Ročně nám odtečou tři miliony kubíků vody. Kvůli stavu půdy
14. listopadu 2019

Rostislav Koštial: Ročně nám odtečou tři miliony kubíků vody. Kvůli stavu půdy

(Nový život ) Rostislav Koštial je nejen dlouholetým starostou Mikulova, členem senátní komise Sucho – Voda, ale i členem expertního týmu ODS pro zemědělství a životní prostředí. Právě sucho bylo jedním z témat, na která se redakce Nového života v rozhovoru se starostou Koštialem zaměřila.

Co pro vás znamená půda?

Půda je neuvěřitelně důležitá. A má na ni vliv nejen úhrn srážek. Problém vyvstává z hospodaření s ní.

Jak to myslíte?

Víte, v Izraeli mají úhrn srážek za rok několikanásobně nižší, než jaký máme my. Mají vyspělé zemědělství, v každé domácnosti teče voda, všude také vodou splachují. Nemusejí přemýšlet, jestli se jí mohou napít. Vodu mají zabezpečenou. Zaměřili se na taková opatření, která jim pomáhají vodu ušetřit a hospodařit s ní. Když to zvládli v Izraeli, nevidím důvod, proč bychom to nezvládli my. Musíme si s tím poradit.

Všude slýcháme, že srážek na jihu Moravy není méně než v dřívějších letech. Je to pravda?

Ano, je. My na Mikulovsku, Břeclavsku, Hustopečsku a Znojemsku jsme zvyklí, že u nás méně prší. Dá se tedy říct, že jsme na úbytek srážek a větší sucho více připravení než třeba na Vysočině. Tam jsou lidé tímto problémem obrovsky zaskočení. Kromě kůrovce je to pro obyvatele doopravdy velkým tématem.

V čem vidíte největší problém?

V dotační politice Evropské unie, která je podle mě zrůdná a nepodporuje, co by podporovat měla. Dostali jsme se do situace, kdy zemědělci za posledních třicet let museli prakticky opustit základní zemědělské principy. Díky této politice doslova drancujeme půdu.

Můžete být konkrétnější?

Víte, se suchem je to jako ve fotbale. Když je mistrovství, všichni jsou naráz fotbalisté a vědí, jak se hraje. V České republice pěstujeme až šedesát procent obilovin. Ve velkém zastoupení je také řepka. Naopak množství plodin, které zlepšují úrodnost půdy, klesá. Klesá také podíl humusu v půdě. A to má právě souvislost se suchem. Z půdy se nám stává mrtvá hmota, která není schopná vodu pojmout.

Zmínil jste, že Česká republika je jakousi střechou Evropy.

Ano. Aktuálně nám ročně odtečou tři miliony kubíků vody do moří. A to jen proto, že špatně pracujeme s půdou, která není schopná vláhu udržet. Když se k ní ale začnedbi_me chovat správně, můžeme to změnit. Dotační tlak a tlak ekonomiky to ale není neumožňují.

V čem by tedy bylo podle vás řešení?

Někteří zemědělci na svých polnostech střídají tři základní plodiny. Jiní naopak osmnáct. Tito také dodržují zásady pěstování plodin i množství ploch určených k ozelenění, k takzvanému greeningu. Jsou to zemědělci, kteří se k půdě chovají skutečně šetrně.

Jak k tomu motivovat ostatní?

Formou dotací. Na každé třicetihektarové ploše by měl být zelený pás. Měli bychom rozdělit hony. Je jasné, že to přinese jistý nekomfort a s tím spojenou peněžní zátěž. Je to problém, který se musí podchytit celoevropsky.

Se suchem souvisí také otázka zeleně ve městě. Máte nějaký plán, jak množství zeleně v Mikulově zvýšit?

Ano, pracujeme na tom dlouhodobě. Za svou kariéru ve funkci starosty jsem byl nucený ve městě pokácet na sto stromů, které nějak ohrožovaly obyvatele. Ale dalších tisíc jsme vysadili. A hodláme v tom pokračovat. V plánu máme ale také obnovovat záhony nebo třeba vysazovat aleje podél polních cest.

Zrovna alejové výsadby jsou u vás nyní hodně v kurzu.

Stromy budeme dosazovat i do meruňkového sadu. Rádi bychom zavedli i takovou tradici. A to, aby si svatebčané mohli zasadit svůj svatební strom.

A co zeleň ve městě?

To už je těžší. Velká část ploch je totiž vydlážděná. Pokud se nám podaří přesvědčit zastupitele a obyvatele k rekonstrukci Náměstí, mohlo by vzniknout zelených ploch více. Postupně se již nyní také snažíme měnit a dosazovat záhony ve městě, například u polikliniky. V tomto máme za vzor Břeclav, kde se záhony trvalek a letniček podařilo nakombinovat a vypadá to velice dobře.

O kolik zelených ploch se vlastně staráte?

Asi skoro padesát hektarů těch, které se snažíme nevysekávat. Postupně na nich vysazujeme luční květiny. Musíme si ale uvědomit, že transformace z trávníku na louku je proces, který trvá i dva až tři roky.

Rostislav Koštial

Rostislav Koštial

senátor PČR
starosta města Mikulov

Více o autorovi