Novinky Mediální výstupy

Zachraňují přísná restriktivní opatření vlády při současné pandemii tisíce lidských životů? Rozhodně NE

Od jednoho člena vlády jsme slyšeli, že jediný kdo má strategii v současné pandemické situaci je Covid-19 sám (SARS Covid-2, dále Covid). Bohužel má pravdu. Pokusím se v následujících řádcích ukázat možné scénáře vývoje pandemie a logicky vysvětlit, proč přísná restriktivních opatření naší vlády jsou nesmyslná.

První varianta scénáře: Covid postupně slábne a jednoho dne zmizí, tak jak to udělal jeho příbuzný SARS-CoV1 v minulosti. Tato varianta je velmi málo pravděpodobná, ale možná. Při této variantě by došlo k rychlému uvolnění restrikčních opatření a k brysknímu návratu života do normálu.

Budu ale mluvit hlavně o druhé variantě scénáře, tedy že Covid je mezi námi natrvalo a bude se k nám vracet ve vlnách. Státy v Evropě vytvořily různá opatření proti Covidu. My, v České republice, máme jedny z nejpřísnějších opatření. Cestu minimálních restriktivních opatření a minimálního sociální distancování, zvolilo například Švédsko. V České republice jsou zavřená obchodní centra, dětí nejsou ve škole, ale jsou nuceny zůstávat doma, aby nerozšiřovaly Covid. Všichni Češi jsou pod zákonem přinuceni nosit roušku, aby nerozšiřovali Covid. Jako lékař jsem nikdy nepochopil, proč je zdravému člověku nakázáno nosit roušku. Přes 99% procent občanů České republice je zdravých a nosí roušku zbytečně. Množství nakažených občanů může být 10000 - 40000, což představuje pouze 0.1 – 0.4% populace. Je dobré připomenout, že pro vládu je jednoduché a levné nakázat občanům nosit roušky. Občané si vytvoří vlastní roušky a umělci zpropagují nošení náhubků (roušek) pro všechny. „Moje rouška chrání tebe a tvoje rouška chrání mě“. Toto opatření má opodstatnění pouze v situaci, kdy nejsou k dispozici testovací sady na prokázání viru, kdy nejsou respirátory pro oslabené a zdravotníky, kdy nevíme, kdo je zdravý a kdo nemocný. Ale proč nosit roušky teď? Připomeňme si, že roušky nemají za cíl chránit toho, kdo je nosí, ale chránit ostatní před infekci těch, kdo je nosí, tedy nakažených. Já, zdravý člověk, beru nošení náhubku-roušky jako neodůvodněné svázání mé svobody.

V současnosti je v České republice promořenost obyvatelstva Covidem nízká, klesají počty nakažených a mrtvých. Proč tedy pokračovat v nouzovém stavu se silnými restrikcemi? Proč se snažit dosáhnout co možná nejlepší výsledek v počtech nakažených a mrtvých ve srovnání s ostatními zeměmi? Je důležité brát počty mrtvých v mnohem širším kontextu a ne pouze v rozmezí, kdy trvá vyhlášení nouzového stavu a samotná pandemie. Když se rozhlédneme kolem sebe, vidíme doslova paralyzované Česko. Lidé nechodí do práce, jak by chtěli, některým lidem není vůbec dovoleno pracovat a vydělávat si; nenakupujeme tam, kde bychom chtěli a co bychom chtěli. Přetrvává blokáda normálního způsobu života českých občanů. Normální je chodit do práce, vydělávat peníze a utrácet. Stát musí mít pádné důvody, aby toto svým občanům omezoval, nebo dokonce zakazoval. Nikdy jsem neříkal, že Covid je jako chřipka, ale pokud si nakreslíme úsečku, kde počátek je obyčejná chřipka a konec je chřipka španělská, tak pro Covid platí, že je někde mezi. Velký zabiják to ale rozhodně není; mohli přijít jiní, horší viroví zabijáci lidí.

