veřejných slyšení a seminářů k problematice Národního parku Šumava. Řada výborů opakovaně v minulých letech i letos navštívila Národní park Šumava a členové výboru diskutovali o těchto problémech. Senátorům přišlo velice líto, že příroda, lesní systémy v minulých letech velmi utrpěly, že na Šumavě v národním parku uschlo vlivem nezvládnuté kůrovcové kalamity více jak dvacet tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa. Jelikož dosud žádný z návrhů zákona o Národním parku Šumava nebyl schválen a ten poslední návrh připravený v minulém funkčním období Poslanecké sněmovny skončil s jejím koncem, rozhodlo se dvacet senátorů tento návrh zvednout, dopracovat a podat k projednání v Senátu. Je to zákon ve všech nutných směrech projednaný a schválený dle platných pravidel. Na zákonu pracovalo Ministerstvo životního prostředí, Rada Národního parku Šumava, Státní správa Národního parku Šumava, starostové, zastupitelé obcí v národním parku a oba kraje, na jejichž území se národní park nachází. Prošel celou řadou schvalovacích procesů, jak je to nutné. Jinak to totiž ani nejde, chcete-li dodržet zákonný postup. Že tomu tak bylo a že jak obce tak kraje toto potvrzují, máte v jejich vyjádření, která jste dostali.
 
Přesto jsme my senátoři, Senát, napadáni, že jsme při určování zónace vycházeli vstříc některým vlastníkům a developerům při určování zónace, což je úplně mimo realitu. Zónaci dohodla Státní správa Národního parku Šumava se starosty, zastupitelstvy už v roce 2013, kdy ještě nikdo nevěděl, že budeme podávat my jako Senát návrh zákona. My jsme jej přebrali, protože jen tak je možné proces zónace uskutečnit. Zónace v parku rozšiřuje proti stávajícímu stavu první zóny z 13 % na 26 % s tím, že pouze ve čtyřech procentech z těchto 26 % bude možné zasahovat tak, aby se stabilizovaly a odpovídaly požadavkům na první zóny a byly schopny samostatného udržení v tomto režimu. Dále předurčuje dalších 8 % plochy Národního parku Šumava do druhých zón - z prvních zón do druhých zón, a to v horizontu plánu péče.
 
Zároveň zónace při tomto násobném zvětšení prvních zón snižuje počet prvních zón ze 135 na 35, a to z důvodu, že dnešní malé a četné ostrůvky prvních zón působí jako pěstírny lýkožrouta smrkového bez možnosti dobré ochrany okolního lesa tzv. pufračními pásmy. Tam, kde dochází k přesunům z ploch z druhé zóny do třetí zóny ale i opačně, dochází k těmto úpravám po dohodě Státní správy Národního parku Šumava, zastupitelů, starostů, rady parku vždy dle platné a schválené územně plánovací dokumentace. Jde pouze o zhruba jen dvacet hektarů z 68 tisíc hektarů Národního parku Šumava.
 
Odpůrci tohoto zákona se vyjadřují, že po schválení tohoto zákona budou zastavěny dvě třetiny plochy parku. Je to naprosto lživý výrok. Zákon říká, že v prvních zónách se nesmí stavět nic mimo zařízení sloužící k ochraně přírody, ve druhých zónách lze umisťovat a povolovat pouze to, co není v rozporu s posláním parku a v praxi to znamená, že Státní správa Národního parku Šumava vydává závazná, znovu opakuji závazná stanoviska ke všemu, o cokoli a kdokoli požádá. Bez jejího souhlasu v parku nepostaví legálně nikdo nic. Ve třetích zónách, které tvoří méně jak 5 % území parku a jde o zastavěná nebo zastavitelná území, dříve intravilány obcí nebo území natolik pozměněná, že je nelze znovu zařadit do druhé nebo první zóny, lze povolovat pouze to, co je v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. I tady se ke všemu vyjadřuje Státní správa Národního parku Šumava, ale také všechny ostatní orgány státní správy a instituce. Bez souhlasu Státní správy Národního parku nemůžete v národním parku v podstatě nic. Nemůžete vytyčovat běžecké tratě, nemůžete provádět geologický průzkum, nemůžete provádět změny ve využití ploch, a tudíž ani dělat změny územních plánů, pokud k tomu nemáte souhlas.
 