Ekonomika je paralyzovaná, bohužel ne Covidem, ale nařízeními vlády, které mají účinně s Covidem bojovat. Co bohužel uniká většině českého národa, že stagnace ekonomiky, paralýza normálního žití, má obrovský dopad na kvalitu českého zdravotnictví. Nepřeženu, když budu tvrdit, že mrtvých z důvodu Covidu, tedy zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče, bude brzo více. Výběr zdravotního pojištění se zadrhává, velký budget peněz určený pro veřejné zdravotnictví se zmenšuje, a to díky ekonomické krizi způsobené Covidem a současnou vládou. Každá kvalitní péče je nákladná. Pokud bude ve veřejném zdravotnictví méně prostředků, budou mít i lékaři na léčení svých pacientů méně peněz. Bude to znamenat, že lékaři budou více racionalizovat a rozhodovat, kterým pacientů nákladnou péči dají a kterým ne. Někteří pacienti budou léčení podle starých pravidel, s levnějšími léky a budou umírat dříve z důvodu absence nákladnější kvalitní léčby. Toto se týká zejména léčby onkologických a autoimunních onemocnění. Pokud budeme počítat mrtvé, které zapříčinil Covid s odstupem několika let, musíme k nim připočíst i tyto mrtvé. Tento počet však bude mnohonásobně větší než počet, který dnes oficiálně vláda uvádí.

Existuje rozumné řešení pro všechny možné scénáře, který může Covid rozehrát – a tím je uvolnění všech restriktivní opatření, která Česku vládnou a sledovat pečlivě reakci Covidu na jejich uvolnění. V případě masivního nárůstu nakažených a mrtvých, kola restrikcí opět přitáhnout.

Viděl jsem nemocnice, které byly připraveny na obrovskou vlnu Covidových infekcí. Lékaři a sestry byly připraveny na ty nejzávažnější pacienty. Byla vytvořena místa na jednotkách intenzivní péče i na standardních oddělení. Tato Covidová tsunami vlna však nepřišla. Nyní se tyto kapacity pro nepřicházející Covidové pacienty potichu ruší. Všichni se tváříme, že další vlna nepřijde, ale pamatujme, že jedině Covid má plán, který si prosadí. Pokud se má populace maximálně promořit, je lepší, aby nemocní přibývali postupně a nemocnice byly zatěžovány nejtěžšími pacienty rovnoměrně a ne nárazově ve vlnách. V době Covidové navíc přetrvává strach lidí chodit k lékaři s jakýmkoliv jiným onemocnění, protože zdravotníci „bojují s Covidem“, který dnes vlastně nikde není.

Já osobně bych se teda rád promořil teď v létě a teple, než někdy v zimě, na některé z Covidových vln.

Závěrem shrnutí ve třech klíčových bodech:

1. Na základě logické argumentace, existuje jediná možná rozumná varianta boje České republiky s Covidem. Uvolnit restrikce a udělat maximum, aby se ekonomika v České republice opět roztočila a vrátila do normálu. Jediným citlivým parametrem, podle kterého by se mělo určovat, jak moc přitahovat nebo povolovat šrouby proti Covidových opatření, by měla být připravenost českého zdravotního systému. To znamená, připravenost všech obětavých sestřiček a doktorů v nemocnicích, aby Covidové tsunami vlny na intenzivních i standardních odděleních nemocnic zvládli.

2. Ochrana rizikových, nemocných a starých spoluobčanů musí být prioritou naší proti-Covidové politiky. Zdůrazňuji, že nošení roušky je nouzová situace, která ztratila své opodstatnění. Není možné, aby přes 99% zdravých občanů nosilo roušky, aby nenakazilo ostatní. Pokud chceme ochránit naše nejslabší, nemůžeme jim dávat roušku, která nechrání je, ale ty druhé. Pokud jsou nemocní a staří náchylní k nakažení Covidem, musí dostat kvalitní ochranné prostředky, které ochrání především je.

3. Sociální distancování. Nastavení míry a způsobu sociálního distancování by mělo být věcí každého z nás. Zohledněme rozhodnutí každého staršího nebo nemocného občana, jakým způsobem chce být distancován. Vidím kolem sebe temperamentní seniory, kteří jsou duchem mladí a kteří se rizika Covidu nebojí. Roušky u svých vnoučat nevyžadují a objímají se s nimi „bez ochrany“. Nebojí se nakazit. Vidím ale také mladé učitelky s chronickými nemocemi, které se bojí vrátit do školy, aby předstoupily před děti. Mají na to právo, respektujme to. Je nutné počítat s každou variantou.

Primárním cílem nás všech musí být návrat do normálu, to znamená vrátit České republice život, který byl před Covidem. Velmi si vážím všech velkých a hlavně malých motorů české ekonomiky. Pokud se České republice bude ekonomicky dařit dobře, bude i české zdravotnictví v dobré kondici. Pokud se české ekonomice dařit nebude, počet nemocných poroste, spolu s počtem mrtvých. Tyto mrtvé bude mít na svědomí Covid a opatření vlády spojená s ním.