Nakonec jsou tyto podmínky identické ve stávajícím nařízení vlády, kterým byl Národní park Šumava založen. Aby byl zajištěn alespoň minimální přístup do prvních zón, a to v souladu s posláním parku, navrhuje zákon základní cestní síť na území parku, po které se bude moci návštěvník pohybovat. Tato cestní síť má být vyznačena správou parku a doplňována podle změn. Vstup do prvních zón mimo tuto lesní síť bude jen na povolení správy parku. Výjimku tvoří obyvatelé s trvalým pobytem, vlastníci nebo nájemci pozemku, orgány veřejné správy, správních orgánů a pracovníci záchranného integrovaného systému.
 
V péči o les se postupuje dle obecného principu, tedy podle zákona č. 289/1995 Sb., takzvaného lesního zákona a jeho ustanovení o lesích zvláštního určení s tím, že v prvních zónách má přednost zákon 114 z roku 1992, § 22 o ochraně přírody a krajiny. Zde jde opět o shodu se současným právním stavem, který je podle nařízení vlády, kterým byl park zřízen.
 
V zemědělství jsou dle návrhu zákona louky a pastviny využívány pro extenzivní chov dobytka v souladu s ekologicky únosnou mírou zatížení, stanovenou s ohledem na plán péče v národním parku správou parku. Ostatní pozemky nelesní a nezemědělské lze též využívat pouze v souladu s platnou územně plánovací dokumentací. Jelikož území Národního parku Šumava prošlo třikrát masivním vylidněním - odsun českých obyvatel na počátku 2. světové války, odsun německých obyvatel na konci 2. světové války a potřetí při vytváření pohraničního pásma po roce 1948 - dostala se celá řada pozemků, které by jinde patřily obyvatelům, právnickým osobám, obcím, do majetku České republiky, jeho subjektů. Jak známo, stát za své nemovitosti daň z nemovitosti neplatí. Toto významně snižuje příjmy obcí a dělá jim tuto situaci a problémy i celá řada dalších problémů z hlediska péče o obce.
 
Z tohoto důvodu navrhujeme zákonem převod některých pozemků do vlastnictví obcí z majetku státu. Ono to většinou jde i podle současných právních norem, ale jde o proces dlouhý, administrativně náročný. Došlo by tak ke zjednodušení byrokracie. Ze stejných důvodů pak navrhujeme i finanční příspěvek, a to ve výši 500 Kč na rok za každý hektar katastrálního území obcí, které se nacházejí na území parku. Stát v těchto katastrech vlastní převažující procenta ploch a ne vždy se o ně stará tak, aby s tím byla obecná spokojenost - neseká trávu, kopřivy, buřeň, neudržuje cesty.
 
Starosta - zastupitelstvo nesmí vynakládat prostředky na údržbu cizího majetku. Obce v Národním parku Šumava jsou tímto rozsáhlým majetkem státu na svých katastrech znevýhodňovány, a proto Senát navrhuje zmenšení vlastnictví státu tam, kde ho stát nepotřebuje, a navíc se o takový majetek špatně stará nebo nestará.
 
Zákon řeší mimořádné události na území parku, přechodná ustanovení, zrušovací ustanovení a ve své druhé části, poslední novele zákona číslo 114/1992 Sb., pak napravuje chybu, když nebyla v této novele důsledně promítnuta práva a povinnosti ve vztahu ke krajům.
 
Účinnost zákona je navržena prvním dnem druhého měsíce po vyhlášení.
 
Proč řešit Národní park Šumava zvláštním zákonem a ne obecně novelou zákona číslo 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny? Protože Národní park Šumava je fenomén, který si to zaslouží. Důvodů je celá řada. Například svojí rozlohou. Ta je totiž daleko větší než rozloha všech tří ostatních národních parků dohromady. Dokonce rozloha dvou z nich, Českého Švýcarska a Podyjského parku, je v součtu pořád menší než rozloha jedné jediné šumavské obce Modravy.
 
Dalším důvodem je třeba to, že správní úřad lze zřizovat toliko zákonem a státní správa Národního parku Šumava je správním úřadem a je zřízena dosud pouze nařízením vlády. Všechna její dosavadní rozhodnutí by klidně mohl někdo napadnout a zřejmě by i vyhrál.
 
Jako další důvod vidím i to, že Národní park Šumava jako jediný v České republice, ale i jinde, má zastavěná území a zastavitelná území, tedy intravilány, součástí parku. Odpůrci zákona často poukazují na Bavorský národní park, který je několikanásobně, asi pětkrát větší než Národní park Šumava a uvnitř parku má jen jednu jedinou obec, navíc její intravilán však součástí parku není.
 
Nejpodstatnějším důvodem, proč zákon přijmout, je ale skutečnost, že ekosystémy na Šumavě, hlavně les, potřebují dlouhodobou stabilitu v péči o ně. Není možné, aby se s každou změnou politického vedení státu, Ministerstva životního prostředí, Poslanecké sněmovny, ale i vedení parku, měnil plán péče.
 
Nebude-li zákonem definováno, co a jak platí, je pak snadné nařízením vlády, ministra životního prostředí, měnit rozlohy zón, způsoby managementu a tím způsobovat obrovské škody, jako je způsobilo rozhodnutí bývalého ministra životního prostředí pana Bursíka, když po orkánech Kyrill a Emma rozhodl ponechat ve II. zónách víc jak 350 tisíc metrů polomového dřeva bez sanace, byť sanace měla být v zákoně provedená. Následná kůrovcová kalamita pak znamenala již zmiňované uschnutí více jak 20 tisíc hektarů vzrostlého smrkového lesa a následné těžby po dobu několika let v objemech více jak 300 tisíc plnometrů dřeva ročně - těžby v rozsahu předtím nikdy nevídaném.
 
Přílohou zákona je slovní vymezení hranic Národního parku Šumava, druhou pak grafické vymezení hranic Národního parku Šumava - a je třeba říci, že zákon navrhuje dosavadní hranici. Třetí přílohou je zonace, kde jsou vyznačeny plochy I. zón, tedy 26 % plochy Národního parku Šumava, zón II. A, které by ve výměře 8 % plochy Národního parku Šumava přešly do I. zón, zón II. B, které zůstanou ve II. zónách, zhruba 61 % plochy, a III. zóny, které tvoří 5 % a zůstávají ve III. zónách. Další přílohou je základní cestní síť, bez které by plochy I. zón zůstaly zcela nedostupné. I zde jsme pro to, aby tato příloha byla součástí zákona a nemohla se opakovat situace, kdy si někdo vymyslel, že v rámci toho, aby na Šumavě bylo více divočiny, vybagruje asfaltové cesty, které tam jsou mnoho desítek let, protože po nich chodí turisté, což prý vadí tetřevům, kterým bagrování a likvidace cest prý naopak nevadí. Jen náhodou se to profláklo a na tuto zhůvěřilost pak nedošlo.
 
Návrh zákona není v rozporu s platnou legislativou České republiky. Má náklad na státní rozpočet ve výši 34 mil. korun pro 22 obcí jako kompenzaci nevýběru daně z nemovitosti z rozsáhlých ploch ve vlastnictví státu. Návrh zákona je podáván jako výsledek dlouhé řady jednání obcí, krajů, rady parku, tehdejší správy parku, vedení Ministerstva životního prostředí a Senátu Parlamentu České republiky. To, že se proti němu vymezuje pan prezident Zeman, není z důvodu, že by si myslel, že zákon nedostatečně chrání přírodu Národního parku Šumava, ale naopak, zdá se mu, že ji chrání příliš a ve velkém rozsahu. To jste ale z médií moc často asi neslyšeli. Na druhé straně některé spolky, např. Duha, si přejí, aby byla přísně chráněna ještě větší část Národního parku Šumava, a nebudou nikdy spokojeny, nebude-li v I. zónách více jak 50 % území Národního parku Šumava.
 
Senátoři chápou tento návrh zákona jako společensky přijatelný kompromis. Obce se dlouho bránily souhlasit s 26 % I. zón a následně pak 34 % I. zón.
 
Slevily ze svých požadavků a vyšly vstříc požadavkům spolků. Ty však nejsou ochotny nic slevit a tvrdošíjně trvají na svých představách. Nevybíravě, lživě a nepravdivě argumentují proti zákonu. Tak jako vy, tak i senátoři dostávali stovky a stovky emailů, povětšinou však jen z několika málo jednotek počítačů, jako lobbistický nátlak ve prospěch jejich názorů. Senátoři jim nepodlehli a já doufám, že jim nepodlehnete ani vy a propustíte zákon do dalšího čtení popř. ho upravíte v dalším čtení do ještě přijatelnějšího stavu. Mohu vám sdělit, že v Senátu pak udělám vše možné k dokončení tohoto procesu, který Národnímu parku Šumava dlužíme už víc jak 22 let.
 
Děkuji za pozornost.
Mgr. Pavel Eybert

Mgr. Pavel Eybert

senátor PČR
zastupitel obce
místopředseda oblastního sdružení

Více o autorovi